recenze - PROKLETÁ STEZKA

19.06.2022

Není nic jednoduššího, než se držet vyšlapané cesty, nic neriskovat a zbytečně se nenamáhat s nějakou invencí. Kde bychom ale dnes byli bez všech těch odvážlivců, kteří se nebáli chytit příležitost za pačesy. Jasně, nestačí jen zkoušet, musíte taky něco umět a nejlépe si najít silného parťáka. Zvolil jsem trochu rozmáchlý úvod, ale má to své opodstatnění. Albi se totiž opět rozhodlo dát prostor tuzemské deskoherní tvorbě, a tak se na český trh dostala už v pořadí druhá plně autorská hra od Michala Peichla.

U předchozí Michalovy hry, která nesla název Divočina, jsem chválil krásné ilustrace na kartách a nic nenasvědčuje tomu, že by to tentokrát mělo být jinak. Celá hra je graficky vymazlená a kromě už zmiňovaných karet, kterých tady najdete skoro 180, ve dvou různých velikostech, musím pochválit zvolené barevné odstíny dřevěných žetonů kontroly i stylovou bodovací desku, na které budete označovat svůj bodový stav a aktuální fázi partie. Designově je tedy hra moc pěkná, krabička doslova po okraj naplněna komponenty, a být tady i nějaký promyšlenější a hlavně pevnější insert, neměl bych v tomhle ohledu Stezce co vytknout. Je vidět, že si Michal dává záležet na každé jednotlivé kresbě, aby za ním zůstávala vidět dobře odvedená práce a to nejen u vlastních projektů, ale i deskovek jiných autorů (Messina 1347, chystaný Wooodcraft).

Sešit s pravidly má 20 stránek a to včetně popisu několika rozšiřujících modulů a herních variant. Jednotlivé herní postupy jsou popsány poměrně přehledně, ale občas jsem musel nějakou informaci hledat jinde, než bych čekal a to už i během úvodní přípravy. A pár nejasností jsem si postupně během hraní dohledával třeba na zatrolenkách. Prokletá Stezka je ale, i přes tyhle obtíže, v jádru jednoduchá hra a následné vysvětlování pravidel novým spoluhráčům bylo vždycky otázkou několika málo minut. Hra rozložená na stole pak samozřejmě vypadá fantasticky a to především díky zmiňovaným ilustracím na kartách. Dobrá je i celková přehlednost, je vidět, že v tomhle se hra vybrušovala do poslední chvíle, protože některé drobnosti z ikonografie jsou velmi chytře vyřešeny. My bychom se ale měli posunout a podívat se na to, jak se tahle původní česká deskovka hraje.

Hráči se tady neujmou role nějakých klasických fantasy postav, ale každý z nich od začátku disponuje pěti kartami stoupenců. Takového stoupence můžete během svého tahu nasadit na počátek stezky, která se, znázorněna šesti kartami, line na stole mezi vámi. První tři pole stezky jsou vždy na začátku kola odkrytá, ty poslední tři naopak budete muset prozkoumat. K takovémuto objevování nových míst vám samozřejmě slouží pohyb. Takže nasazujete nové stoupence, putujete s nimi po stezce, do cesty se vám staví nepříjemnosti v podobě karet překážek a strážců a objevujete nová místa obracením posledních tří karet stezky. Každý sám za sebe. Ano, tímhle jsem možná mohl začít, Prokletá stezka je kompetitivní hra, ve které vyhrává jen ten nejlepší dismancer.

Kromě nasazování stoupenců a pohybu po stezce směrem dopředu, můžete využívat magické kletby jednotlivých lokací, k tomu ale potřebujete na lokaci dostat stoupence se stejným symbolem (barvou). Čarování je jeden z nejdůležitějších prvků, který vám pomůže zamíchat pořadím, ovládnout novou bytost, udělat z ní svého stoupence a nebo se například strategicky přesunout zpět, což není pomocí běžného pohybu možné. Samozřejmě nechybí ani souboj mezi samotnými hráči, ten probíhá opět pomocí stoupenců na stezce a zároveň vašich karet stoupenců v ruce, v případě obránce pak i karet bytostí z nabídky na stole. Soubojový systém je ale naprosto jednoduchý a celý spočívá v součtu tří hodnot a porovnání výsledku se soupeřem.

Já myslím, že k hratelnosti by to stačilo a teď bych měl celou hru nějak zhodnotit. Co se týče designu, tam už jsem chválil dost a asi je vám jasné, že mě tahle hra svým vizuálem uchvátila. Jsou tady ale drobnosti, jako ne úplně perfektní kvalita tisku a hlavně způsob uložení komponent v krabičce. Pokud preferujete obalené karty, budete mít nejspíše problém. I tak půjdu s hodnocením designu vysoko. Ale co herní stránka? Ze začátku jsem měl problém, jak k Prokleté Stezce přistoupit a vlastně už můžu prozradit, že i přes tu hromadu zajímavých nápadů nebude tahle hra mou srdcovkou. Je to přímočaré ameritrashové dobrodružství? Ne. Je to logická abstraktka s fantasy tématem? Taky ne. Tahle hra se drží trochu stranou tradičních škatulek. Vítězné body se počítají průběžně, což ke konci partie dokáže vyprodukovat opravdu vypjaté herní situace a povzbudit hráče k riskantním rozhodnutím. Nejednou jsem díky tomu zažil překvapivý obrat v tom úplně posledním tahu, kdy se někomu podařilo zmařit všechny plány soupeřů. A tím se dostávám k ideálnímu počtu hráčů. Jako dvojkovka mi nakonec přišla stezka nejslabší a nepomohla ani herní varianta Stínomancer. Mnohem víc jsem si užil zápolení s dvěma protivníky, kdy byl "provoz" na stezce živější a v každém tahu se nabízelo víc možností, jak s vyloženými kartami stoupenců naložit.

Tak to je Prokletá Stezka. Možná by bylo lepší, kdybyste si přečetli celou recenzi a nejen poslední odstavec. :) Ale dneska udělám výjimku a pro všechny milovníky Heureky přihodím i nějaké stručné plusy a mínusy:

+ ilustrace na kartách a celkové grafické zpracování

+ slušná herní variabilita a herní varianty

+ dobře využité fantasy téma

+ rychlá příprava partie

- těžkopádnost některých mechanizmů

- nejasnosti v pravidlech

Petr

Hodnocení designu: 4+/5

Hodnocení hratelnosti: 3+/5


Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku