recenze - ZÓNA: TAJEMSTVÍ ČERNOBYLU

Černobylskou havárii jsem zažil na vlastní kůži ihned po narození. Můj první nádech na světě byl doprovázen smradlavým radioaktivním mrakem postupujícím napříč Evropou. Jak ale říkává moje babička - co tě nezabije, to tě posílí. Stále žiju, silný a plný zdraví, letos oslavím pětatřicet let, a oba penisy mi fungují na 100 %. Co více si ještě přát? K dokonalosti chybí snad už jen recenze na Zónu!

Zóna s podtitulem Tajemství Černobylu se odehrává na Islandu ve městě Kirkjubæjarklaustur. Samozřejmě si dělám srandu. Zóna je o Černobylu, a také se v Černobylu odehrává. Konkrétněji třicet let po výbuchu, což by se dalo považovat za současnost. Jen o něco alternativnější s postapokalyptickým nádechem. Vysoce radioaktivní elektrárna je uzavřena v betonovém sarkofágu a vy, jako hledači mědi, se pokusíte dostat dovnitř. Dost pitomý nápad, viďte? Ve skutečnosti se uvnitř nachází mocný artefakt, ale cesta k němu je nebezpečná a posetá zmutovanými bytostmi a anomálními anomáliemi.   

Jedná se o ameritrashovou záležitost pro jednoho až čtyři hráče. Herní doba se může prodloužit na poctivé tři-čtyři hodinky. Vítězným cílem je se dostat do sarkofágu a jako první splnit úkol (událost). Hrajete za takzvané "mrchožrouty", postavy s unikátními schopnostmi a předměty. Postav je na výběr z deseti různorodých typů. Od pašeráka, přes zlatokopoku, až po ožralu. Vybere si opravdu každý :) Každá postava má kromě své schopnosti ještě svou pověst, která pozitivně nebo negativně ovlivňuje váš postup ve hře. Začínáte na mapě v okolí jaderné elektrárny, kde se nejprve vybavíte výzbrojí a užitečnou veteší pro boj s všemožnými hrozbami. Než se však probojujete do nitra sarkofágu, musíte předtím najít dvě tajemství ukryté v opuštěných vládních zařízeních. A to bude tvrdý radioaktivní oříšek. 

Polský vydavatel Rebel (u nás lokalizovali chlapci z Blackfire) vyprodukoval Zónu ve vysoké kvalitě. Odpovídající cena proto osciluje kolem tisíc pět set korun českých. Kromě zmíněných deseti postav ve formě figurek najdeme v krabici velkou herní desku. Hlavní částí desky je mapa oblasti kolem Černobylu rozdělená na zelené, oranžové a červené lokace. Zatímco v zelených vám postačí opalovací krém faktor 20, v červené už budete potřebovat dozimetr a alespoň kvalitní gumáky. V druhé části desky jsou chlívky na různé druhy karet událostí, artefaktů a zvěsti. Kartičky předmětů mají svou vlastní desku tržiště, destičky hrozeb zase praktický pořadač. Všehovšudy obsahuje hra přes tři sta karet a dvě stě žetonů. A to už je myslím pořádná nálož. Nezapomněli ani na povinný insert, který pomáhá uložit komponenty aspoň trochu roztřízené. Hra se svou velikostí moc neuskromňuje a v plném počtu hráčů můžete mít problém vše umístit na běžný stůl (můj případ). 

Jedny z nejhlavnějších prvků hry jsou všudypřítomné hrozby, které podrobujete takzvaným "Zkouškám". Ty provádíte hodem třech kostek a výsledek sečtete s vašim atributem postavy. Atributy jsou tradičního typu jako síla, vůle, ostražitost a důvtip. Pokud je hodnota stejná nebo vyšší, u Zkoušky jste uspěli a hrozbu nadobro zažehnali. Váš úspěch či neúspěch závisí převážně na hodech kostkami, a tím pádem na štěstíčku.

