Není moc her z portfolia recenzí Deskologu, které mají už šest vydaných rozšíření. Temné znamení takovou hrou je a dnes se podíváme na dvě z nich. Aby to bylo co nejzajímavější, vybrali jsme první a poslední. Skoro stejně jako když chodíme s Petrem na dvě pivka .)
Waka waka eh eh! Dis tájm fór Deskológ. Taková pěkná písnička to byla, něž jsem ji zprznil. Ale proč na ni vzpomínám? Protože mi několikrát zahrála v hlavě během rozbalování malé krabičky s novou českou hrou Kombo Afrika. Abych to upřesnil - původní slovenskou hrou. Nebo spíše českou hrou slovenského autora?
Už jsem to tady na blogu jednou zmiňoval, Citadela je jedna z prvních her, které jsem kdy hrál. Zaujalo mě tenkrát, kolik zábavy se vejde do tak malé krabičky. Yarek měl původní hru včetně rozšíření Temná země a pamatuju si na ta deštivá odpoledne na chatě, kdy jsme karty nedali z ruky. Dneska se podíváme na novější...
Společnost Dino v roli zbohatlého filantropa umožní vznik původnímu českému projektu a tenká červená linie na pomezí dětských a rodinných her je v něm alegoricky ztvárněna tkaničkou.
Diplodoci, podřádu sauropodních dinosaurů, žili v období svrchní jury na území Spojených států. Při délce přes pětadvacet metrů vážili okolo šestnácti tun. Z toho 1,6 tun vážilo jen srdíčko, aby vypumpovalo krev do celého tělního oběhu. Toulali se krajinou a cestou spásali všechnu zeleň.
Výhoda real-time her spočívá hlavně v tom, že si je většinou zahrajete za předem definovaný čas. A proč tedy nevzít Pandemic, u kterého se běžně většina herní doby tráví plánováním a nepředělat ho do real-time dodeskovky? Asi proto, že by to nemohlo fungovat... Jo počkat, on už to někdo udělal!?
Drazí internetoví přátelé,
posedla mě touha zničit zlo jednou provždy. Nebo mě posedlo samotné zlo? Sám nevím, rozdíly se stírají s každou chlazenou dvanáctkou. Jenže kostky mi, do řiti, ne a ne padnout. Ještě to párkrát zkusím a pak se na to vyseru, ať si Prastaří ten svět klidně sežerou!
Váš oddaný Yarek, the párek
Morava - Beskydy, 23. července...
Rozumím tomu dobře, že chtěl někdo udělat pokračování Azulu s vitrážemi místo kachliček a konkurence mezitím zabrala slavný chrám Sagrada Familia? Tak to je do**b. Ale není potřeba své plány pohřbívat, protože kousek od Lisabonu leží město Sintra a v něm najdete palác ze 14. století, který by mohl dobře posloužit.
Do školy se dobývají zombie a banda šprtů se rozhodla ji bránit až do posledního zvonění. Stihnou svou strategií a svými schopnostmi uzavřít všechny vchody dříve, než se přes ně převalí horda neživých školníků a učitelů?
Přijde chlap do hospody a volá: "Kluci, já jsem slyšel super vtip o policajtech, musím vám ho říct!"
Najednou se od stolu zvedne chlap a povídá: "Pane, já jsem policista."
A muž na to odvětí: "To nevadí, já ten vtip řeknu pomalu a 2x."
I když se nám původní Rivalové hodně líbili, pocit nebezpečí si vůbec nevybavuju. Ale "Nebezpečné okruhy"? Vůbec se při vybalování necítím v bezpečí, co když se pořežu o ten tvrdý papír, ve kterém je rozšíření zabalené? Já se snažím vtipkovat, nikdo se nesměje, ale tady asi opravdu půjde o život. Že by nás čekaly nějaké bouračky? Uvidíme.
Postava Pablo Escobara v posledních letech táhne, a tak není divu, že si především televizní diváci nemohou na nedostatek materiálu stěžovat. Na kvalitu matroše si v osmdesátých letech nemohli stěžovat ani Kolumbijští dealeři, protože by je starý dobrák Pablo nechal postřílet. Jako jeden z mála lidí na světě dávám před, objektivně skvělým, seriálem...
Dominion pro mě vždycky býval zárukou skvělé zábavy, ukázal mi svět deck buildingu a tenhle herní mechanizmus je dodnes jedním z mých nejoblíbenějších. Pak ale přišly modernější a rychlejší hry jako Star Realms a Hero Realms, zamiloval jsem si Ascension a chudák Dominion šel stranou. Vracel jsem se k němu spíše kvůli pěkným vzpomínkám. Ale všechno...
Když se ve vzpomínkách vrátíte zpět do školních lavic, určitě si vybavíte jednoho z nejznámějších jednobuněčných eukaryotních heterotrofní organismů (delší přívlastek jsem na první dobrou nenašla:) - trepku. A právě tématu vývoje mikroorganismů, následně i makroorganismů, se věnuje hra Bios: Genesis. Takže jste-li študovaní mikrobiologové a...
Není to tak dávno, co se Yarek ve své recenzi podíval na hru Když sním. No, když na to teď koukám, je to více než půl roku. Ten čas ale běží... Já mám dneska možnost napsat pár odstavců o další "snové" hře. Opět ji u nás vydal Blackfire a opět je vhodná především na párty, i když těch příležitostí k hraní téhle karetky je více, ale o tom až dále....
Zdravím všechny čtenáře a jejich děti - naše budoucí potenciální čtenáře. Na Deskologu už kalkulujeme, že pokud počet dětí průměrného čtenáře dosáhne 8-15 kousků, tedy podobně jako v době kamenné, naše čtenost se zvedne exponenciálně. Proto vás vyzýváme, vemte vaše kyje do ruky a začněte neodkladně konat!
Pondělí ráno, open office v menší obchodní společnosti. Do dveří vchází jeden ze zaměstnanců, má pět minut zpoždění a utrápený výraz. Jeden z jeho kolegů ho ani nenechá odložit kabát a hlasem plným falešného entuziazmu se ptá: "Jaký jsi měl víkend?" Obratem přijde nečekaná odpověď: "Ale, přistihl jsem otce jak masturbuje". "Tak to seš v klidu, mě...
Her, ve kterých máte za úkol kreslit, je na trhu požehnaně. Proč se tedy Albi rozhodlo vydat Duplik? Co je na téhle nevýrazné krabičce tak výjimečného? Hra vyšla v podstatě okamžitě po svém ohlášení a především naše editorka Petra byla na Duplika natěšená, jak na kilo kuřecích křídel.
Existuje několik parametrů, které podle mě definují dobrou hru. Asi už jste si mohli všimnout, že na Deskologu přikládáme velkou váhu zpracování a osobně bych hned na druhou pozici umístil dynamiku. Když hra odsýpá a nemáte čas se koukat do telefonu, a to i ve hře čtyř hráčů, je podle mě ideální stav. Proč to zmiňuju zrovna u Doby kamenné,...
