recenze - HOSTINA PRO ÓDINA

Tak schválně, máte nějaké oblíbené božstvo? Jasně, jako bych vás neznal, naši milí čtenáři, Bůh svatý a Ježíš Kristus jsou vaše jediné a nezpochybnitelné modly. Já nic nenamítám. Ale víte co, vy zarputilí katolíci? O pár vesnic severněji a západněji se kdysi dávno dvěma obrům zrodil Ódin. Přeberte si to jak chcete, lamentujte a naříkejte, ale v dnešní recenzi právě mocnému Ódinovi přichystáme pořádnou hostinu.

Za hrou stojí veleuznávaný herní designer Uwe Rosenberg a o grafické zpracování se překvapivě nepostaral Klemens Franz, ale Dennis Lohausen. Toho můžete znát díky jeho pracím na Terra Mystice, nebo třeba Kvedlalech. Hostina pro Ódina je tedy už na první pohled klasické euro. Co vás ale určitě překvapí, je nadstandardní velikost krabice. Ta totiž musí pojmout hromadu herních desek a destiček a několik stovek! žetonů, které si samozřejmě nejprve budete muset vyloupat z hromady kartonových archů a roztřídit je. A když píšu roztřídit, tak opravdu myslím roztřídit, protože v krabici najdete dvojici praktických pořadačů, které pojmou všechny žetony jídla, zvířat a vybavení a oceníte je i během samotné partie. V moderních eurohrách už sice není podobné uložiště výjimečné, ale stejně mě taková vychytávka potěšila. Samozřejmě nesmím zapomenout na velkou hromadu karet povolání a zbraní a asi už vám bude jasné, že tohle není žádná "vstupní" deskovka. Abych to nějak uzavřel, zpracování a grafický design nijak nevyčnívá nad aktuální produkcí. Ódin působí spíše jako hra ze staré školy, ale jak s oblibou říkám, všechny komponenty k sobě pěkně ladí a "euraři" podle mě budou ve svém živlu.

Jak už jsem naznačil, Hostina pro Ódina patří mezi komplexní hry, a tak vás čekají hned tři sešity k prostudování. Pro začátek si vystačíte s pravidly a případné nejasnosti najdete v příloze plné podrobných popisů všech karet. V almanachu pak můžete po večerech pročítat historické pozadí celé hry. Strukturu pravidel musím jednoznačně pochválit, nechybí ani spousta praktických doporučení pro první partie a najdete tady i tipy na vysvětlování Ódina novým hráčům. Jednoduše perfektní přístup autorů, ale pomalu se přesuňme o krok dále. Pravidla už máme nastudována a nic nebrání tomu, abychom hru rozložili na stůl. A světě div se, i přes velké množství obsahu to není žádný porod ani start rakety. Díky pořadačům na žetony je příprava hry otázkou pěti minut. Každý z hráčů obdrží svou osobní desku, dvanáct figurek Vikingů ve zvolené barvě a taky úvodní sadu karet zbraní a povolání. Vikingové tady představují "workery", které budete ve fázi akcí umisťovat na akční desku a když už jsme u těch fází, pojďme se na některé z nich podívat podrobněji.

Jednotlivé fáze jsou vyznačeny na praktickém přehledu kola a teď se hlavně nelekněte! Těch fází je v Ódinovi celkem dvanáct. Dvanáct akcí krát sedm kol?! To zní docela strašidelně, ale během první fáze jen přesunujete vaši figurku vikinga na pole Thigu, čímž ho aktivujete k provádění akcí. Druhá fáze - sklidíte předem definovanou úrodu. Třetí fáze - otočíte desky objevů. Čtvrtá fáze - doberete si novou kartu zbraně. Zatím je to opravdu jen administrativní část, přehledně zrekapitulovaná, tak abyste na nic nezapomněli. Pátá fáze je pak tou nejdůležitější a budete během ní posílat vaše vikingy na desku akcí. Tato deska je oboustranná a už ve variantě pro 1-2 hráče tady najdete krásných čtyřiačtyřicet akcí, a to se ještě navíc některé z nich rozdělují na dvě možné. A abychom nezůstali při zemi, ve variantě pro 3-4 je jich dokonce přes šedesát. Tohle chce pevné nervy, především během vysvětlování pravidel novým hráčům, ale věřte mi, že už na konci první partie budete mít dost slušný přehled o tom, co které pole přináší a co jste díky své nepozornosti zanedbávali.

