recenze - JÍZDENKY, PROSÍM!: EVROPA

Musím se vám k něčemu přiznat. Jednou jsem jel vlakem o zastávku dále, než jsem měl koupený lístek. A hned druhé přiznání, nikdy předtím jsem nehrál Ticket to Ride! Vím, obojí je zavrženíhodné, ale nikdo není dokonalý, ani my kluci z Ostravy.

Když jsme si to hezky vyříkali hned na začátku, můžu se pustit rovnou do recenze na Ticket to Ride (TTR). Přesněji řečeno na Jízdenky, Prosím!: Evropa.

TTR je jednou z deskoherních klasik po boku s hrami jako Catan, Pandemic nebo Dominion. Pro mě je klasika hrou, která nestárne a možná nikdy nezestárne. Na rozdíl od vás. Hodnotit zpětně patnáct let starou deskovku nemusí být vždy objektivní vzhledem k nostalgickým pocitům. Proto přeměním vlastní malý hřích na výhodu a objektivně zhodnotím, jestli má TTR stále své místečko i mezi přílivem nových a nových deskovek. 

Design. Grafika ani po letech neztratila na kráse. Po otevření krabice s tradiční technikou kresby a vláčkovým motivem (jak jinak) si rozevřete poměrně velkou herní desku/mapu. V původní verzi mapu Ameriky a v recenzované verzi mapu Evropy. Na té není, kromě názvů měst propojených tratěmi, nic zajímavějšího. Pod mapou vykoukne slušný insert a herní materiál schovaný uvnitř. Při pohledu na 240 plastových vagónků různých barev vykouzlí klukovský úsměv nejednomu chlapovi, přiznejte se!.) Design a kvalitní zpracování komponent včetně karet je takové, jaké jsme u Days of Wonder zvyklí. A ani zde nepochybyli. 

Hratelnost. Ve zkratce lze říci, že cílem hry je pomocí nasbíraných karet propojovat tratě mezi městy. Čím delší trať, tím více bodů. Právě jednoduchý a nepřekombinovaný princip stojí za oblíbeností TTR. Samotná pravidla jsou tak lehká, že je pochopila i šestiletá dcera, která byla schopna zahrát slušný výsledek bez razení. Bohužel až potom, co jsem celý den tvrdošíjně tvrdil, že je hra pro starší a nepochopila by ji. Buď jsem podcenil dceru nebo hru :/

Dalším spoluhráčem byl takzvaný "nehráč" (neboli mudla), člověk, který si sedne tolikrát k deskovce, jako se já postavím k žehlení. Jeho otrávený výraz ve tváři před začátkem hry se během hry proměnil na plně soustředěný a zaujatý výraz rozhodnutý nás všechny porazit a ponížit. V tu chvíli jsem si řekl: "Jízdenky, Prosím! Tady je svět ještě v pořádku". 

Verze. Verze Evropa je rozšířená původní hra. Kromě již zmíněné mapy s kontinentem Evropy se liší ještě pravidly. Navíc lze hrát s trajekty a tunely, což je prakticky jen úprava pravidel a malé odlišnosti na mapě. Taktéž jsou změny v kartách tratí, které lépe vybalancovávají hratelnost. A nakonec plastové stanice usnadňující vaše snažení o nejdelší trať ze všech. Teoreticky lze hrát i bez "evropských norem" a užít si jen původní hru. V součtu všeho vyjmenovaného si myslím, že je Evropa o kapku lepší verzí, než původní verze.

Letos Blackfire oznámil českou verzi a vydal překladatelský majstrštyk Jízdenky, Prosím!, který nemá v české distribuci obdoby. Né, jen popichuju, ale pokud díky překladu názvu přiláká tahle klasika další nové hráče, vůbec nic proti tomu nemám. Třeba mým známým mudlům přijde hned zajímavější, když oznámím na večerní hraní "jízdenky prosím!", než "tikit tu rajd".

Jízdenky jsou bezpochyby skvělou vstupní hrou pro lidi deskovkami nepolíbené nebo rodinné sešlosti. Jednoduché a nenáročné, přesto napínavé. Asi nebude u nikoho tou nejlepší hrou ze všech, ale v každém srdíčku si svou chlopeň najde. Je čas si položit zásadní otázky: Jsou dnešní hry zajímavější než TTR? Rozhodně. Je nutné srovnávat staré a nové hry? Rozhodně ne. Zatímco si deskovka s vláčky vybojovala místo na slunci již před léty a dodnes si ji otevřou staří i noví hráči, nové moderní hry se musí o svůj status "klasika" ještě pořádně porvat. 

Dikes

Yarek, the párek
 

Hodnocení designu: 4/4
Hodnocení hratelnosti: 4/4

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku