recenze - REVENANT

Voidfall skončil přesně tak, jak by člověk čekal od katastrofy galaktických rozměrů. Z kdysi mocného Dominea zůstaly jen trosky a z vesmíru se valí Zplozenci. Lidstvo má před jednoduchý plán: zmizet někam hodně daleko. A právě tady přichází na scénu Revenant, bývalá imperiální vlajková loď, která dnes veze nejcennější náklad v dějinách lidstva, a to jeho kompletní znalosti. Poslední nadějí jste vy, několik admirálů, kteří si najdou čas řešit politický vliv, moc a vlastní prospěch. 

Hra se odehrává v univerzu Voidfall, kde budete pomocí worker placementu vylepšovat svou fregatu, prozkoumávat planety, hledat zdroje, zvyšovat svůj vliv u jednotlivých frakcí nebo se pustíte do boje se Zplozenci. Zkrátka klasické sci-fi, ve kterém nebude nouze o emzáky, mezigalaktické skoky a ikonografií, nad kterou si občas vylámete mozek. Ale jak se říká, neříkejme hop, dokud si nepřečteme pravidla. A těch je tady požehnaně. Pravidla jsou opravdu komplexní. Ostatně obtížnost této série bez problému převyšuje 4 z 5 bodů, takže to není úplně titul pro někoho, kdo si v neděli po obědě střihne maximálně Carcassonne. My ale věříme, že čtenáři Deskologu už mají za sebou pár těžších kousků, takže žádná panika. Pojďme se podívat, co na nás Revenant vlastně chystá.

Dejme tomu, že jsme se pravidly úspěšně prokousali, přežili první seznámení s ikonografií a hra je konečně připravená na stole. Revenant rozhodně nepatří mezi prostorově skromné tituly a po jeho rozložení vám na stole zůstane tak akorát místo na jednoho lahváče. Na misku s chipsy rovnou zapomeňte. Uprostřed stolu se rozprostře hlavní mapa hluboké temné galaxie, po které se prohánějí lodě jednotlivých frakcí, vaše fregaty a samozřejmě také Zplozenci. Každý hráč pak dostane vlastní desku fregaty spolu se třemi figurkami dvou kadetů a kapitána. Právě pomocí těchto pinčlíků vybíráte a spouštíte jednotlivé akce. Ty najdete rozmístěné na různých typech lodí, jako jsou archy nebo stíhačky, přičemž každá nabízí trochu jiné možnosti. Další akce čekají přímo na vaší fregatě nebo na kartách planet. Výběr je zkrátka rozmanitý jak samotný vesmír.

Samotní kapitán a kadeti ale rozhodně nejsou jen pinčlíci. Každý z nich má vlastní schopnosti, které lze navíc vylepšovat pomocí přiřazených karet. Třeba rozšířeným pohybem nebo silnějšími útoky. Neřešíte tedy pouze jakou akci provedete, ale také kdo ji provede. A to může být poměrně zásadní rozdíl. Kapitán navíc disponuje vlastními úrovněmi, jejichž zvyšováním postupně odemykáte efektivnější schopnosti.
Jako správný worker placement samozřejmě nechybí ani zdroje, respektive suroviny. Ty získáváte při svém vesmírném putování a následně je utrácíte především za vykládání karet z ruky. Jenže ani zásoby nejsou bezedné. Na fregatě máte omezený skladovací prostor, takže kromě získávání zdrojů musíte řešit také jejich průběžný management. 

Pojďme teď přeskočit rovnou na konec hry, protože právě při závěrečném bodování začne vše dávat smysl. Cílem je samozřejmě nasbírat co nejvíce vítězných bodů, přičemž jejich hlavním zdrojem je právě váš vliv u jednotlivých frakcí. Těch je ve hře hned sedm a během partie budete svými akcemi postupně posilovat své pozice. Jenže tady přichází malý twist, váš vliv se na konci násobí silou dané frakce, která je určena aktuálním počtem jejích lodí na herním plánu. Musíte zároveň sledovat, která frakce skutečně roste na síle. A právě tady se dostáváme k samotnému jádru a podstatě Revenantu.

Celou partii tak vlastně balancujete poměr sil jednotlivých frakcí. Vaším čistě sobeckým zájmem je udržovat co nejsilnější frakci, u které máte zároveň největší vliv. Přesně opačně pak budete přemýšlet u frakce, kde má největší vliv soupeř. Do celé rovnice navíc vstupují Zplozenci, kteří útočí na frakční lodě a ničí je, čímž zároveň snižují jejich sílu. Vaším úkolem je proto Zplozence likvidovat dříve, než stihnou udeřit, a udržovat flotily v co nejlepší kondici. Jenže bránit všechny frakce stejně rozhodně není ve vašem vlastním zájmu. Někdy je zkrátka lepší nechat soupeřovu oblíbenou frakci trochu okusit toho vesmírného slizu.
Jenže přemnožení Zplozenci mohou zaútočit na vlajkovou loď Revenant a způsobit škody všem hráčům. A najednou se z čistě kompetitivního soupeření stává něco na způsob semi-kooperace. Neustále tak přemýšlíte jestli je tohle ještě váš problém nebo už někoho jiného. 

Nyní se hypergalaktickým skokem přesuneme k závěrečnému hodnocení a našim dojmům, které tentokrát nejsou úplně hvězdné. Autoři se nejspíš tematicky pokusili dosáhnout počtu symbolů podobného množství hvězd ve vesmíru. Ikonografie je totiž opravdu přemnožená, ne vždy úplně konzistentní a některé symboly se od sebe rozlišují jen s trochou dobré vůle. Výsledkem je neustálé listování v glosáři, které vás postupně začne odvádět od samotné hry. K tomu se přidávají neustále se pohybující lodě, takže v už tak zaplněné a vizuálně přeplácané mapě pravidelně hledáte konkrétní akci, která tam ještě před chvílí určitě byla. Vylepšené schopnosti kapitána a kadetů navíc umožňují řetězit jednotlivé efekty a akce, což je samo o sobě zajímavé, ale v kombinaci s chaosem na mapě může vést k poměrně dlouhým rozhodovacím paralýzám. 

Poněkud problematicky na nás působila také mechanika hyperskoku. Teoreticky jde o zajímavý prvek, který má přijít na řadu ve chvíli, kdy Zplozenci začnou příliš tlačit na pilu. Jenže pokud spoluhráči během partie dostatečně spolupracují při jejich likvidaci, nemusí se situace nikdy dostat do bodu, kdy je skok skutečně potřeba. Z mechaniky, která má představovat zoufalý únik před hrozbou, se tak může stát něco, co celou partii prakticky nepotřebujete.

Ještě problematičtější nám přišlo rozdělování poškození, kdy hráči rozhodují, které lodě v sektoru Zplozenci zasáhnou. To má totiž přímý dopad na závěrečné bodování, protože počet přeživších lodí určuje sílu jednotlivých frakcí a tím i hodnotu vašeho získaného vlivu. V posledním kole je tento efekt obzvlášť výrazný a dokáže ovlivnit vaši několika hodinovou snahu. I ve třech hráčích trvá partie klidně i tři hodiny. Což s kombinací neustáleho zkoumání symbolů vede ke ztrátě zábavy a napětí.

Revenant má zajímavé jádro, ale bohužel ho utopil v moři ikon, přesouvání lodí a listování v glosáři. Místo záchrany lidstva jsme tak chvílemi zachraňovali hlavně vlastní orientaci na herním plánu. Škoda, protože potenciál tu rozhodně je, ale nám z toho nakonec zbyl spíš vesmírný guláš než galaktický zážitek. 

Yarek, mezigalaktický plesnivý Párek

Hodnocení designu: 3+/5

Hodnocení hratelnosti: 3/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.