recenze - CESTOU POKROKU
Tak jsme zase pokročili. Je tady nový rok a s ním samozřejmě i letošní deskoherní novinky. A vypadá to, že se u všech distributorů doslova roztrhl pytel, a nebo zkrátka dorazily nějaké dlouho očekávané trajekty, které vezly zásoby pro nás, náruživé deskohráče. Jednou z těch prvních vlaštovek je hra Cestou pokroku, na kterou se podíváme v dnešní recenzi.
Už podle krabice tipuju, že by se mohlo jednat o nějaké hutné euro. Pod víkem pak samozřejmě nechybí pořádná nálož herního materiálu. Kromě herního plánu vás čeká sada hexových dílků území, hromada karet a také čtyři dvouvrstvé osobní desky, každá pro jednoho účastníka partie. Ilustrace na kartách a ikonografii má na svědomí Klemens Franz, kterého spousta hráčů považuje spíše za rutinéra, jeho rukopis je ale jasně rozeznatelný a kdybyste měli chvíli, můžete si přečíst náš starší tematický článek, který obsahuje i rozhovor s tímto ilustrátorem. Co se týče grafického zpracování, není tady asi nic, co by mě uchvátilo na první pohled a nebo později během hraní. Zpracování hry je ale na velmi dobré úrovni a myslím, že cenovku okolo čtrnácti stovek si hra v pohodě obhájí. S dřevěnými figurkami populace se dobře manipuluje, jen musíte dávat pozor na kartonové žetony osadníků a vojáků, které na nich leží. Že vůbec nechápete, jaké osadníky mám na mysli? Tak se raději pojďme podívat, jak se Cestou pokroku hraje.
Sešit s pravidly je přehledný a pravidla jsou dobře strukturována, takže i když se nejedná o jednoduchou hru, už po prvním přečtení jsem měl jasnou představu o tom, jak budou jednotlivé tahy probíhat. Příprava je také poměrně intuitivní, musíte rozložit karty na příslušná pole herního plánu, připravit jednotlivé sady dílků podzemí, osadit osobní desky hráčů a pomalu se můžete pouštět do prvních tahů. Každý takový tah se skládá z několika fází, ale tou hlavní je určitě hned úvodní Fáze akcí. V tomto případě se jedná o poměrně klasický "action selection", při kterém umisťujete vaši akční figurku na jednotlivá pole s dostupnými akcemi. Akcí je tady osm a dělí se na hlavní a pokročilé, kde u pokročilých musíte splnit zadanou podmínku. Kromě toho si nové akce postupně odemykáte na herním plánu pomocí akce Zkoumání technologií.
Nabídka akcí, které můžete provádět, se tak neustále rozrůstá o zajímavější a efektivnější kombinace. Další oblast, kde se budete chtít pohybovat, je mapa složená z dílků území. Jeho rozšiřování je velmi intuitivní a vlastně nepředstavuje žádnou překážku, horší je to ale s osidlováním vesnic a nebo finálním opevněním měst, k tomu totiž budete potřebovat dostatečně silnou partu osadníků, respektive vojáků. Jejich získávání, vylepšování a přesun pak samozřejmě opět získáváte pomocí akcí. Dále vás čekají investice, ty jsou představovány přesouváním dřevěných kostiček ze stupnice rozvoje v dolní části vaší osobní desky do její horní části, kde se nacházejí políčka pro investice.
Já vím, možná vám to zní trochu suše a doufám, že jsem vás neuspal, ale takový byl i můj první dojem ze hry. I když je tady prvek objevování, rozšiřování mapy a zabírání území, všechno to působí poměrně suše a na své si tak přijdou především hráči, kteří rádi propočítávají každý jeden tah. Ideálně tři kola dopředu. Interakce mezi hráči tady sice je a často se vám bude stávat, že si zazávodíte o některou z technologií na herním plánu nebo vesnici na mapě, ale o nějaké akční hratelnosti podle mě nemůže být řeč. Což bych od podobného typu hry asi ani neměl očekávat. Pokud bych k tomu přistupoval takto pragmaticky, tak jsem dostal přesně to, co mi slibují autoři i anotace distributora. Aktuální výběr je ale opravdu velký a ve chvíli, kdy mám možnost sáhnout například po Infernu, nebo Darwinových cestách, bude to mít Cestou pokroku opravdu těžké.
Líbí se mi, že jsou jednotlivé tahy poměrně rychlé a to i přes to, že v každém tahu spouštíte produkci z vaší stupnice pokroku, případně provádíte budování staveb a osidlování/opevňování v nepovinné fázi rozmachu. Pokud nebudete hrát s příliš dumavými hráči, má Cestou pokroku docela slušnou herní dynamiku. A ve chvíli, kdy se blíží konec (přesunutí požadovaného množství kostiček na karty s úkoly) dočkáme se i nějakého toho napětí a možná i proklínání a nadávek. Je to zkrátka jako na horské dráze, naštěstí se nám ale žádná partie nepropadla až na úroveň nudy, což je určitě dobré znamení. A znovu musím, stejně jako v poslední době poměrně často, pochválit dobře zvládnutou hru ve dvou.
Asi jste už z předchozích řádků pochopili, že Cestou pokroku není a nebude mojí srdcovkou. Není tady asi nic, co by mi vyloženě vadilo, nebo podle mě nefungovalo, ale zároveň si z ničeho nesednu na zadek. Tedy klidně si zase někdy sednu a tuhle deskovku bez mučení zahraju, ale nebudu to já, kdo takovou partičku navrhne.
Petr
Hodnocení designu: 3/5
Hodnocení hratelnosti: 3+/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.