recenze - DĚDICOVÉ TRŮNU

Přinést na trh zábavnou karetku, která nebude tak úplně párty hra, ale skvěle si ji užijete třeba s méně zkušenými hráči, nebo kolegy po práci, to je výzva. A dovolím si tvrdit, že zrovna vydavatelství Rexhry má ve svém portfoliu hned několik her, které tyhle požadavky perfektně splňují. Dneska bych vám rád představil jejich novinku s názvem Dědicové trůnu. Začneme zase pěkně popořadě a podíváme se na to, co všechno najdeme v téhle pěkně ilustrované krabici.

A když už jsme u těch ilustrací, hned musím zmínit pěknou hromadu více než osmdesáti karet (hrdinů a dědiců). Satoshi Mutsuura se tady vyřádil a jednotlivé kresby se mu opravdu povedly. Musím přiznat, že jsem si ho díky všem těm ostrým linkám spletl s Mihajlem Dimitrieskim, který aktuálně patří mezi nejvyhledávanější deskoherní ilustrátory. Dědicové trůnu prostě vypadají jako moderní karetka se vším všudy a pochválit musím i zpracování herní desky a dřevěných figurek, které slouží jako ukazatele vlivu. Všechno k sobě pěkně lícuje a hra rozložená na stole vypadá parádně. Pochválit musím i přehlednou ikonografii, která se vám bez problémů vžije už během první partie.

Pravidla hry jsou rozepsána na několika málo stránkách a já jsem se je například naučil cca za pět minut před první partií. Vy jste ale určitě šikovnější a zvládnete to za čtyři a už se můžete pouštět do přípravy. Doprostřed stolu položíte herní desku a na určené políčko dvě dřevěné figurky vlivu. Tyto dva ukazatele se pak budou během partie posouvat za pomocí vámi zahraných karet hrdinů. Karty dědiců, které určují váš cíl, si rozdáte na začátku partie a skrytě si je položíte před sebe. Tohle totiž není žádná kooperačka, takže si každý hledí svého a snaží se splnit osobní podmínky k vítězství. Ve svém tahu pak budete hrát vždy jednu už zmiňovanou kartu hrdiny z vaší ruky. Taková karta většinou obsahuje efekt, který určitým směrem rozhýbe figurky/figurku ukazatelů vlivu a v některých případech na kartách najdete i další přídavnou akci, popřípadě podmínku, kdy můžete danou kartu zahrát. Tyhle akce jsou rozmanité a smíte díky nim například uzmout karty vašim soupeřům, nebo obměňovat nabídku karet v přístavu. Zároveň se celou dobu snažíte odhadnout cíle ostatních hráčů, ty totiž mohou být i společné a podle toho musíte upravit svou taktiku.

To je vlastně celé. Zahrajete kartu, doberete si karty do čtyř, odhodíte kartu do tří, doplníte zásobu karet v hospodě (tak sympaticky je tady označena veřejná nabídka) a ke slovu se dostává soupeř po vaší levici. Popřípadě můžete hraní karty vynechat a místo toho odhodit karty a dobrat si nové. To dobírání je během prvních tahů trochu krkolomné, ale alespoň jsem neměl pocit, že je hra závislá pouze na náhodě, protože nabídku karet v ruce můžete pravidelně obměňovat a to jak z vyložených karet v hospodě, tak z dobíracího balíčku (přístav). Hra končí ve chvíli, kdy kterýkoliv z hráčů lícovou stranou vyloží určitý počet karet hrdinů, určený právě počtem hráčů. A Dědicové trůnu jsou zrovna takovou hrou, ve které více znamená lépe. Čím více hráčů, tím zábavnější partie. Na druhou stranu musím uznat, že už ve třech hra funguje bez větších problémů. K těm menším se dostaneme v následujícím odstavci.

Chtěl jsem napsat, že se konec partie často zvrhne ve zběsilé přesouvání karet, ale to je prostě součást hratelnosti a pokud chcete vyhrát, budete potřebovat nejen ideální konstelaci žetonů vlivu na herní dece, ale i sadu vašich vyložených karet hrdinů. Jasně, nemůžeme tady mluvit o nějak extra bohaté herní náplni a to ani v případě, že si k základní krabici pořídíte i minirozšíření. Jednoduše jsem tady nenašel nic nového, například zajímavou mechaniku, na kterou bych nalákal nové spoluhráče. Dědicové trůnu se prostě smiřují s pozicí nenáročné hospodské zábavy a i tady se asi do budoucna nebude jednat o mou první volbu. Možná ani druhou. Aktuálně si ale hraní užívám, rád tuhle karetku ukazuju novým hráčům a sleduju jejich reakce. Ilustrace a vtipný překlad názvů postav zaujal asi každého, slabší už je to s reakcemi na hratelnost, které většinou nejsou nadšené, ale spíše vlažné. "Jo, nebylo to špatné, nemáš tady Citadelu?" - "Nemám, teď se hrajou Dědicové, zrovna je recenzuju!" Prostě žádné slitování. Teď samozřejmě trochu přeháním, u jedné partie jsme nikdy nezůstali a nikdo od stolu neutekl, ale některým spoluhráčům hra prostě nesedla a já bych to za sebe nakonec viděl na mírný nadprůměr.

Nemůžu říct, že bych byl zklamaný, protože Dědicové trůnu jsou přesně takoví, jak jsem čekal. Krásně ilustrovaná, nenáročná karetka, kterou si nejvíc užijete v dobrém rozpoložení u piva.

Petr

Hodnocení designu: 4+/5

Hodnocení hratelnosti: 3+/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku