téma - VANTAGE
Těch opravdu obřích her letos na českém trhu nevyšlo vůbec málo. A je zajímavé, že u některých z nich autoři anoncují i přístupná pravidla, která odpovídají spíše menším rodinným deskovkám. Takovou velkou, ale přístupnou hrou by měla být právě i Vantage, tedy novinka Jameye Stegmeiera.
Dnes se na hru nepodíváme jako v naší klasické recenzi, ale spíše si ji představíme a hlavně se pokusím to udělat bez zbytečných spoilerů. I přes to, že jsem se snažil na fotkách ukázat jen to, co by vám nepokazilo překvapení během hraní, určitě jsem to neukočíroval na 100 %. I když instagram je plný obsahu od lidí, co to vůbec neřeší. Takže dnes to pojmeme jako tematický článek. Pojďme se tedy podívat pod víko krásně ilustrované krabice čtyř a půl kilové, kde najdete více než třináct set karet, osm sešitů s příběhy a 20+12 kostek. Matematicky to zní opravdu velkolepě a především to není zdaleka vše.
Co se týče zpracování, tady můžu jen těžko Stonemaier Games něco vytknout a myslím, že v tomto ohledu za své dva a půl tisíce dostanete opravdu bohatou porci obsahu. No jo, ale vyplatí se to i z hlediska hratelnosti? Zatím nechci dělat žádné závěry, raději se podívejme, jak se to celé hraje. Sliby o přístupných pravidlech tady totiž platí, a to beze zbytku. Během první přípravy hry jen vybalíte všechny seřazené karty a na stůl rozložíte desku, tedy herní plán, na něj kostky nástrah a bokem pak zásobu žetonů, kostiček posílení a kostek dovedností. Po ruce taky mějte sešity příběhů a knihu panoramat. No a co se týče těch pravidel, za 15-20 minut jsem věděl, jak se to celé hraje, ale vůbec jsem si nedokázal představit, jestli mě to bude bavit.
A protože se jedná o příběhovou hru, trochu teď odbočím. Celý příběh začíná na kosmické lodi. Ta letí k planetě, o které zatím nic nevíte. Během přistání ale všechno nejde podle plánu a loď ztroskotá. Každý z hráčů skončí na jiném místě, daleko od ostatních, a musí se sám zorientovat v neznámém světě. Svou lokaci vidíte z pohledu první osoby na velké kartě, a jen vy sami víte, co se ve vašem okolí nachází. Ostatním hráčům můžete váš výhled popsat a částečně s nimi i spolupracovat. Spolupráce tedy stojí a padá na komunikaci a hlavně, můžete se na ni vykašlat a hrát sólo. Kam půjdete a co budete zkoumat, je pak jen na vás.
Velké karty s výhledem obsahují akce a to samé platí pro kartu vaší postavy a karty v mřížce 3x3, které postavu obklopují, tedy budou obklopovat, až se k nim dostanete. Vy ve svém tahu hrajete akce a k jejich vyhodnocení používáte sedm (respektive osm) knih příběhů. Už od prvních tahů tady vidím jasný Stegmaierův rukopis. U jeho her si totiž často všímám, že při hraní útočí především na vaše smysly a to vizuálem a nebo v tomto případě i množstvím obsahu a neustálými změnami při objevování a prozkoumávání okolního prostředí.
Když jsem v pravidlech hledal, jakým způsobem si mám například některé věci zaznamenat, což by měly jiné hry rozhodně vyřešeny, tady jsem našel jasný vzkaz: "Vantage je vysoce vizuální hra na jedno sezení, hráči by si měli být schopni zapamatovat, kde byly a co dělali." To podle mě hodně vypovídá o způsobu, jakým Stegmaier nad hrou uvažoval při jejím vývoji.
Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, k čemu bych Vantage přirovnal a samozřejmě mi celou dobu na mysl přicházely různé gamebooky, kde se taky často řeší váš pohyb v prostředí a to i bez vizuálních pomůcek, jako jsou velké karty prostředí. Samozřejmě mě napadly i Dobrodružné výpravy od Albi, což jsou vlastně taky jakési gamebooky převedené do čtvercových karet. Ten výsledný pocit z hraní je ale dost jiný a Vantage má podle mě přeci jen o malý kousek blíže k deskovkám.
Zpátky ale k hratelnosti. Akce popsané v knihách příběhů vyhodnocujete pomocí kostek nástrah. Čím více kostek, tím vyšší riziko. Eliminovat ho můžete pomocí žetonů dovedností a nebo míst pro ukládání kostek na vašich kartách. Tady je podle mě velmi dobře řešeno to, jaký předmět vám pomůže jakým způsobem. Takový dalekohled poslouží k úschově kostek hozených u akcí pohybu, nebo průzkumu, což prostě dává smysl a takovýmto způsobem je tady provázáno vše a čím déle jsem Vantage hrál, tím více jsem si toho všímal. Když jsme opět u toho hraní, Vantage bych vám doporučil, pokud nejčastěji hrajete v 1-2 hráčích, protože ve třech nás to zkrátka nechytlo a nedokážu si představit hraní v šesti. Tohle je přesně ten typ příběhů, které si podle mě chcete užít sami, nebo ve dvou a ne jako "party hru" o společném hledání.
Další věc, která mě překvapila, bylo samotné vyhledávání v sešitech (knihách příběhů). Tohle je věc, která mě standardně otravuje a tady jich navíc máte hned několik. Nicméně jsem se ani jednou nepřistihl v situaci, že by mě to při hraní nějak obtěžovalo, právě naopak a to samé platí o vyhledávání nových karet a jejich případnou výměnu. Nabídka je sice obrovská, ale číslování je výrazné a přehledné, takže jsem vždycky všechno našel během několika málo vteřin. No, ale pokud se vám náhodou podaří omylem vložit kartu jinam, hodně štěstí při hledání. Při sólové hře jste bohužel ošizeni o to, že by vám odstavce z knih příběhů předčítal jiný hráč a myslím, že tady se s tím tak trochu počítalo.
Nebudu se ale zatím pouštět do nějakého finálního hodnocení. Přes to si myslím, že jsem vám mohl dát spoustu indicií, které by vám mohly pomoct s rozhodnutím, jestli je Vantage hra pro vás. Znovuhratelnost mi přijde opravdu obrovská, vracení hry do původního stavu a rozjetí nové partie je otázkou několika málo minut. Všechno se zkrátka odvíjí od toho, jestli máte ve hrách rádi exploraci, i za cenu, že se jedná o stěžejní prvek, kterému se všechny ostatní herní mechanismy podřizují.
Petr
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.