recenze - HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO DRUHU

Nedávno jsme se v jedné z našich recenzí podívali na hru Archa Eden, ve které jste se snažili z dílků poskládat co nejlepší zoologickou zahradu, která vám přinese maximum vítězných bodů. Dnes se také zaměříme na zvířátka, ale poněkud rozdílným způsobem.

Autoři Hledání ztraceného druhu si doslova zakládají na tom, že jejich deskovka splňuje všechna kritéria, díky kterým ji můžeme považovat na ekologicky nezávadnou. Nebo alespoň šetrnou k životnímu prostředí. Zapomeňte tedy na plastové stojánky, které jste mohli najít v krabici s Archou Eden, tady si všechny ty dřevěné figurky a kartonové žetony uložíte do připravených papírových obalů a i když to podle mě působí trochu nuceně, dávám autorům palec nahoru. Tohle se jim totiž podařilo dotáhnout do nejmenšího detailu. A hlavně, papírové archy, neboli poznámkové listy, oboustranný herní plán, zástěny i ilustrace na kartách na mě dohromady působí dojmem pěkné moderní deskovky.

Vedle toho všeho si pak na stole položíte složený pořadač ve formě malé kartonové loďky a myslím, že hra určitě nikoho svým vizuálem nemůže urazit. Tedy pokud nejste odpůrci aplikací. Jo, tohle jsem ještě nezmínil, ke hře totiž budete využívat mobilní aplikaci. U jiných podobných her, ve kterých pomocí dedukce hledáte místo ukryté na mapě, jako je například Ostrov pokladů, kde se role Dlouhého Johna Silvera zhostí jeden z hráčů, zkrátka potřebujete toho "průvodce". V Hledání ztraceného druhu se této role zhostí apka.

Na herním plánu je celkem šestnáct polí a na jednom z nich se bude skrývat náš ztracený druh, který si zvolíte během přípravy partie. Stejná pole pak naleznete na vašem poznámkovém listu, který je navíc označený světovou stranou podle toho, na jakém okraji herního plánu sedíte. Do políček na tomto listu si během partie zaznamenáváte, které druhy zvířat se na jednotlivých polích nacházejí, respektive nenacházejí. A jak k této informaci přijdete?

Samozřejmě pomocí akcí. Figurkami vědců prozkoumáváte ostrov a to pěším průzkumem, na člunu, pomocí fotopastí, návštěvou měst, ve kterých získáte karty výpomoci a nakonec také akcí nalezení ztraceného druhu, kterou použijete až ve chvíli, kdy si budete opravdu jisti a nebo vám už pomalu poteče do bot. Tah probíhá následovně, rozhodnete se například pro pěší průzkum, svého "dřevěného vědce" přesunete o 1-3 pole a následně se v aplikaci zeptáte, jestli jste cestou potkali jeden konkrétní zvířecí druh. Aplikace vám pak například prozradí, že na polích 11-13 se nachází právě jeden vačnatec. Soupeři tuto informaci nezískávají společně s vámi a vy s ní můžete naložit s ohledem na to, jakými dalšími poznatky už disponujete.

Nápovědu na sobě nese už samotná karta ztraceného druhu a pomáhat vám pak budou i konference a nebo pozorování, kde můžete na plánu skrytě označovat druhy, u kterých jste si jisti. Postupně tak utahujete pomyslnou smyčku a vyřazovací metodou se dostáváte k tomu, na kterém poli by se mohl ztracený druh nacházet. Nesmím také zapomenout na to, že se ve svých tazích nestřídáte ve směru hodinových ručiček, ale podobně jako například ve hře Patchwork. Každá akce stojí nějakou časovou jednotku od nejlevnější návštěvy městečka za 1, až po nejnákladnější nalezení ztraceného druhu za 5. Na tahu je pak vždy ten, kdo má na počítadle času svou figurku nejvíce vzadu.

Já osobně nepatřím k fanouškům této "dedukční" herní mechaniky a například už ve zmiňovaném Ostrově pokladů se vždy ujímám role Dlouhého Johna Silvera, nebo se starám o tahy bestie v případě hry Bestie. Proto byly moje první krůčky v Hledání ztraceného druhu spíše opatrné, ale rychle jsem začal chápat, že tady je zkrátka potřeba naplno využít každou jednu indicii, neustále si na svém poznámkovém listu znovu a znovu kontrolovat, které zvířecí druhy spolu sousedí, které se naopak vyhýbají, porovnávat to s výsledky bádání a konferencí. Radost, že jste tomu konečně nejspíše přišli na kloub, pak samozřejmě ještě naroste ve chvíli, kdy vám aplikace váš výsledek potvrdí.

Tenhle typ deskovek rozhodně není pro každého. I já jsem nás přistihl, že jsme na sebe se spoluhráči přes zástěny skoro nekoukali a každý si hleděl svých poznámek a svého mobilu s aplikací. Tohle je zkrátka herní zážitek, který si já osobně rád dopřeju jen mimořádně, což ale není chyba hry. Ta naopak funguje velmi dobře a i samotná aplikace je intuitivní a profesionálně zpracovaná. Renegade to s aplikacemi umí, i když ten nikdy nerealizovaný dabing FUSE jim jen tak neodpustím.

Nechci dělat nějaké unáhlené závěry, ale musím, protože jsme se právě dostali k závěru dnešní recenze. Jak vidíte, jedinou větší výtku jsem měl k jakési separaci všech hráčů, kdy si zkrátka každý hledí toho svého, ono hledět na cizí ani nejde skrz ty zástěny. :) Pokud vám ale takovýto způsob hraní nevadí a máte rádi dedukční hry, u kterých se vám alespoň mírně zavaří mozek, máte mé doporučení. Pro mě je to přesně ten typ hry, který jsem si během recenzování užil ažaž a s radostí Hledání ztraceného druhu vytáhnu třeba zase za rok.

Petr

Hodnocení designu: 4+/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.