recenze - STAR WARS: BOUNTY HUNTERS
Na novou karetku ze světa Hvězdných válek jsem se opravdu těšil, protože loňský Star Wars: The Deckbuilding Game nás chytnul a moc jsme si ho na Deskologu užili. Hned mi bylo jasné, že tohle bude dost rozdílná a hlavně jednodušší hra, navíc pro dva až šest hráčů, což by se mohlo hodit na našich deskoherních sešlostech. Takže, jak moc se mi nakonec tihle nebojácní Bounty Hunters dostali pod kůži?
Ilustrace na víku krabice a ani celkové grafické zpracování pro mě na první pohled nebylo úplně přesvědčivé. Tohle prostě vypadá jako typická rutina, ilustrace na kartách jsou o několik levelů slabší, než v případě zmiňovaného Star Wars: The Deckbuilding Game, nebo třeba aktuálního TCG Star Wars: Unlimited. Ilustrátor Derek Laufman u nás není známý díky žádné slavné hře, ale pro Bounty Hunters se prostě snažil především vytvořit jednotný styl, což se mu povedlo, ale mé srdce si nezískal. Naopak musím pochválit perfektní přehlednost, hra je jazykově nezávislá, protože karty, tedy až na přehledovou kartu, neobsahují text a všechny ikony a grafika jsou výrazné, což napomáhá plynulé hratelnosti. K tomu se ostatně v zápatí dostaneme. Ještě se ale musím zastavit u pěkně zpracovaných lesklých žetonů imperiálních kreditů, ty se opravdu povedly a dobře se s nimi při hraní manipuluje.
Sešit s pravidly je rozdělen na česky a slovensky lokalizovanou část. Ja som tú slovenskú časť vynechal, takže som sa hru naučil počas krátkej cesty električkou. Musím říct, že mě draftovací mechanika zaujala a byl jsem velice zvědavý, jak to celé bude fungovat. A opět, příprava partie je velmi jednoduchá - hromadu žetonů dáte stranou, ale tak, aby na ně každý u stolu pohodlně dosáhl, karty rozdělíte na čtyři hromádky, což jsou karty cílů, nájemných lovců, zakázek a nakonec ještě karty tržiště. Protože se vžíváte do role elitních nájemných lovců, bude první hromádka představovat vaše cíle, jako je Han Solo, nebo třeba roztomilý Grogu. Druhá hromádka obsahuje nájemné lovce, kteří vám pomohou s dopadením cílů, bohužel za cenu vítězných bodů. Třetí sada karet jsou pak v podstatě úkoly, které vyhodnotíte na konci hry. Asi nejzajímavější jsou karty z tržiště, které také slouží k lovu, ale budete si za ně muset připlatit pár žetonů imperiálních kreditů. Jako takový bonus v balíku tržiště najdete karty s bednami, které také budete při vyložení muset řádně zaplatit, ale jak se ve světě Star Wars říká, kdo má na konci nejvíce beden, získává pět bodů.
Ok, tohle pravidlo nezaznělo ani v těch nejslabších epizodách filmové série, nicméně se sbírání beden určitě nebudete vyhýbat. Na začátku partie si každý hráč vezme jednu kartu od každého druhu a hned si i dobere pátou, dle svého uvážení. Pak už je to jednoduché, možná až primitivní, jednu kartu buďto vyložíte před sebe, nebo ji prodáte za jeden kredit. Zbytek karet předáte hráči po vaší levici a zároveň si převezmete karty od soupeře po vaší pravé ruce. Jedná se tedy o ten nejzákladnější typ draftu, který je nastaven tak, aby fungoval stejně dobře ve dvou, ale i v šesti lidech, což, jak si řekneme později, není tak jednoznačné. Pro zkušeného hráče je tedy Bounty Hunters velká pohodička. Jak je to ale s úplnými deskoherními nováčky, kteří by si chtěli zahrát hru ze svého oblíbeného světa Star Wars? Věřte mi, je to naprosto intuitivní a napadá mě samozřejmě srovnání s hrou 7 divů světa, nebo ještě lépe, 7 divů světa: Architekti. V Bounty Hunters ale na rozdíl od těchto her nebudete budovat divy světa, nýbrž lovit vaše cíle. Každá z karet cílů totiž obsahuje tři číslice ve třech řádcích, které budete muset minimálně dorovnat kartami nájemných lovců a droidů. Beng, beng! Han sice střílel první, ale vás to nezajímá a klidně si ho ulovíte třikrát.
Všechno je to velmi jednoduché a funkční, ale celkově tuhle hru nedokážu tak úplně zařadit a najít pro ni vhodné uplatnění. Většinu času hrajete simultánně, takže si během partie předáváte karty a následně 2-6 lidí kouká do svých karet a do stolu. Rozhodně se tedy nejedná o žádnou hru k pivu, kde jsme ji hráli nejčastěji, nebo dokonce na párty, jedině, že byste večírek chtěli rychle ukončit. Tím nechci říct, že bych se během hraní nudil, pořád je tady co vymýšlet a plánovat. Rozhodujete se, které karty pustíte dál a necháte je tak vašim soupeřům, podle čehož samozřejmě můžete vybírat i nově dobranou kartu. Tady se podstatně liší partie v různém počtu hráčů, protože ve dvou máte celkem slušnou představu o tom, co vám v následujícím tahu přijde zpátky, ale z odehraných partií usuzuju, že designeři hru primárně zamýšleli právě pro větší množství lidí u stolu. Takže, kam tuhle hru nejlépe zařadit? Nad tím jsem si v posledních týdnech lámal hlavu a zkoušeli jsme Bounty Hunters hrát snad všude. Někdo byl nadšený a jiní spoluhráči si zase, stejně jako já, po sečtení bodů v přiloženém bločku spíše povzdechli. Jooo, nebylo to špatné.
Kdyby tahle hra vyšla před deseti lety, asi si z ní sednu na zadek a naprosto nekriticky si ji zamiluju. Aktuálně už si ale dokážu představit spoustu lepších Star Wars i drafrovacích her, se kterými budu trávit čas. Na druhou stranu, abych byl fér, není tady nic, čím by mě hra vyloženě štvala, takže za mě lepší troječka.
Petr
Hodnocení designu: 3/5
Hodnocení hratelnosti: 3+/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.