recenze - KRVAVÝ TRŮN

27.05.2021

Stojí takhle v řadě lučištnice, lord a špeh... Ne, to není začátek žádného hospodského vtipu, ale běžná situace ve hře Krvavý trůn. Podle popisu na krabici se jedná o blafovací karetní hru, takovou, které můj redakční kolega Yarek bez milosti odsuzuje. Slovy klasika: "Máte štěstí, že jedu zrovna kolem." Na tuhle novou karetku se podrobněji podívám já.

Malá vysouvací krabička a na ní temná ilustrace. Použití parciálního laku navíc dává vyobrazené scenérii další rozměr. Uvnitř najdete přes 70 žetonů, které čekají na vyloupání a hlavně hromadu karet rodů. Grafické zpracování je na opravdu skvělé úrovni, o ilustrace na kartách se totiž postaral Tomasz Jedruszek, jehož kresby jste mohli obdivovat už v pořádné hromadě deskovek. Především bych vypíchl Hru o trůny: Deskovou hru, která má svou stylizací (i názvem:)) ke Krvavému trůnu hodně blízko. Erby jednotlivých rodů jako by z oka vypadly těm ze Západozemí.

Každá z karet tady totiž představuje jednu z deseti postav, které ve svém tahu budete vykládat do "řady intrik" uprostřed stolu. Během partie jich tedy budete mít k dispozici jen sedm, protože tři náhodně odložíte. Teď jsem vám vlastně popsal skoro celý průběh hry. Pravidla Krvavého trůnu jsou jednoduchá jak facka, každý z hráčů vyloží lícem dolů jednu kartu a následně se jedna po druhé karty v řadě vyhodnotí. Majitel karty se navíc může rozhodnout, že kartu nechá skrytou a uloží na ni jeden žeton vlivu. Postavy na kartách mají různé efekty. Mohou zabíjet jiné postavy, přesouvat je v řadě, okrádat, nebo třeba kopírovat jejich schopnosti.

Cíl je jasný, musíte do konce hry nashromáždit co nejvíce žetonů vlivu. To, jak moc můžete taktizovat, se odvíjí od počtu hráčů u stolu. Zatímco ve třech jsem měl alespoň pocit, že můžu do všech těch intrik strategicky zasahovat, ve čtyřech už to bylo slabší. Respektive partie začíná sklouzávat k jakési blafovací pártyhře, kdy většinu času sledujete, kam se která karta přesune a jestli vám bude štěstěna dostatečně nakloněna. Strategie jde tedy stranou, ale je to zábava? Pro mě rozhodně. Pokaždé, když se někomu podaří zasáhnout soupeřovu kartu, získat vytoužené žetony, nebo vytasit úspěšně nastraženou léčku, zazní mocné "vůůůůů hůůůůů, pijéééém!". Žádnou velkou herní hloubku tady nečekejte, ona nepřijde. Pokud je to pro vás málo, určitě vás víc uspokojí například Citadela od Mindoku, která nabízí podstatně více prostoru k taktizování.

Krvavý trůn vám sedne jen v případě, že přistoupíte na tu velkou porci náhody. Jediné, čím si můžete pomoci k úspěchu, je sledování taktiky vašich soupeřů a odhadování jejich tahů. Otáčení karet je pak skoro až obřadní záležitost, kdy všichni kolem stolu sledují, jak se celá řada intrik přeskupí a většinou i notně prořídne. Při partii čtyř a pěti hráčů si připravte opravdu velký stůl, prostor s vyloženými kartami může v některých chvílích opravdu nabobtnat. To vnímám jako velkou nevýhodu, protože se hra nebude (snad v blízké budoucnosti) hodit jako filler do hospody. Na Deskologu holt máme zvláštní priority.

Už při prvním otevírání krabičky jsem tušil, že si mě tahle hra získá. Krásné ilustrace na kartách, jednoduchá pravidla a hlavně nenáročná zábava na páteční večer u sklenky lahodného moštu. Zum wohl!

Petr


Hodnocení designu: 4+/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5



Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku