recenze - LOUKA JAK VYŠITÁ

Společnost Dino v roli zbohatlého filantropa umožní vznik původnímu českému projektu a tenká červená linie na pomezí dětských a rodinných her je v něm alegoricky ztvárněna tkaničkou.

No, možná bych už měl změnit dodavatele kávy... kterou vlastně nepiju?!

Víko krabice je plné barev, hmyzu a rostlin, skoro jako by vypadlo z nějakého animovaného večerníčku. Distributor hru označuje jako rodinnou, tak jsem zvědav, co nabídne dospělým. Obsah je ale vskutku netradiční, kromě českého a slovenského návodu tady najdete sadu tkaniček a látku posetou kytičkami, které mají ve svém středu místo pestíku dírku. Ta bude sloužit k provlékání tkaničky/tkaniček, ale o tom až dále. Ještě na mě vykoukly "karty zvířátek" a "karty kytiček", což mě začíná utvrzovat v tom, že se jedná o čistě dětskou záležitost. Graficky karty, při rychlém obhlédnutí, nevypadají špatně, zpracování samotné dečky mě ale nijak neuchvátilo, materiál, ze kterého je vyrobena, sice neumím pojmenovat, ale vím, že ho na dotek nesnáším. :) Celá hra by se, jak tomu v poslední době bývá zvykem, vešla do poloviční krabičky, ale hůře by se prodávala. Tohle plýtvání místem asi prospívá přírodě a louky jsou pak jako vyšité.

Pravidla jsou banální a před první hrou si ještě musíte připravit tkaničky tak, že na nich uděláte dva uzlíky na předem definovaných místech. Vzniknou vám dva různě dlouhé konce, ten delší pro partii 2/4 hráčů, kratší pak pro hraní ve třech. Dále je potřeba si připravit karty, náhodně si vyberete kytičky a k nim zvířátka, respektive hmyz. Když si teď ty karty prohlížím trochu detailněji, musím uznat, že ilustrace jsou docela na úrovni. Na to, že jsou hlavními herními komponenty dečka a tkaničky, a samotné karty hrají až třetí housle. Ilustrátorka Dominika Hourová si dala záležet a v segmentu dětských her díky ní Louka jako vyšitá graficky docela vyniká. Zpátky ale k hraní.

Na úvod doporučují autoři používat dvě karty kytiček, to znamená, že dvě barvy dostanou speciální funkci, které se budete celou partii držet. Začínající hráč protáhne svou tkaničku zespodu dečky libovolnou kytičkou a pak následuje další a další a další... jednoduše protahujete střídavě horem a spodem tkaničku, dokud vám nezbyde jen tak malý kousek, že už další provlečení nebude možné. Jediné co vám může strategii nabourat (nebo naopak podpořit) jsou právě karty kytiček a hmyzáků. Autoři je rozdělili do tří skupin obtížnosti, já bych je ale roztřídil jinak - některé funkce jsou zajímavé, jiné méně a je tady i pár vyloženě otravných. Hra, ve které bylo vyloženo pět karet květin, mě už "vyloženě" frustrovala, to se ale zmírní po několika kolech, kdy si na funkce jednotlivých barev prostě budete muset zvyknout.

Jakmile všechny hráče zastaví nedostatečná délka tkaničky, je čas sečíst získané body. Kytičky mají různý počet listů a za každý list úspěšně provlečené květiny získáte bod. Další body můžete získat jako bonus z karet. Nejdříve jsem se divil, proč je tady přiložený bloček, rychle jsem ale zjistil, že bez něj je bodování další malá hra, tentokrát paměťová. Následuje rychlá gratulace vítězi a jede se nanovo, protože louka jak vyšitá je logický rychlík. Dobře, to jsem trochu přehnal, rychlá hra to určitě je, logická taky, ale pod logickým rychlíkem si představím něco dospělejšího. Od prvního pohledu je jasné, že se jedná o dětskou hru a připadá mi zvláštní, jakým způsobem se autoři za pomoci karet pokusili hru nadstavit i pro odrostlejší hráče. Podle mě úplně zbytečně, protože právě hraní s dětmi je to, co louce jako vyšité sluší nejvíce.

Co říci závěrem? Pokud hledáte zajímavou hru pro děti cca 5-9 let, může být louka jak vyšitá zajímavá volba, a to především na cesty, kdy do batohu sbalíte dečku, tkaničky a pár karet. Sháníte-li logickou hru, která vám zpříjemní sobotní večer s přáteli, podívejte se po něčem jiném.

Petr


Hodnocení designu: 3/5

Hodnocení hratelnosti: 3/5



Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku