recenze - MEMOIR '44

Druhou světovou válku znám především ze světa kinematografie a proto si na začátku téhle recenze neodpustím slova kapitána Johna Millera: "Vezmete fasovanou vojenskou ponožku, dáte tam tolik výbušniny, kolik se tam vejde, a pak to celý natřete kolomazí. Když ji pak zapálíte a hodíte, přilepí se na tank a vybuchne." Tak předně, ve hře Memoir '44 nenajdete žádné výbušné, a dokonce ani nevýbušné ponožky, ale bez nich budete mít příležitost účastnit se spousty významných bitev.

Ilustrace na víku krabice je podle mě dobře známa všem fanouškům deskových her, i když se trochu liší od toho původního vydání, které spatřilo světlo světa už před dlouhými jednadvaceti lety. Pod víkem pak kromě sešitů s pravidly a scénáři najdete velký oboustranný plán bojiště, karty rozkazů, přehledové karty, kostky, hexová pole terénu a také dvě sady figurek (nebo figur, jak píšou v pravidlech) představující pěchotu, obrněnce a artilerii pro obě strany konfliktu, tedy spojence a Osu.

Figurky jsou uloženy v praktických a především velmi pěkně zpracovaných kartonových pořadačích. Kdyby vás náhodou bolely ruce z držení karet, nechybí v balení ještě dva podlouhlé stojánky na karty, což je věc, kterou bych uvítal u spousty dalších her a už jsem měl příležitost si s nimi zahrát i žolíky s desetiletým synovcem. Suma sumárum, co se týče zpracování, působí na mě Memoir '44 jako moderní hra, která si v pohodě obhájí i cenovku, která přesahuje patnáct set korun.

Věděl jsem, že mě čeká spíše jednodušší válečná hra pro dva, která se pravidlově nemůže měřit například s velkými tituly od GMT Games, ale i přes to mě překvapilo, jak jsou všechna pravidla přehledně sepsána na doslova několika stranách. Samozřejmě na úkor toho, že je vše notně zjednodušeno a přizpůsobeno i méně zkušeným deskovkářům. Velká část sešitu pak obsahuje příklady, vždy navíc pěkně ilustrované a během prvních partií se vám v brožuře bude dobře dohledávat i případné nejasnosti.

Dalším krokem po nastudování pravidel je samozřejmě příprava scénáře. Najdete jich tady hned 22 a doporučuji se do kampaně pustit pěkně od začátku misí Pegasus Bridge. Rozložíte plán bojiště na definované straně, položíte dílky terénu, plastové překážky, figurky pěchoty (následně i obrněnců a artilerie) pro každého z hráčů, určíte si cíle, zamícháte karty rozkazů, rozdáte každému hráči scénářem určený počet karet a můžete začít. Jo, a málem bych zapomněl, karty si vložíte do těch plastových stojánků. :) Hra rozložená na stole pak vypadá opravdu pěkně, jednotlivé komponenty k sobě ladí a velmi povedená je i grafika a ilustrace na kartách.

A teď už opravdu začínáme, průběh kola je vlastně naprosto jednoduchý a pro každou příležitost ho najdete sepsaný na přehledové kartě. Zahrajete kartu, aktivujete jednotky, přesunete jednotky, zaútočíte jednotkami a doberete si kartu. Následně je na tahu soupeř a hrajete do té doby, než jeden z vás nasbírá potřebný počet medailí. A to je vše! Dávám 4+/5 za hratelnost a loučím... Tak zase mi to nevyšlo! Počet polí, o které se můžete s jednotkou pohnout, závisí na tom, jestli se jedná o pěchotu, obrněnce a nebo artilerii a také se odvíjí od terénu, po kterém se přesouváte. Jednotky navíc mohou být speciální, tedy elitní a tam se zase podmínky pro pohyb i útok mohou lišit.

Vedle herní desky máte neustále položené přehledové karty, které různé modifikace terénů, překážek a jednotek popisují. Mám ale takovou zkušenost, že se během několika prvních partií vše dostane takříkajíc pod kůži. Takže zadáte rozkaz pomocí karty rozkazu (sektorové, nebo taktické), přesunete se a následně můžete zaútočit, tedy vystřelit. Úspěch vaší střelby pak závisí na hodu kostkami a počet kostek, kterými budete házet zase na vzdálenosti od vašeho cíle. Vše se opět může lišit dle terénu a překážek, ale neustále jsem měl během hraní moc dobrý pocit z toho, jak je vše intuitivní.

Intuitivní a jednoduché. Days of Wonder je moje oblíbené vydavatelství a přijde mi, že právě taková ladnost je pro jejich hry signifikantní. Na druhou stranu nemám vůbec pocit, že by mě hra vodila za ručičku a zatímco první scénář jsme odehráli za necelou půlhodinku, první vylodění už nám zabralo skoro 2x více času. Scénáře mi pak přišly velmi dobře promyšlené a to hlavně co se týče úvodního rozmístění figurek a terénů. Na druhou stranu to během našich partií vypadá, že tady má zkrátka vždy jedna ze stran trochu navrch a autoři sami doporučují každý scénář zahrát hned dvakrát, aby si každý z hráčů vyzkoušel obě strany.

Nemám bohužel nijak velké zkušenosti s válečnými hrami, ale Memoir '44 mi přijde náročný tak akorát, a největšího konkurenta má podle mě aktuálně v Odhodlaných, a samozřejmě v Bitvě o Hoth, které přímo z Memoir '44 vychází. Myslím, že spousta hráčů, kteří si chtějí užít pravidlově přístupnou hru z druhé světové války, sáhne právě po skvělých Odhodlaných, ale Memoir '44 je, i přes své stáří, také skvělou volbou a nabízí dostatečně odlišnou hratelnost. Já si určitě ve sbírce nechám obě a vůbec bych se nezlobil, kdybychom se dočkali i nějakých rozšíření k dnes recenzovanému Memoir '44.

Často vídám nějaká doporučení jako "hra pro otce se synem". Já hru se synem nehrál, ale i tak jsem si užil spoustu partií s kamarádem u piva a s přítelkyní u šálku čaje. Ono asi není moc co zkazit, když vydáte oblíbenou, více než dvacet let starou deskovou hru, která se neustále dočkává dotisků. Memoir '44 je pro mě jako pro hráče sázka na jistotu. Bavil jsem se během každé jedné bitvy, zažil spoustu napínavých situací, kdy o výsledku rozhodoval jediný výstřel a překvapivě se se mnou bavili i hráči, kteří mají k válečné tematice spíše odpor. To je podle mě to nejlepší možné vyznamenání, ale ještě nesmí zapomenout na naše tradiční hodnocení.

Petr

Hodnocení designu: 5/5

Hodnocení hratelnosti: 4+/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.