recenze - VZHŮRU DO HOR!

Možná jste už dříve zaznamenali poměrně nápaditou hru Whistle stop, ve které jste se mohli zhostit role stavitele železnice. Od železnic se přesouváme k vodním vírům, balónům a vzducholodím!? Počkat, počkat, tak na tohle se musíme podívat detailněji.

Při rozbalování krabice se tvářím jako spokojený Glum. "Můůůj miláááášek!" Miluju pěkné, barevné a blyštivé věci a obsah krabice tohle všechno splňuje. Všechny herní desky, dřevěné figurky i karty doslova hrají barvami a při prvním pohledu na krabici vám bude jasné, že tohle nebude žádné temné fantasy. Spíše fantasy z lízátkové říše, plné vzducholodí. :) Ukrajinská ilustrátorka Mila Harbarová se mi trefila do vkusu, na druhou stranu chápu, že podobný grafický kabátek nemusí sednout každému. Herní plán není klasický rozkládací, ale složíte ho pomocí čtyř čtvercových desek.

Na rozdíl od modulárního plánu u nedávno recenzovaného vesmírného Břinku, tady do sebe desky krásně zapadají a nedochází k rozštěpení jednotlivých spojů. Nejvíce vás ale určitě zaujmou figurky vzducholodí a balónů, stejně jako pěkně zpracované suroviny včetně, pro hru tak signifikantních, píšťal. I když se nejedná o zrovna levnou hru, za svoje peníze dostanete slušnou nálož originálně stylizovaného obsahu. Mě například zaujal natolik, že jsem se rozhodl hře na konci článku udělit jednu bezvýznamnou trofej. :)

Ještě musím zmínit, že hra rozložená na stole vypadá jednoduše skvěle a jen tak se neokouká. Tím končí mé rozplývání se nad zpracováním a pomalu se můžeme podívat, jak se to vlastně hraje. Pravidla jsou sepsána přehledně, každá akce je doplněna spoustou příkladů, jen mi tady chybí nějaká přehledová lama karta, ale to pouze do doby, než si všimnu, že je vše krásně rozepsáno na jednotlivých deskách hráčů. Během hry tedy disponujete třemi vzducholoděmi, které můžete umístit do mřížky na herním plánu, a nebo zadokovat do některého z polí na jeho okraji. Pokud se rozhodnete pro první možnost, postavíte figurku vzducholodě nebo balónu poblíž lešení, vytěžíte suroviny z okolních polí a aktivujete přilehlé stroje. Anebo se, jak už jsem zmiňoval, zadokujete a provedete některou z akcí, tzn. doberete si tetrisoidní dílek lešení, doberete si kartu, případně zachráníte dělníka z vodního víru. Ano, čtete správně.

Vaši pracně postavenou konstrukci začne v jeden okamžik pohlcovat stoupající hladina vody, která nemilosrdně strhává dělníky z lešení. Tematicky je tedy hra velmi "originální", lépe řečeno zvláštní. Stroje vám poskytují zlato, železo, ale taky píšťaly. Dělníci vylovení z vodního víru se hned vracejí do práce na lešení, podobně jako inženýři stavějící Tři soutěsky a kolem poletují barevné vzducholodě a horkovzdušné balóny. Uprostřed toho chaosu ale probíhá opravdu zábavný modulární worker placement. Při hraní mě neustále napadá jedno klišoidní přirovnání, tohle je jako Naše osada na steroidech. Na steroidech a héliu.

Hlavně během prvních partií je hra poměrně nepřehledná a připadá mi, jako by to snad autoři zamýšleli. Skoro až excentrické rozložení herní plochy, velké figurky vzducholodí, které vás donutí zvednout se ze židle a podívat se, co jste to vlastně vytěžili. Jakmile se zorientujete ve všech těch barevných ikonkách na žetonech, kartách, vylepšeních a destičkách strojů, zjistíte, že je Vzhůru do hor v jádru poměrně jednoduchá hra. V každém tahu máte spoustu možností, jak se svou sadou vzducholodí naložit. Jestli s jejich pomocí spustíte nějaké stroje a vytěžíte pár surovin a nebo je naopak stáhnete zpět na svou desku hráče a budete pokračovat ve stavbě monstrózního lešení.

Hru si navíc užijí i "nepočítací" typy hráčů, kteří občas do svého tahu zapojí víc srdíčko, než hlavu. Jeden zpackaný tah tady většinou zase tolik škody nenadělá a budete mít dost prostoru na opravu. Hra navíc skvěle funguje ve dvou i ve třech hráčích a dokonce ani nemusíte dělat žádné kompromisy v hratelnosti a pravidlech. Ve čtyřech jsem ji nezkoušel, ale kromě delší herní doby bych žádnou zradu nečekal. A my už se pomalu blížíme k finálnímu hodnocení. Partii vyhrává hráč s největším počtem nasbíraných hvězd (VB) a ode mě si takových pomyslných hvězdiček odnese samotná hra docela dost.

Nebudu psát, že jsem to nečekal, protože jsem to čekal. Na českou verzi Whistle Mountain jsem se těšil a jsem rád, že jsme se téhle originální a těžko zaměnitelné deskovky dočkali. A právě nevšední téma a zpracování určitě spoustu hráčů odradí. Jejich škoda.

Petr

Hodnocení designu: 5/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku