recenze - DUNA: IMPÉRIUM – POVSTÁNÍ

Dneska jsme se na Deskologu rozhodli být tak trochu retro. Vzali jsme si na sebe ultra slim jeansy a vrátili se o pár let nazpět. Dune Imperium je totiž etablovaná deskovka a to samé se už dá říct o jejím nástupci s podtitulem Uprising.

Jak už jste u nás zvyklí, v druhém odstavci řešíme zpracování a grafiku. V tomhle ohledu není Dune: Imperium vůbec žádné retro, ale krásně zpracovaná hra. Grafika je inspirována dvěma novými filmy a všechny ty ilustrace jsou naprosto parádní a přesně podle mého vkusu. Nebál bych se přirovnání k tematickým hrám ze stáje FFG. Prohlížet si jednotlivé karty Impéria a větší karty vůdců je zkrátka zážitek, který je navíc umocněn tím, jak velkými fanoušky Duny jste. Pochválit musím i přehledný herní plán, který je středobodem celé hry a všechny ostatní komponenty, ať ty papírové, nebo dřevěné k němu pěkně sedí. A pokud vyznáváte spíše plastové figurky a vlastníte i Deluxe Upgrade Pack, ani na vás autoři nezapomněli a v balení najdete i plastové Písečné červy.

Příprava hry není časově nijak šílená, absence insertu vás navíc donutí komponenty do plastových pytlíků rozdělit tak, abyste si setup usnadnili. A nebo si nějaký insert zkrátka pořídíte. Protože se jedná o kombinaci worker placementu a deckbuildingu, každý z hráčů obdrží kartu vůdce a k němu sady dřevěných agentů, špionů, kostek a samozřejmě také deset základních karet. Připravíte zásoby vody, koření, solárů, vyložíte karty impéria vedle herního plánu, připravíte karty střetů a pomalu se můžete pouštět do hry.

Duna se hraje do deseti vítězných bodů, případně na deset kol. V každém kole nejdříve vyložíte novou kartu střetu, která vyobrazuje odměny za boj v daném kole a následně si každý z hráčů dobere pět karet z jeho základního balíku. Ve vašem tahu vás pak nečeká nic složitějšího, než zahrání jedné karty, ta vám umožní umístit figurku agenta na příslušné pole a to podle ikonek, které najdete na levé straně karty. Může se vám tedy dost dobře stát, že s pomocí karet v ruce nebudete schopni některá pole obsadit, jiná si zase nebudete moci dovolit kvůli poplatkům ve formě zdrojů. Tohle je vlastně základ celé hratelnosti, každá karta je tak zásadní, že si budete chtít váš balík co nejrychleji naboostovat.

Na každé pole může být umístěn jen jeden agent, pokud se vám tedy na spojnice s daným polem nepodaří umístit váleček špiona, který vám umožní umístit vašeho agenta i na v daném kole dříve obsazené pole. Opět velmi pěkný a čistý mechanizmus, který tu worker placement část dělá promyšlenou, taktickou a hlavně zábavnou. Některé pole vás po umístění Agenta umožní získat zdroje, jednotky, karty intrik, ale zároveň i zvýšit vliv u jedné ze čtyř frakcí. Pokud budete úspěšní, můžete se u dané frakce vyšplhat až do vrchního patra a díky tomu si zajistit žeton aliance s danou frakcí až do konce hry.

Jiná pole fungují jednoduše jako zdroj, nebo směna surovin, pak jsou tady ale i Lanstraadi, u kterých si můžete za nemalý poplatek vyzvednout třetí figurku Agenta, případně získat permanentní prostředky (body přízně) na nákup karet. To je totiž další fáze, kdy se zbývajícími kartami, které jste v daném kole nezahráli, provedete takzvané odhalení. Tedy z daných karet dostanete nejrůznější efekty, ale především body přízně na nákup karty/karet Impéria z nabídky. Tohle všechno nakonec vyvrcholí bojem. Tedy porovnáním síly vašich jednotek a možností zahrání bojových karet intrik. Souboj je opět velmi zábavný a napínavý a soupeři vás mohou překvapit posilami, ale i stažením jednotek.

Nechme už pravidla pravidly a pojďme si to celé zhodnotit. Asi jste už poznali, že k téhle deskovce nemám moc výtek a je to hlavně z důvodu, že je opravdu perfektně promyšlená. Přes poměrně velké množství pravidel vás během hraní nečekají skoro žádné nejasnosti a ty které přijdou, se dají docela jasně odvodit z herních principů. Velmi se povedly i lama karty, které najdete na druhé straně karet vůdců a také velký přehled ikon na zadní straně pravidel (ok, tady bych možná ještě dvě-tři přidal). Všechno do sebe zkrátka pěkně zapadá a v pozdějších fázích hry už můžete na soupeře vyrukovat s takovými komby, že se jim zatočí hlava a během jednoho kola na počítadle bodů vystřelí tak, že už nebudete mít šanci je dohnat.

Jasně, může se vám stát, že si na svou drahou a vytouženou kartu počkáte a až vám přijde do ruky, bude už to k ničemu, což naštve, ale právě i tohle napětí k Duně patří. Asi největší výtku mám pak k ideálnímu počtu hráčů, je velká škoda, že hra ve dvou nefunguje zdaleka tak dobře, jako ve třech a ve čtyřech, protože právě jako dvojkovku bych ji hrál nejraději. Chápu ale, že to nedává smysl tematicky a zkrátka si vždycky budu muset sehnat dva až tři soupeře.

A vyplatí se to, protože tohle je opravdu jedna z nejlepších deskovek, které jsem měl v poslední době možnost hrát a nedovedu si představit, že by někdy opustila mou sbírku. Když si k tomu přičtu ještě modul/minirozšíření Chaom, vůbec by mě nenapadlo ke hře aktuálně pořizovat nějaké další expanze, protože toho obsahu a znovuhratelnosti je tady opravdu dostatek. Uvidíme ale do budoucna, zatím to vypadá na evergreen, který se nám na Deskologu bude dostávat na stůl pravidelně hlavně v podzimních a zimních měsících. Teď se asi na chvíli necháme zchladit u Věčné zimy a Zimy mrtvých. :)

Petr

Hodnocení designu: 5/5

Hodnocení hratelnosti: 5/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.