Zdravím čtenáře a přeju hezkou neděli. A těm, co včera večer chlastali jak by nebylo zítřka přeju, lehkou kocovinu. V opačném případě můžu doporučit dobrý slepičí vývar, který zvládnete uvařit i na pokraji smrti. Stačí vzít kuřecí čtvrtky, zeleninu, koření, vše to hodit do hrnce a nechat vařit ve vodě do měkka. Deskolog tým doporučuje.
V celém tom spektru deskových her existuje jeden velmi populární žánr, který mě nikdy neoslovil. Ano, jsou to vědomostní hry, kde jsem, kromě Světového filmu, žádné hře nevěnoval víc než pár desítek minut. Ale třeba se někomu podaří přijít s originálním titulem, který mě přesvědčí a možná se to už stalo.
War, war nev.. ne, takhle začali svoje recenze určitě všichni ostatní. Na Deskologu se vyhýbáme podobným klišé, tak pojďme nahlédnout pod tajemné víko a společně odhalme skrytá zákoutí tohoto zásadního rozšíření. Nechť promluví kostky!
Máte doma masážní stroj na nohy, který nikdy nepoužijete, činky, které nikdy nezvednete, a deskovky, které nikdy nezahrajete? Já bohužel ano. Z kategorie deskovek mám hned několik takových titulů a rozšíření k Port Royal je jednou z nich. Proč ho v polici Kallax čeká tak nepříznivý osud, se dozvíte v dnešní "recenzi".
S klasickými balíčky pokerových karet si můžete zahrát spoustu her ve všech možných variacích. Začátkem osmdesátých let to ale někomu bylo málo a tak balíček karet mírně upravil, přidal k němu herní plán a myslel si, že tím udělá díru do světa. A snad se mu to i podařilo, protože pokud nás Dino nešálí a na krabici uvádí korektní údaj,...
Únikovky jsou asi oblíbeným deskoherním žánrem, protože jich u nás v poslední době vyšla pořádná hromada. Zdá se, že zájem neopadá a naopak ještě roste, snad všichni větší vydavatelé připravují další kousky a dokonce i úplně nové série. Na Deskologu už jsme se stihli podívat na jednu malou povedenou únikovku od Albi, pak na TIME Stories...
Nejsem žádný ornitolog a v ZOO mě zaujmou spíš sloni než voliéra s orlem, ale vzpomínám, že jako malý jsem měl u babičky kvarteto s obrázky opeřenců. To kvarteto bylo asi dost staré a pamatuju se, že ptáci na kartách byli krásně ilustrovaní a každý měl pod sebou krátký popis vlastností. Když jsem poprvé viděl krabici hry Na křídlech, hned...
Musím se vám k něčemu přiznat. Jednou jsem jel vlakem o zastávku dále, než jsem měl koupený lístek. A hned druhé přiznání, nikdy předtím jsem nehrál Ticket to Ride! Vím, obojí je zavrženíhodné, ale nikdo není dokonalý, ani my kluci z Ostravy.
Nedávno jsme se podívali na Temný kraj a dojali se nad tím, jak pěkné časy to byly, když u nás vycházel Dominion. Z těch osmi krabic, co v Albi vydali, aktuálně koupíte asi už jen čtyři a nevypadá to, že by se chystalo něco dalšího. Než se tedy z českého Dominionu stane sběratelská záležitost, podíváme se na další, tentokrát samostatně...
Není moc her z portfolia recenzí Deskologu, které mají už šest vydaných rozšíření. Temné znamení takovou hrou je a dnes se podíváme na dvě z nich. Aby to bylo co nejzajímavější, vybrali jsme první a poslední. Skoro stejně jako když chodíme s Petrem na dvě pivka .)
Waka waka eh eh! Dis tájm fór Deskológ. Taková pěkná písnička to byla, něž jsem ji zprznil. Ale proč na ni vzpomínám? Protože mi několikrát zahrála v hlavě během rozbalování malé krabičky s novou českou hrou Kombo Afrika. Abych to upřesnil - původní slovenskou hrou. Nebo spíše českou hrou slovenského autora?
Už jsem to tady na blogu jednou zmiňoval, Citadela je jedna z prvních her, které jsem kdy hrál. Zaujalo mě tenkrát, kolik zábavy se vejde do tak malé krabičky. Yarek měl původní hru včetně rozšíření Temná země a pamatuju si na ta deštivá odpoledne na chatě, kdy jsme karty nedali z ruky. Dneska se podíváme na novější...
Společnost Dino v roli zbohatlého filantropa umožní vznik původnímu českému projektu a tenká červená linie na pomezí dětských a rodinných her je v něm alegoricky ztvárněna tkaničkou.
Diplodoci, podřádu sauropodních dinosaurů, žili v období svrchní jury na území Spojených států. Při délce přes pětadvacet metrů vážili okolo šestnácti tun. Z toho 1,6 tun vážilo jen srdíčko, aby vypumpovalo krev do celého tělního oběhu. Toulali se krajinou a cestou spásali všechnu zeleň.
Výhoda real-time her spočívá hlavně v tom, že si je většinou zahrajete za předem definovaný čas. A proč tedy nevzít Pandemic, u kterého se běžně většina herní doby tráví plánováním a nepředělat ho do real-time dodeskovky? Asi proto, že by to nemohlo fungovat... Jo počkat, on už to někdo udělal!?
Drazí internetoví přátelé,
posedla mě touha zničit zlo jednou provždy. Nebo mě posedlo samotné zlo? Sám nevím, rozdíly se stírají s každou chlazenou dvanáctkou. Jenže kostky mi, do řiti, ne a ne padnout. Ještě to párkrát zkusím a pak se na to vyseru, ať si Prastaří ten svět klidně sežerou!
Váš oddaný Yarek, the párek
Morava - Beskydy, 23. července...
Rozumím tomu dobře, že chtěl někdo udělat pokračování Azulu s vitrážemi místo kachliček a konkurence mezitím zabrala slavný chrám Sagrada Familia? Tak to je do**b. Ale není potřeba své plány pohřbívat, protože kousek od Lisabonu leží město Sintra a v něm najdete palác ze 14. století, který by mohl dobře posloužit.
Do školy se dobývají zombie a banda šprtů se rozhodla ji bránit až do posledního zvonění. Stihnou svou strategií a svými schopnostmi uzavřít všechny vchody dříve, než se přes ně převalí horda neživých školníků a učitelů?
Přijde chlap do hospody a volá: "Kluci, já jsem slyšel super vtip o policajtech, musím vám ho říct!"
Najednou se od stolu zvedne chlap a povídá: "Pane, já jsem policista."
A muž na to odvětí: "To nevadí, já ten vtip řeknu pomalu a 2x."
