Splendor sice vyšel v roce 2014, ale i přes to si už u mnoha hráčů vysloužil status klasiky. Například můj redakční kolega Yarek tuhle hru řadí mezi ty nejlepší deskovky na druhé rande. Nebudeme pátrat po tom, co dělá na tom prvním a raději se podíváme na hru včetně rozšíření. Už dříve jsem chválil její digitální verzi, ale ta krabicová do dneška zůstávala naším neodpustitelným restem. Navíc se každou chvíli můžeme těšit/nadávat na její Marvel iteraci.

Po nahlédnutí pod víko mě okamžitě zaujmou dvě věci, perfektně uložené komponenty, v naprosto nesmyslně velkém insertu. Krabice by mohla mít třetinu své velikosti a stejně by se do ní vše pohodlně vešlo. Nedá se nic dělat, větší krabice se lépe (a dráž) prodává a požadavky deskoherních sběratelů na kompaktnost bohužel nebudou velkými vydavateli vyslyšeny. Samotnou kvalitu komponent ale musím pochválit, i když na mě na ten úplně první pohled grafické zpracování působilo trochu genericky. Ilustrace na kartách jsou povedené a velké "pokerové" žetony diamantů je radost držet v ruce. A držet v ruce je můžete opravdu brzy, protože krátká pravidla jsou rozepsána na jednom listu a hru pochopíte doslova během pár minut.

Co na Splendoru nejvíc obdivuju, je úžasná dynamika tahů. Jasně, i tady se můžete zadumat, ale většina z desítek partií, co jsme měl možnost hrát, probíhala v neuvěřitelném rytmu. Ve svém tahu buďto ukořistíte žetony s diamanty, nebo si za ně koupíte některou z dostupných karet, popřípadě si můžete jednu kartu "zablokovat" a díky tomu získat žolíkový žeton diamantu. Ve hře se nachází pět druhů diamantů, které na první pohled rozlišíte pomocí jejich barvy. A kromě žetonů se diamanty nacházejí i na posbíraných kartách, ty jsou permanentní a jednoduše vám pak umožní při nakupování použít méně žetonů.

Splendor si můžete zahrát ve dvou až čtyřech hráčích, ale s různým počtem soupeřů se nejen prodlužuje, ale taky podstatně mění hratelnost. Mě tahle nenáročná hra nejvíc sedí jako dvojkovka, kdy mám nejlepší možnost plánování tahu. Ve třech hráčích je to pořád jakž takž, ale ve čtyřech už spíš čekáte, co na vás v nabídce karet zbyde. Takže ideální deskovka k pivu? Rozhodně! A digitální verzi, která mi skvěle posloužila, jsem rád vyměnil za tu stolní. Ty luxusní žetony prostě mají své kouzlo.

Zbytečně přeprodukovaná (počkejte si na rozšíření), a zároveň nebezpečně chytlavá hra. Zní to trochu klišoidně, ale věřte mi, že u jedné partie za večer nezůstanete.

Splendor Města

Pokud se vám nějaká deskovka dostane pod kůži, tak jako například mě dnes recenzovaný Splendor, určitě začnete uvažovat, jak by se taková hra dala okořenit. Nebo lépe řečeno vylepšit.

Rozšíření Města obsahuje hned čtyři moduly, kde každý můžete použít jen samostatně. Tím pádem si můžete Splendor zahrát hned v pěti různých variantách. Kromě toho je v balení ještě jedna důležitá vychytávka, která z neznámých důvodů chyběla v původní krabici. Žeton prvního hráče... Maličkost, ale potěší.

Města

Bruggy, Lyon, Lisabon, Sevilla, Benátky, Florencie, Pisa... Názvy použitých měst se můžete naučit podobně jako ve hře Taco, Kočka, Koza, Sýr, Pizza, ale primárně těchto sedm karet měst nahrazuje šlechtice z původní hry. Pravidla pro jejich získání jsou podobná jako u šlechticů, s tím rozdílem, že před jejich uzmutím musíte nasbírat dostatečný počet vítězných bodů. Jakmile jeden z hráčů splní potřebné podmínky a vezme si jedno z měst, stává se vítězem. OK, ostatní hráči ještě dokončí kolo a může se stát že majitelů měst bude více, v takovém případě rozhodnou vítězné body.