Hostina pro Ódina prostě není hra na jedno zahrání, ale i přes to bych ji neoznačil za "heavy euro", a to hlavně díky zvolenému tématu a ikonografii, díky které se dá spousta věcí odvodit a dobře zapamatovat. Zpátky ale k hratelnosti. Ve fázi akcí pomocí vyslaných Vikingů získáváte nejen jídlo, vybavení, mince, ale třeba taky lodě a destičky rozšiřujících budov a objevů. Akce jsou rozděleny do čtyř sloupců a ty nejvýhodnější "spolknou" až čtyři figurky Vikingů, ale zároveň vám umožní zahrát karty povolání, které mohou přinést okamžité, nebo průběžné výhody a taky vítězné body. U některých akcí nechybí ani hod jednou ze dvou kostek, například pokud se rozhodnete ulovit velrybu, nebo drancovat a získávat cenné zboží. Kostky do hry sice přidávají element náhody, ale nijak nenarušují jinak čistě "euroidní" hratelnost.

Co ale se získanými kartonovými destičkami různých tvarů a velikostí? Ty budete muset po vzoru tetrisu umístit na svou domovskou desku, a nebo právě na budovy a čtvercové desky objevů. I když, musím doplnit, že dílky nemají klasické tetrisové tvary. Umisťování žetonů má samozřejmě svá pravidla. Kromě toho máte možnost získat odměny ve fázi bonusů a mince ve fázi příjmů. Záleží, jakým způsobem se rozhodnete dílky umisťovat, protože skladovací plocha na vaší desce zároveň obsahuje spoustu políček se zápornými vítěznými body, které budete chtít co nejefektivněji zakrýt.

Právě tato kombinace získávání a umisťování zboží je pro Ódina tak signifikantní a není tady nic, co by vás vedlo určitým směrem. Celou herní strategii si prostě budete muset vymyslet a během partie průběžně upravovat sami. Líbí se mi, že je hra vybalancovaná a připravená pro dva, tři i čtyři hráče. Solo mód bohužel nedocením, ale je tady pro případné zájemce taky. U těchto větších eurovek vždycky uvítám dobrou hratelnost ve dvou a tady hra funguje opravdu bez kompromisů, s větším počtem hráčů samozřejmě narůstá herní doba a ve čtyřech jsme se pak s méně zkušenými hráči dostali na skoro čtyři hodiny. Ale příjemně strávené čtyři hodiny. S každou odehranou partií se ale herní doba zkracuje, především díky tomu, že si osvěžíte jednotlivé akce a většinu fází můžete provádět simultánně.

Není divu, že si Tlama Games vybrali Hostinu pro Ódina k lokalizaci. Dost těžko se mi hledají nějaká zásadní negativa. Těch možností, na které se můžete během akční fáze zaměřit, a čemu třeba záměrně nevěnovat pozornost, je tady nepočítaně. Díky tomu je dost možné, že se každý hráč u stolu rozhodne pro úplně jinou strategii. Chleba se stejně bude lámat až při sčítání a hlavně odečítání vítězných bodů do praktického bločku. I když by se to na základě všech těch mínusových hodnot na deskách mohlo zdát, ani tohle není žádná věda. Jediné, co nám během hraní moc nesedělo a nad čím se skoro každý nový hráč pozastavil, je zásadní otázka: Kde je sakra ten Ódin? Nejspíše někde hluboko v našich srdcích. A tohle je zároveň ideální způsob, jak zakončit tuhle recenzi, ale přeci jen si to ještě zrekapitulujeme.

Těch starších a vysoce ceněných her, které ještě čekají na českou lokalizaci, pomalu ale jistě ubývá a já jsem moc rád, že jsme se v poslední době dočkali hned několika podobných kousků. Hostina pro Ódina je opus magnum Uwe Rosenberga a zároveň vyladěná, komplexní hra, ze které se zaslouženě stává moderní klasika.

Petr

Hodnocení designu: 3+/5

Hodnocení hratelnosti: 5/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku