recenze - SVĚTLONOŠ

Světlonoši se generaci po generaci snaží o ovládnutí moci pěti elementů. S jejichž pomocí dokáží objevit záblesky světla a rozptýlit temnotu. Naštěstí si mohou pro tento úkol povolat mocné společníky. Zapíšete své jméno do pradávného písma nebo upadnete do nekonečného zapomnění? Přidáte se k fanouškům na Deskologu nebo budete dělat "Zagorku"?

Epický úvod máte za sebou a od teď už vás čeká jen plytké tlachání. Letošní novinku na světovém a díky vydavatelství Blackfire i českém trhu najdete v regálech pod názvem Světlonoš (původní název Glow). Autorem hry je frantík Cédrik Chaboussit. Jméno vám nejspíše nic neřekne, ale naši věrní čtenáři jistě zaznamenali poměrně nedávnou recenzi na karetní hru Shamanz. Šamani jsou Cédrikův předchozí počin, a stejně jako u Světlonoše se příběh točí kolem stínů a energií v abstraktním světě. Podobnost obou her není čistě náhodná.

Přestaňme se bavit o abstraktních pojmech a přejděme k pojmům konkrétním. Světlonoš je karetní draftovací hra s přehršel vrháním kostek. Vaše osobní štěstí v každém tahu neustále pokouší statistickou pravděpodobnost. Na kostkách jsou symboly pěti elementů, které potřebujete k cestě po mapě a k aktivování schopností vašich společníků. Voda, oheň, vzduch, země a šlehačka. Nebo to není země? Během hry tak sbíráte sady a různé kombinace elementů. Naštěstí existuje ve hře hned několik mechanismů, umožňujících opakování hodů. Tak úplně jednoduché to není, ale o tom si ještě povíme.

Herní plán je oboustranný s dvěma odlišnými mapami. Na straně Provincie stínů se pohybujete figurkou dobrodruha mezi vesnicemi. Na druhé straně Souostroví temnoty plujete loděmi mezi ostrovy. Pohyb je odlišný, cíl stejný - získat nejvíce vítězných bodů. 

Na chvíli se pozastavím nad grafikou a ilustracemi. Světlonoš má svůj specifický vzhled založený na kontrastu černobílé a pestrobarevné. Tematický design symbolizuje černobílou temnotu proti barevným elementům a zábleskům světla. Ilustrace mají podobu jednoduchých skic nakreslených tužkou. Na kartách společníků jsou vyobrazeny kreatury a chiméry z jiného světa, jako například hadí Cromaug, ptačí Xar 'gok nebo soví Sketalové. Vzhled Světlonoše je rozhodně nejzajímavějším prvkem hry, který v mých očích rozzářil hned několik záblesků světel. 

O vzhledu karet společníků jsme si něco pověděli. Ovšem hlavní funkcí jsou jejich efekty a schopnosti. Ke kartám navíc získáváte bonusové kostky. Proto si velmi pečlivě vybíráte vaše týmové kompaniony (každé kolo jednoho). Jejich efekty se spustí po hodu konkrétní kombinace elementů, které jsou vypsané na spodní části karty. Většinou vám přidají záblesky světel, světlušky nebo žetony přehozů. Bohužel, někteří společníci rádi páchají seppuky, a tak je můžete špatným hodem omylem poslat rovnou na hřbitov. Což se většinou nehodí. Na konci hry lze získat až osm karet. To vám dává menší prostor pro budování a vylepšování "balíčku", myšleno tedy sady společníků.

Světlonoš má dvě hlavní části. Karetní drafting popsaný v předchozím odstavci a roadtrip po herním plánu. Zatímco výběr společníků a kombinování jejich bonusů či efektů celkem funguje, cestování po mapě není až taková čupr zábava. Cesty k lepším zítřkům jsou dlážděny symboly elementů, po kterých postupujete. Samozřejmě je nejprve musíte hodit na kostkách. V opačném případě se dostanete leda... vy víte kam... do prdele... Několik kol můžete stát na místě mezi symboly vody a čekat až obrazně zaprší. Nebo použít žeton stopy jako žolíka.
To ještě není to nejhorší. Interakce na herním plánu mezi hráči je intenzivní jak chuť nealkoholického piva. To už je stokrát lepší vyhazování soupeřů v Člověče, nezlob se. Opravdu nezáleží, kolik hráčů - respektive dobrodruhů se courá po mapě. Žádné překážení, přeskakování, vyřazování, pěstní souboje nebo aspoň letmý pozdrav zde neprobíhají. Jako byste hráli na stejném herním plánu, ale každý v jiném paralelním vesmíru.  

Světlonoše můžu bez výčitek vychválit, ale bohužel jen po grafické stránce. Herně jde o - a teď budu ošklivý - průměr, který není navíc úplně doladěný. Prvních pár kol většinou nelze nic moc vymýšlet a jste jen "v rukou božích". Až později přijdete k možnostem přehození kostek, které pravděpodobně stejně skončí neúspěchem. O velmi slabé, respektive nulové interakci na herním plánu jsem už mluvil a je škoda, že autor tuto, přímo se nabízející, příležitost nikterak nevyužil. Pokud podle vzhledu očekáváte zajímavou a originální hru, musím vás zklamat.

Světlem na konci tunelu je pak to, že nejde o vyloženě špatnou hru. Soudruhu Petrovi se líbila a bavila ho. Na mě ovšem náhoda až příliš přebíjí kontrolu nad hrou. Do nekonečného zapomnění rozhodně neupadne, ale do pradávného písma se taktéž nezapíše.

Yarek, the párek

Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 3/5

Přidejte se na světlou stranu na našem facebooku.