Tento modul vás donutí změnit taktiku. Vítezství a konec hry přichází náhle a tak se budete o něco více dívat na sbírku karet vašich soupeřů a častěji budete zvažovat, jestli přilepšíte sobě, nebo uškodíte protihráči.

Pevnosti

Figurky pevností nejsou zrovna ta nejhezčí součást rozšíření a svým zpracováním na mě působí poměrně levným dojmem. Co se týče praktického využití, to už je o něco lepší. Díky třem figurkám pevností ve vaší barvě si můžete blokovat karty, na které máte zálusk. Kromě pokládání a přesouvání svých figurek, můžete odebírat ty soupeřovy.

Během prvních partií jsem byl spíš zaražený nad tím, jak moc se pomocí pevností omezují vaše možnosti. Rychle jsem ale zjistil, kdy je výhodnější použít svou a kdy odstranit soupeřovu figurku. Jak jste si asi všili, každé z rozšíření je naprosto odlišné a přidává do hry jiné strategické prvky. Osobně mi takovýto systém sedí, prostě si vyberete, čím si danou partii ozvláštníte.

Obchodní místa:

Podlouhlý herní plán "Hedvábná stezka", pět kartonových žetonů pro každého hráče. Opět moc nepochválím zpracování a to hlavně u žetonů, které vypadají, jako by patřily do úplně jiné hry. Herní propojení s původní hrou ale funguje perfektně, pokud splníte dané podmínky, můžete umístit jeden z pěti erbů na příslušné pole a získat tak některou z odměn. Pomocí nich například získáte nové strategické možnosti, jiné vám jednoduše přidají vítězné body (body prestiže).

V jednu chvíli v ruce držíte ty parádní žetony diamantů a pak vyloupáváte kartonové erby, u kterých máte strach, že se vám rozpadnou v ruce. I přesto se Obchodní místa stala mou neoblíbenější součástí celého rozšíření. Už tak rychlou hru ještě zrychlují a zbytečně nekomplikují.

Orient:

Nejrozsáhlejší ze všech modulů, který obsahuje i vlastní balík třiceti orientálních karet, ty jsou opět rozděleny do tří úrovní. Na stole si připravte dostatek prostoru, protože místo původních pěti sloupců karet (jeden dobírací), jich tady budete mít hned osm (dva dobírací). Kromě toho, že některé z nových karet obsahují dva bonusy (permanentní diamanty) namísto jednoho, u většiny se dočkáte úplně nových akcí. Možnost rezervovat šlechtice, dobrání karty zdarma, nebo duplikování některého z vyložených bonusů.

Než jsem se naučil a odvážil orientální karty používat, v prvních partiích s tímto rozšířením mi nejdříve jen oko mírně pošilhávalo směrem doprava. Nakonec jsem se ale nové typy karet naučil používat a ve správnou chvíli díky nim zvrátit celou hru. Jasně, stejně jako u všech předchozích modulů, ani tady nemůžu říct, že by původní hru nějakým způsobem vylepšoval, ale pěkně ji ozvláštňuje.

Pokud jsem původní krabici označil za zbytečně velkou, v případě Měst jsme se dostali ještě o kus dále. Vsadím levé varle, že se do jedné z (stejně velkých) krabic, po vypreparování plastového insertu, vejdou dvě kopie hry + dvě rozšíření a ještě vám zbyde dost místa na pašování kokainu. Co naplat, budu se opakovat, ale dvě zbytečně velké krabice se prodávají lépe než jedna malá. Nezbývá, než se zaměřit na obsah, který je naštěstí kvalitní svým zpracováním, ale i hratelností.

Koupi Splendoru společně z rozšířením vám nedoporučím. Nejdříve si pořiďte původní hru (pokud ji už několik let nemáte), jestli u ní strávíte alespoň pět spokojených večerů, je čas otevřít peněženku a udělat si další radost. Dříve by to bylo spíše deset večerů, ale s tou hromadou nových deskovek na českém trhu není na co čekat.

Petr

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku