recenze - OBLUDÁRIUM

Richard Garfield se začátkem devadesátých let proslavil sběratelskou karetní hrou Magic: The Gathering, která vychází dodnes a existuje jen málo třicátníků, kteří by o ní nikdy neslyšeli. Kromě slavných medžiků má na svědomí i spoustu dalších karetních a deskových her, dvě z nich už jsme u nás recenzovali (Vládce Tokia, RoboRally). Dnes se podíváme na Garfieldův nejnovější deskoherní počin, který na našem trhu dostal název Obludárium.

Krabice je to opravdu krásná, ilustrace na víku i české logo hry, všechno pěkně lícuje a člověk má chuť se hned podívat dovnitř. Obsahu tady není málo, pořádná hromada karet, kupa žetonů k vyloupání, pět desek hráčů, tři nenápadné černé kostky. A hlavně perfektní kruhová deska, která slouží jako jakýsi pořadač pro rozmístění jednotlivých komponent během hraní. O ilustrace se tady postarala celá řada autorů, díky tomu na mě pak jednotlivé karty působí luxusně a nechají vzpomenout právě na starý dobrý Magic: The Gathering.

Sešit s pravidly je přehledný a na několika stránkách se dozvíte vše potřebné o čtyřech fázích hry. Navíc v něm najdete řadu příkladů, které pomohou při učení i při pozdějším dohledávání. Příprava hry je pak, i přes větší počet herních komponent, poměrně jednoduchá. Doprostřed stolu položíte kruhovou herní desku a na příslušná pole umístíte zásobu kartonových mincí, žetony lovců, karty a tři černé kostky. V každé ze čtyř sezón hráči získají po osmi kartách z dobírací hromádky a můžete začít.

Základem celé hry je draftování karet, takže fanoušci 7 Divů světa budou hned v obraze. Vyberete si jednu z karet, kterou můžete hned zahrát a nebo si ji za drobný poplatek uložit. Ostatní posíláte sousedovi. Jsou tady karty krajů, které vám po vyložení umožní zahrát některou z oblud, karty událostí zase obsahují bonusy, které se vyhodnocují okamžitě a nakonec karty tajných úkolů, které si ponecháte skryté až do konce hry. Hlavním zdrojem potřebných vítězných bodů jsou právě obludy, ale pozor, některé nejsou mírumilovné a tak si k nim budete muset pořídit lovce, jinak vás obludy na konci sezóny vysajou - finančně.

A když už žádné peníze nemáte a potřebujete utrácet? Na to jsou tady karty půjček, ty vám na jednu stranu přinesou tři mince, bohužel ale na konci hry znamenají nepříjemné minusové body. Takže je důležité s penězi nakládat opatrně a myslet na zadní vrátka, snažit se plnit výzvy, které se mění v každé sezóně a taky musíte po očku sledovat soupeře, abyste jim neposílali zbytečně výhodné karty.

K finálnímu bodování je tady připravený dostatečně hrubý bloček, pisátko musíte použít z vlastních zásob.

Obludárium mě okamžitě chytlo, hra příjemně utíká, a tím, že hrají všichni současně, se vytrácí zdlouhavé čekání na tahy soupeřů. Mám sice strategii, kterou jsem si zvykl používat, ale draft karet z toho obrovského balíku s sebou nese kus náhody a taktiku je tak potřeba průběžně přizpůsobovat dostupným kartám. Taky se mi líbí systém ukládání karet, kdy si zaprvé můžete uchovat kartu, na jejíž zahrání nemáte aktuálně prostředky a za druhé ji pak můžete vytáhnout doslova jako králíka z klobouku.

Když se do hry dostanete, partie trvají něco kolem půl hodiny a vůbec by nevadilo, kdyby byla hra delší, protože se u ní ani chvíli nenudím. A může za to i zpracování. Dobírání peněz ze stylové herní desky uprostřed stolu nemá chybu, všechno tady má své místo, tedy až na vaše vyložené karty, které vyžadují dost prostoru (pokud se vám bude dařit vykládat :)) No a když k tomu připočtu krásné ilustrace na kartách, zaslouží si od nás Obludárium trofej.

Richard Garfield si očividně nedal za cíl vymyslet něco inovativního, ale spojit dohromady fungující mechanismy a vytvořit plynule hratelnou a zábavnou hru. To se mu povedlo. Navíc to celé vypadá skvěle.

Petr

Hodnocení designu: 5/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5
 

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku