recenze - CODEX NATURALIS

Velký nos velkého ducha značí, ale malá hra naopak může nabídnout velkou porci zábavy. Naprosto zmatečné a nesmyslné přirovnání, říkáte si? Takových v tomhle článku určitě ještě několik najdete. Třeba když si vzpomenu na všechny ty zběsilé partie Kabo, pivní seance u Jaipuru a nebo skvělé Malé velké galaxie, které jsem si zahrál snad na více místech, než měl můj redakční kolega Yarek sex (tzn. více než na dvou). Doufám, že jsem teď získal vaši pozornost, protože dneska tady máme něco opravdu speciálního. Malou, ale rozhodně ne nenápadnou kovovou krabičku.

Pokud se téhle hře podíváte pod víko, najdete takový malý poklad. Nemyslím tím sadu dvaceticentimetrových plastových figurek, ani dokonalý insert, ale hromadu krásně zpracovaných karet. Kartičky sice nepatří mezi ty největší, ale krásné tematické ilustrace a zlaté zdobení mě na první pohled zaujaly. Opravdu radost pohledět. Ilustrace jako by vypadly z Darwinovy encyklopedie živočišných druhů, našel je nějaký umělecky nadaný mnich a překreslil do svaté knihy, autoři Codexu pak našli tu knihu a... Takhle má prostě vypadat moderní abstraktní hra dvacátého prvního století. Století teroru, válek, nemocí a deskových her. Ale raději se vraťme k tomu balení. Já rozhodně nepatřím mezi fanoušky kovových krabiček, naopak bych se označil za věčného kverulanta, který tomuhle způsobu balení deskovek nepřišel na chuť. Jestli jste zvyklí ukládat hry do kalaxu, kovová krabička je prostě největší zlo a podobné exempláře vám budou neustále ležet "někde bokem". Na druhou stranu, pokud si rádi hodíte deskovku do batohu, vezmete ji někam na hory, nebo na dovolenou, kovová krabička je vlastně to nejbezpečnější uložiště. Jestli tedy nechcete, aby vaše oblíbená hra po pár přesunech vypadala sešle jako podtácek z třetí cenové.

Otázkou ale zůstává, jestli si budete chtít do toho dovolenkového batohu Codex pravidelně házet. Abych vám byl schopný odpovědět, jak to vidím já, musím se ještě oklikou vrátit na začátek.

Když jsem minulý měsíc napsal do Mindoku, aby nám poslali hry na recenze, místo afrických Odhodlaných a nové verze našich oblíbených Summoner Wars, nám přišla tahle malá krabička. Nejdřív jsem byl trochu v rozpacích, ale už při čtení pravidel jsem pochopil, že tohle nebude nějaká tuctová malá hra, kterou si pořídíte v Albertu společně s vaším pátečním nákupem.

Teď už bychom se ale měli pomalu přesunout k samotnému hraní. Malá brožurka pravidel je pěkně strukturovaná a najdete v ní i spoustu příkladů a popis funkcí jednotlivých karet. Codex je totiž pravidlově nenáročná hra, která vás i tak dokáže potrápit a pochopit jednotlivé herní postupy je tady mnohem jednodušší, než je úspěšně využít k zisku vítězných bodů.

Před první partií jsem byl doslova nažhavený, protože tohle prostě potřebuju hrát. Takže jsem hned zavolal Yarkovi, který bydlí naproti přes ulici, aby okamžitě odevzdal dítě bývalé manželce a dorazil. Je to kámoš, takže jsem nemusel dlouho čekat. Celý zadýchaný pak usedl ke stolu se slovy "Tááák, ukaž mi ty nové Sumonner Wars!" - "Víš chlape, dneska máme jiný program, ale neboj, i těch vyvolávačů se brzy dočkáš."

Na začátku partie každý dostane jednu z počátečních karet, dvě přírodní karty, zlatou kartu a dva osobní úkoly, ze kterých si vybere jeden. Navíc si zvolí jednu ze čtyř dostupných barev (je tu i zelená!) a obdrží příslušný žeton pro označení bodového zisku na stylovém počítadle bodů. Ve svém tahu pak jednoduše zahrajete jednu kartu a doberete si novou. No, i když zase tak triviální to nebude, hlavně v případě, že se nespokojíte s medailí za účast. Karty do sebe zapadají pomocí rohů, ve kterých najdete rámečky, ty mohou být prázdné a nebo obsahovat jeden ze čtyř barevných symbolů přírodnin, popřípadě zlatých symbolů předmětů. Přikládáním karet překládáte právě jejich rohy a platné symboly jsou vždy jen ty aktuálně viditelné. Zatímco přírodní karty budou hlavně rozšiřovat sbírku vašich symbolů přírodnin, pozlacené karty vám přinesou bodový zisk. Hlavní pointou je tedy optimalizovat vyloženou kombinaci karet, mít neustále dostatek viditelných symbolů, které potřebujete k zahrání karet a zároveň nenechat soupeře bodově "utéct". A proč?

Body si na stupnici přičítáte průběžně, vždy okamžitě po zahrání bodované zlaté karty. Ve chvíli, kdy se někdo dostane na hranici dvaceti bodů, partie se neúprosně nachýlí ke svému konci. Poté už je potřeba jen přičíst body za veřejné a osobní úkoly a vyhlásit vítěze. Tady jsem během hraní pravidelně narazil, protože stupnice končí na hodnotě 29 a nepamatuju si partii, kdyby alespoň někdo tuhle cifru nepřesáhl. Nic vážného, prostě se s žetonem zase přesunete na nulu a počítáte dále.

Na první pohled by se ta velká spleť karet mohla jevit nepřehledná, ale opak je pravdou, jednotlivé symboly jsou výrazné, takže máte neustálý přehled o tom, čím aktuálně disponujete a kam by se vám hodilo umístit novou kartu. Svou strategii musíte přizpůsobovat aktuálnímu skóre jednotlivých hráčů a dobře si rozmyslet, jestli raději rozšíříte sadu dostupných symbolů přírodnin a předmětů, nebo zahrajete silnou bodovací kartu, která vám umožní dosáhnout vytoužených dvaceti bodů. Dohrávat se totiž bude nejen aktuální kolo, ale ještě jedno nové, kdy budou moct opět všichni zahrát své karty a zamíchat pořadím.

Nenechte se zmást malým balením a velikostí karet, ve čtyřech hráčích zaplní Codex i docela velký herní stůl, takže bych ho určitě neoznačil za ideální hospodskou deskovku. S větším počtem hráčů se to má navíc tak, že vám další spoluhráči vlastně nic nepřinesou, kromě delší herní doby a obtížnějšího plánování, takže si dovolím tvrdit, že je Codex nejlepší jako dvojkovka. Tedy alespoň já jsem si nejvíc užíval právě hraní ve dvou, kdy jsem v podstatě neustále na tahu a za nějakých pětadvacet minut máme dohráno. Roztřídíme, zamícháme, rozdáme karty a můžeme se pustit do další partie.

Napadá mě srovnání se Spiknutím, které v podobné kovové krabičce také vydal Bombyx a nedávno jsme ho u nás recenzovali. I když v obou hrách vykládáte a strategicky propojujete karty, Codex podle mě nabízí dost odlišný a podle mě o něco lepší herní zážitek.

Jak jste už určitě pochopili, dneska se s hodnocením nebudu držet zkrátka. Codex je pro mě totiž takový klenot mezi "malými" abstraktními hrami. Já vím, zní to jako klišé, proto si ještě dovolím nadhodit něco trochu pragmatičtějšího. Na e-shopech je hra k dostání s cenovkou kolem čtyř stovek, takže ji prostě musím doporučit, i kdybyste se na mě pak měli zlobit. Nebudete.

Petr

Hodnocení designu: 5/5

Hodnocení hratelnosti: 4+/5

Odebírat a komentovat nás můžete na Facebooku, kde najdete i odkazy na naše články.