recenze - MALÉ VELKÉ GALAXIE

Nibiru, Andromeda, Proxima Centauri, Červený trpaslík, Ceres, Sakaar, Asgard, Thor, Thorův mocný Mjölnir... uff, konec snění.

Že to vše souvisí s vesmírem, ať už reálným či fiktivním? Výborně!

Teď jistě, milí čtenáři, toužíte po přednášce o protoplanetárních discích, Oortově oblaku, spektrální klasifikaci hvězd a podobných skvostech. Je mi líto, možná jindy. V tomto článku bude řeč o Malých velkých galaxiích, malé hře zahrnující velké univerzum.

Malé velké galaxie je nekonfliktní hra ze série "Tiny Epic..." vydaná v roce 2015, ve které s ostatními hráči strategicky soupeříte o planety a snažíte se jako první dosáhnout hranice 21 bodů. Body vám přináší jak zmíněné kolonizování planet, tak i budování vlastního impéria. Splnění tajných misí může na konci hry ještě malinko zamíchat pořadím. Vítězí hráč s nejvyšším počtem bodů.

Krabička je menších rozměrů, zbytečně se v ní nepřenáší vzduch. Kdo by se pořád chtěl tahat s velkými bednami, že jo... Snad jenom Yarek. Uvnitř, kromě návodu, najdete jednu společnou aktivační kartu, 5 karet domovských galaxií, 7 kostek, karty planet a tajných misí a dřevěné komponenty pro každého hráče (vesmírné lodě a ukazatele úrovně energie, kultury a vlastního impéria). Krabka je využita naplno, vrchní část je označena jako prostor pro odhazování kostek, což se může hodit na cestách či v prostorách, kde není stůl. Při hraní v domácím prostředí se moc neosvědčila. Na dně krabičky jsou pak ještě vytištěny vysvětlivky k akcím planet.

Obsah vypadá skladně a evokuje svižnou, jednoduchou hru. Musím pochválit ilustrace na kartách planet. Je vidět, že si s nimi někdo pohrál a každé planetě vtiskl jedinečný vzhled. Nemusíte se koukat na jednu generickou kouli, kterou odlišuje jen název a její akce. Čemu však moc dobře nerozumím, je to, proč má fialová karta domovské galaxie hráče černé komponenty? For God's sake! Modrá s modrými, žlutá se žlutými... Fialová s černými. To dá rozum, opravdu. Ale to je jen malé, téměř bezvýznamné mínus. Kdo nevyhledává fialovou, ani si nevšimne.

"Co to je? Nějaká harfa?"
"Ehm, to je něco jako antický sloup a představuje kulturu. Ale že jsi to ty, klidně tomu říkej harfa, whatever..."

Na kostkách je vyobrazeno 6 symbolů akcí - přesun lodi, získání energie/kultury, postup v kolonizaci planety pomocí ekonomiky/diplomacie a využití své kolonie (použití akce na kartě své kolonizované planety či zvýšení úrovně impéria). Tah začínáte hodem příslušného počtu kostek a následně je zcela na vás, jakou strategii si zvolíte, které kostky použijete a v jakém pořadí. Každopádně úkol zní jasně: kolonizovat planety, přičemž úsilí, jež musíte vyvinout pro jejich získání, se odvíjí od počtu bodů, které daná planeta přinese. Akce na planetách vám navíc přináší bonusy nebo potrápí protihráče.

Efekt náhody je potlačen dalšími mechanismy. Kostky můžete jednou zdarma přehodit a následně přehazovat tak dlouho, dokud máte zdroje na zaplacení této akce. Velmi zajímavé je i následování tahu protihráče, opět po zaplacení příslušného zdroje. A nakonec hra nabízí konverzi dvou nepoužitých kostek za další jednu nepoužitou kostku, na které si nastavíte potřebnou akci. Konvertor jsem v akci ještě neviděla, ale umím si představit, že i obětování dvou kostek ve chvíli největší bídy přinese nějaký posun. Lepší než latí přes kulky.

Po absolvování několika kompetitivních hraní jsem se jala prozkoumat i single mód. Zvolíte si jednu z galaxií a postavíte si komponenty, jak jste zvyklí ze hry pro více hráčů. Protivníkem vám bude jedna z ničemných galaxií (druhá strana karet domovských galaxií). Každá karta ničemné galaxie má svou úroveň složitosti od cvičné po vražednou.
Chopila jsem se tedy zelené, běžné ničemné galaxie, s myšlenkou, že přeci nemůže být nikterak obtížné ji porazit. Jistě, kolosální omyl. Po řadě iritujících, nic nepřinášejících hodů kostkami pro mne a devastujících komb ve prospěch ničemné galaxie už jsem viděla zvuk ve 3D a slyšela obraz mluvit. Kostky letěly do kouta a zlomená jak puška jsem si šla dát dvakrát dvacet.
Andromeda zvítězila a já již nemám chuť se k sólo hře vracet. Nechci si ani představovat to inferno při hraní proti vražedné ničemné galaxii.

Single player mě příliš nezaujal, ovšem hra ve více hráčích? Paráda. Pravidla nejsou vůbec složitá, začátečník pochopí princip už v prvních tazích. Neříkám však, že se mu bude dařit :) A pokud se hráči koncentrují a vnímají i tahy spoluhráčů, vzniknou napjaté situace a uvědomíte si, že ani hráč ve vedení nemá nic jisté. Za mne hra funguje opravdu dobře a s chutí si ji zahraji znovu.

A teď mě, přátelé, omluvte, musím stihnout rande na Asgardu...

Denča

Hodnocení designu: 4/5

Hodnocení hratelnosti: 5/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku