recenze - SHADOWS: AMSTERDAM
V recenzích bývá Shadows: Amsterdam popisován jako kombinace her Dixit, Mysterium a Krycí jména. S Dixitem a Mysteriem jsem se už dávno seznámila, ale podobnost s Krycími jmény mi bohužel byla až do minulého týdne záhadou. Přesně tak, do té doby jsem je nehrála, je to trapné a stydím se...
Při chystání partičky Krycích jmen tedy koukám, hledám a napjatě čekám, co z nich vyleze a ale, ale, co to nevidí oko mé modravé, poslední dílek skládačky se složil jak leporelo, spojitost byla objevena a já můžu klidně spát. Pojďme se teď mrknout, jak se Shadows: Amsterdam hraje a co má vlastně společného s výše jmenovanými sourozenci.
Ilustrace na krabici působí tak, že půjde spíše o hru pro děti, na první pohled jsem si vzpomněla na film Zootropolis. Ale zdání klame, i my starší pixličky si můžeme užít nějakou tu srandu.
Opravdu si cením toho, že komponenty nejsou hozeny v obr bedně, které tak ze srdce miluju. Hlavně ve chvílích, kdy je přenáším přes půl sídliště. V menší krabici jsou připraveny součásti hry pro dva týmy, černý a oranžový - figurky detektivů, zástěny, žetony důkazů, policejní stupnice a žetony, mapové karty a karty ilustrací, díly překážek... Na nějakou další blbinku jsem beztak zapomněla.
A co je vlastně cílem této hry? Ve zkratce, najít na mapě co nejdříve 3 důkazy a doručit je klientovi. Jednoduché jak žebř.
Poté, co si dáte páku o to, kdo s kým bude v týmu, si ještě musíte určit velícího důstojníka každého týmu, ostatní se stanou detektivy. Detektivové nafasují komponenty ve své barvě a mohou na stůl rozložit herní mapu i s překážkami dle instrukcí v pravidlech. Mezitím se oba velitelé posadí k sobě, jelikož využívají stejnou momentální nabídku karet ilustrací, a připraví si mapovou kartu se shodným číslem za svou zástěnu. A jsme u Krycích jmen:)
Bohužel, fotku, na které byl pohled od velitele, Peťa nemá. Prý se to mezi ty akty už nevlezlo nebo co... A protože vás o něj nechci připravit, věnovala jsem dvě noci detailnímu náčrtku.
Na mapové kartě jsou označena pole s důkazy, které mohou být běžné - oba týmy mají šanci je sebrat, nebo unikátní, které si jako svou trofej odnese pouze rychlejší tým. Úkolem velitele je navigovat svou skupinu detektivů na pole důkazů, a to bez újmy, kterou představují políčka s policií. Za 3 flastry totiž půjdete škrábat kobzole do Heřmanic, chci říct, prohráváte kolo. Po získání tří různých důkazů už zbývá jen dopravit figurku na pole s klientem. Tým, kterému se to podaří dřív, vyhrál kolo. Dvě vyhraná kola pak přináší absolutní vítězství a mexickou vlnu.
Aby detektivové skákali, jak velitel píská, musí jim taky dobře radit. Svému týmu nabídne jednu, nebo dvě karty nápověd podle toho, jak daleko chce, aby se přesunuli. Logicky, jedna karta = sousední pole a dvě karty značí posun o dvě pole, přičemž tento pohyb nesmí být proveden přes díly překážek. Pátrači pak podle kreslených indicií, které obdrží, přesouvají figurku na pole, o kterém si myslí, že má nějakou spojitost s danou nápovědou. To zní trochu jako Mysterium/Dixit, co? :)
Velitel následně vyhodnotí účinek daného pole (umístí důkaz, žeton policie, nebo neudělá nic) a celý postup se opakuje až do konce hry.
Veškeré hraní probíhá realtime. Týmy tedy pátrají zároveň a nečekají na sebe, čímž se dostáváme k možným neduhům. Je velká pravděpodobnost, že se první hry zvrhnou v jakési chaotické rozdávání karet a bezhlavé poskakování po mapě. Proč? Velitel musí co nejrychleji z dostupných karet zvolit nejlepší nápovědu a v případě dvou karet, to už se detektivům otevře slušné množství cest, kudy se mohou vydat. A tak riskují, zkouší, s rozmyslem i bez rozmyslu a hrají závod s časem. V roli velitele jsem kolikrát ani nevnímala, jestli ty své pohůnky náhodou nevedu na už obsazený unikátní důkaz. Navíc ilustrace jsou natolik barvité a plné detailů, že mnohdy i najít v nich podobnost je dost obtížné. Každopádně malůvky jako takové jsou perfektní, dílo mě graficky velmi zaujalo.
Hru bych doporučila na párty většímu počtu lidí (ve 4 to není echt gut), kteří si chtějí užít trochu rychlé zábavy a nebudou se moc ohlížet na nějaké ty nedostatky. Grafika je vtipná a zpracovaná do detailů a pravidla vysvětlíte za pár minut. Když se tak zamyslím, možná že hraní s dětmi nebude tak zběsilé, jako když hrají pouze dospělí. Vyzkouším to za týden a možná dám vědět ;)
Denča
Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 3/5
Pokud se vám Denča líbí, můžete nás odebírat a komentovat na našem facebooku