recenze - KÓD: OVLÁDNI KYBERPROSTOR
Pamatujete na konec devadesátek? Když se na obrazovkách rozsvítila sada těžko identifikovatelných zářivě zelených symbolů? "Matrix je systém, Neo. Ten systém je naším nepřítelem. Ale když už jsi v něm, rozhlédni se. Co vidíš? Obchodníky, učitele, právníky, dělníky. Přesně ta vědomí lidí, které se snažíme zachránit. Ale dokud se nám to nepodaří, tito lidé budou stále součástí systému a to z nich dělá naše nepřátele." Tenkrát mi všichni programátoři, kteří uměli číst a hlavně psát kódy, připadali jako samotný Neo. A co kdybyste teď mohli nějaký kód ovládnout vy sami?
A vsadím se, že Neovi by se líbila už samotná krabička. Na krásně zpracované a velmi pěkné krychličce najdete i takové detaily, jako stylově zakomponované logo Rexher. Pod odnímatelným víkem vás pak nečeká nic jiného než sada karet a rozměrově velmi skromný návod na jednom složeném letáku. Nic víc totiž k hraní nepotřebujete. Karty ale rozhodně nesmíme jen tak přejít, všechny jsou vyzdobeny drobnými lesklými proužky, což je jednak velmi tematické a zároveň to podtrhuje celkový prémiový dojem ze hry. V krabičce je mimochodem ještě dost volného místa, a tak jsem tam hned šoupnul i první rozšíření Přídavný modul 01.
Je sice moc fajn, že je na co koukat, ale mnohem důležitější bude samozřejmě hratelnost. Pravidla jsou strukturovaná docela zvláštním stylem a velká část je jich vysvětlena jakýmsi FAQ způsobem, ale během prvního přečtení už budete mít dost jasnou představu o tom, jak se tahle dvojkovka hraje. Část přípravy je pak vlastně začátkem partie, protože si budete se soupeřem za pomoci jednoduchého draftu vybírat každý tři karty protokolů a k nim příslušné sady karet příkazů. Následně se ještě musíte rozhodnout, jestli použijete kartu řídícího prvku, pokud ne, budete v každém tahu vynechávat celou jednu fázi.
Ale pěkně popořadě. Ve svém tahu se nejprve podíváte, jestli už nemáte vyložené nějaké karty s efektem "Začátek tahu", následně zkontrolujete, jestli se nebude přesouvat karta řídícího prvku a následně, pokud se vám v některém řádku na vaši straně podařilo nasbírat deset bodů, budete kompilovat danou sadu karet. Až poté můžete provést akci, a to zahrání karty z ruky, a nebo dobrání karet do pěti, což se tady pěkně tematicky nazývá "obnovení". Karet máte v ruce standardně pět a opravdu velmi záleží na každé jedné kartě pro co nejlepší výběr během akční fáze. Pokud jako první zkompilujete všechny tři řádky a tím pádem otočíte karty protokolů na stranu s nápisem Zkompilováno, stáváte se vítězem.
V předchozím odstavci jsem vám vlastně popsal skoro celý tah, tím hlavním, na co bych se chtěl ale zaměřit, jsou právě akce, konkrétně tedy zahrání karet. Vy totiž můžete zahrát kteroukoli ze svých karet a obecně platí, že čím vyšší je její hodnota, která vás přibližuje k úspěšné kompilaci, tím slabší jsou její efekty. Karty s nízkými čísly tedy dokáží svými efekty dost zásadně hýbat nejen aktuálním rozložením karet, ale často i upravují samotná pravidla. Já jsem si hned během prvních partií vzpomněl na starší hru Hustá mela, ze které si jistě autoři Kódu vzali alespoň minimální inspiraci. Obě hry ale spojuje ještě jedna věc a to, že i přes nosné téma se podle mě jedná spíše o abstraktní tituly.
Nejdříve jsem si myslel, že jsme se ujali role dvou programátorů, kteří soupeří v kódování, ale chyba lávky, podle anotace každý z hráčů představuje vědomou umělou inteligenci. V konečném důsledku je to jedno, protože jednotlivé karty protokolů sice nesou názvy jako Smrt, Gravitace, Rychlost, ale mnohem více vás budou zajímat popisky, které prozrazují, jakou strategii příslušné balíky nabízí. Už v základní krabici najdete dvanáct protokolů, které můžete libovolně kombinovat a zkoušet, jak dobře se doplňují, ale samozřejmě to dává prostor i pro rozšíření. Hned to první "Přídavný modul 01" tedy posouvá už tak velmi dobrou znovuhratelnost ještě o kus dál a aktuálně se nám hru zdaleka nepodařilo vyčerpat.
Kód je přesně ten typ hry, která je sice malá, pravidlově jednoduchá, ale neoznačil bych ji za filler, jakožto nějakou výplň deskoherního večera. V tomto případě si prostě musíte vymezit čas a hře se trochu pověnovat. Moje oblíbené hraní takzvaně "od srdíčka" mi k vítězství nikdy nepomohlo a často velmi záleží na jedné chybně nebo zbytečně zahrané kartě, které dá prostor soupeři. Interakce mezi vámi a soupeřem je zkrátka všudypřítomná, a to jsem ani nezmínil, že ve chvíli kdy provedete úspěšnou kompilaci, "smažete" doposud zahrané karty vašeho soupeře v daném řádku. Často tedy musíte volit mezi přímočarým sběrem bodů, nebo využíváním silných efektů a neustále mít zmapovanou herní oblast vašeho soupeře.
Pravidlově jednoduchých karetek, které bych označil za velmi dobré, je už na trhu požehnaně a je mezi nimi i spousta dvojkovek. Asi jste z předchozích řádků pochopili, že bych mezi ně zařadil i Kód a to dokonce bez výhrad. Ale stejně jako například u Hradního devatera, jsem během vysvětlování pravidel novým hráčům nenarazil na "to" něco, čím by hra zásadně vybočovala. Takže nakonec přeci jen jednu výhradu máme.
Petr
Hodnocení designu: 4+/5
Hodnocení hratelnosti: 4/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.