V Zóně je hned několik možností, jak jít štěstí naproti a hod kostkami upravit. Buď použijete jeden z vašich předmětů nebo se pokusíte Napnout síly. Což je úkon, který vás sice postupně vysiluje, ale můžete přehodit jednu kostku. Bohužel, někdy využijete všechny dostupné pokusy o přehozy, vyčerpáte sebe i své předměty a ty zatracené kostky vám prostě nepadnou!

Předměty a vybavení jsou nedílnou součástí každého mrchoužrouta. Bez nich by nepřežili v okolí Černobylu ani jediný den. Předměty se rozdělují do několika kategorií jako kvalitnější vybavení, nejběžnější veteše, tajné předměty či mocné artefakty. Drtivá většina z nich upravuje hody kostek nebo chrání před zraněními. Tím herní mechanika předmětů ale nekončí. Během hry si budete muset hlídat kapacitu batohu či výdrž jednotlivých předmětů. Používáním se totiž poškozují a je potřeba je občas opravit jinak o ně nadobro přijdete.

Karty událostí jsou dalším zásadním prvkem Zóny, který posunuje celou hru kupředu. Rozdělují se podle sektoru a lokací, a každý hráč vyhodnocuje právě tu kartu, na které lokaci jeho figurka stojí. Události obsahují kousky příběhů a rozhodnutí, jak je známe z jiných her, například Falloutu. Vyhodnocení probíhá podle výše vysvětlené Zkoušky, anebo třeba také podle vaší pověsti. Kromě různých odměn za splnění úloh lze získat i potřebné Tajemství, bez kterého se do sarkofágu nikdy nedostanete.

Deskoherní komunita veřejně přirovnává Zónu k známé počítačové hře S.T.A.L.K.E.R. z roku 2007. I když mě její název samozřejmě neminul, samotnou hru jsem nikdy nehrál, a tudíž se zdržím tohoto častého spojování. Přejdu rovnou ke slovnímu hodnocení deskové verze. Skvěle vymyšlené je celkové téma Černobylu a post-nukleární havárie. Jednotlivé události, cíle hry a postavy mrchožroutů, coby hledačů artefaktů, dávají hře smysl. Ruku v ruce jde téma s designem a velmi kvalitním zpracováním. Herními prvky a mechaniky jsou dosti podobné mým oblíbený hrám jako třeba Arkham Horror nebo již zmíněný Fallout. Bohužel, jsem ještě neměl šanci vyzkoušet sólo mód, ale za to jsme to úspěšně dohráli v plném počtu čtyř lidí. I přesto, že nám hra v takovém počtu ukousla několik hodin času, bylo mi nakonec líto náhlého ukončení. Hráč v sarkofágu ukončil hru Kartou událostí na první dobrou a bylo po všem.

Zóna je relativně komplexní hra se spousty pravidel a mechanik, a nelze je úplně všechny vypsat. Například jsem ještě nezmínil karty Zvěstí, smrtící úniky radiace nebo bunkry, ve kterých se můžete před únikem radiace bezpečně schovat. Abychom tu nebyli déle než poločas rozpadu uranu, přejdu rovnou ke slovnímu hodnocení.

Do tématu mě blízkému a designu jsem se zaláskoval hned na první pohled. Co se týče hratelnosti jako vybavení, předměty, postavy, zkoušky, kostky, karty událostí, tajné vládní zařízení, hrozby anomálií, to vše mě skvěle bavilo. Proč se tedy zdržím maximálního hodnocení? Ve čtyřech hráčích je herní doba už na okraji trpělivosti. Navíc interakce mezi hráči je opravdu minimální, a tudíž zábava kajsik vázne. Po celou dobu hraní jsem měl pocit, že si každý tak nějak hraje na svém písečku. Postavy kolem sebe chodí jak NPCečka a plní si svoje úkoly dokud jeden nevykřikne - vyhrál jsem!

Dopsal jsem!

Yarek, the párek

Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 4+/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku