recenze - COATL: KARETNÍ HRA

Nezastavitelně se blíží Vánoce a Ježíšek nám pomalu klepe na dveře. Dnešní recenzovaná hra, ale nemá nic společného s Vánoci ani Ježíšem. Přesuneme se totiž do starověkého aztéckého království, kde dárky nenosil Ježíšek, nýbrž dárky v podobě lidských obětí nosili lidé bohům. Konkrétně například Quetzcóatlovi. To by v dnešní době asi neprošlo... nebo jo? "Petře, můžeš na moment?"

O deskové hře Cóatl jste již určitě slyšeli nebo četli. A jestli ne, můžete váš nedostatek rychle napravit zde v recenzi. Jedná se o poměrně lehkou hru, kde pomocí barevných plastových dílků sestavujete pomyslného hada. Kombinací barev a vzorů plníte karty proroctví (resp. úkoly). Mimo jiné jsem v recenzi vypíchl spíše vzhled než hratelnost, a jako hru pro dva jsem doporučil odvrátit zrak jiným směrem. Tak ho zatím neodvracejte a přečtěte si dnešní článek až do konce (je tam překvapení). 

Cóatl: Karetní hra je odnož právě již zmiňované deskovky. Vyšla čerstvě letos opět pod hlavičkou BlackFire a nabízí mírně odlehčenou verzi s velmi podobným principem. Kromě plastových dílku hada máte k dispozici karty (překvapivě). Ty mají na sobě vzory barev, které k sobě připojujete a dokonce překrýváte, abyste dosáhli splnění požadavků proroctví. Připojování, respektive vykládání karet, probíhá technicky velmi jednoduše. Každý tah vyložíte dvě karty z ruky a další dvě si doberete. Samozřejmě, po každém vyložení karet si zkontrolujete, zda jste nesplnili nějakou z podmínek. V takovém případě si vezmete k sobě onu kartu proroctví.

Právě v tento moment přichází pro mě nejzajímavější část hry. Získané karty proroctví necháte ležet před sebou, jelikož k jejich naplnění může dojít i vícekrát za hru. V tomto případě má pro vás proroctví větší bodovou hodnotu na konci hry. Ale pozor, pokud soupeř naplní požadavek vícekrát než vy, kartu proroctví vám "ukradne" a vyloží si ji před sebe. Na konci hry se vám logicky počítají jen ty karty, které leží před vámi. Abyste zabránili možnému šlohnutí karty, musíte splnit požadavek aspoň třikrát, tím dojde k jakémusi zamknutí karty a soupeři maj smolíček.

V krabici kromě karet najdeme i plastové zlaté dílky hada, které slouží jako počítadlo kol. Ty ovšem můžete také použít jako mini rozšíření k původní hře Cóatl zvané Zlatá Pera. Přináší lepší interaktivitu mezi hráči, když pomocí zlatého dílu smíte ukrást soupeří dva dílky z jeho hráčského panelu. Ten ovšem na oplátku obdrží dva vítězné body jako kompenzaci. 

Karetní verze je menší (krabice i herní plocha), lehčí v pravidlech i tazích a celkově rychlejší. Přesto je stále hratelná až pro čtyři hráče (taktéž sólo mód) jako původní verze. Bohužel, i zde platí, že je hratelnost o něco zábavnější ve více hráčích než jen ve dvou v duelu. A pokud tedy hledáte hezkou fajnovou hru pro dva, zrak už můžete opět odvrátit jinam. Co se týče vzhledu svého předchůdce rozhodně neurazí. Když nepočítám plastové zlaté dílky, karty mají překrásné pestrobarevné ilustrace, které jsou jak šité na míru danému tématu a svou kvalitou taktéž nejsou pozadu.

Yarek the párek

Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 3/5

A na úplný konec jsme si pro vás připravili krátký rozhovor s ilustrátorkou a malířkou Ellie aká SillyJellie, která je mimo jiné zodpovědná i právě za obě hry Cóatl. 

Zdravím tě Ellie. Jak to jde? Můžeš prozradit na jakém projektu právě pracuješ?

Ahoj! Daří se mi fajně. Snažím se. V součásné době pracuju v Metronomiku (vývojáři video her pozn. autora) jako concept artist. Občas se pro mě na volné noze objeví nějaká prácička. Během volného času se pak snažím dokončit můj dlouhodobý projekt kreseb MerMay

Často slýchávám, že jsou ilustrátoři pracovně velmi vytíženi. Je to z tvého pohledu pravda?

Mno, to podle mě záleží na tom, kolik práce si na sebe dotyčný ilustrátor vezme. Nebo pro jakou společnost pracuje. Pokud je pro mě deadline šibeniční nebo mám na krku spoustu práce, prostě se rozhodnu se do ničeho dalšího nepouštět. Raději to, než být přepracovaná a nestíhat.

Jak taková spolupráce s vydavatelem funguje? Máš nějaký volný prostor pro svou fantazii nebo dostaneš přesné jasné instrukce?

Když mě v Synapses Games najali, herní design a mechanika už byly zvětšiny vymyšleny. Takže už přesně věděli kolik ilustrací budou potřebovat, jak velké a v jakém formátu. Jasně věděli, co po mě potřebujou. Dali mi seznam Bohů k nákresu a já si už udělala vlastní rešerši a prodiskutovala jsem s nimi mé nápady. Nějakou dobu poté se mi znova ozvali kvůli dodatečné grafice, jako zadní straně karet, návrhu herní desky, a tak dále. Dá se tedy říci, že jsem dostala jasné úkoly. Každopádně jsem si práci na Cóatlu fakt užila. Řekli mi svou vizi s několika specifickými body a požadavkami a ve zbytku jsem měla svobodu. Byla to jednoduše jedna velká radost.

Pracovala jsi na dost rozdílných projektech Jaký z nich byl pro tebe nejtěžší a na jaký jsi nejvíce pyšná?

Hmm. Těžká otázka. .. Tím nejtěžším, čím jsem si prošla byl jeden projekt na škole, ale pravděpodobně to bylo dáno mé psychické vyčerpanosti. A na co jsem nejvíce hrdá... asi práce na hře No Straight Roads, na které jsem pracovala dva a půl roku pro Metronomik. Měla jsem pocit jak se jako umělec a ilustrátor zdokonaluju a posouvám. Navíc měla hra dobrý ohlas, a to mě hřeje na srdci. Přidala jsem se k nezávislému týmu vývojářů, kteří doufají, že prorazí i s něčím větším. A já v to také pevně věřím.

Viděl jsem tvé malby v restauracích a barech po celé Malajsii jako je například Flying monkey bar. Jaký je pracovní rozdíl mezi deskovou hrou a takovým barem?

Rozdíly mezi deskovkou a malování pro bary nebo restaurace jsou třeba velikost plátna, povrch malby, pracovní podmínky nebo potřeby a požadavky klinetů. Pro bary pracuji s reálnou barvou na opravdovém povrchu. Může to být dřevo, nějaký kov, cihly, atd. Velikost obrazu většinou bývá větší, než já samotná. Někdy maluju v interiéru, někdy venku. Musím počítat i s proměnlivým počasím. Opravdu pokaždé jiné podmínky. A jelikož je reálná malba někdy i fyzicky náročná (odnoste si tolik barev, míchejte je, a tak) mám s sebou nejednoho pomocníka.

U projektů na deskovkách jsou zato pracovní podmínky docela pevně dané. Převážné pracuju sama v pokoji, sědím u svého stolu a kreslím digitálně na běžném plátně A4. Rozdíl je ještě v něčem. Zatímco bary a restaurace chtějí jednu reprezentující nástěnnou malbu, hry vyžadují spousty věcí od karet, desek, krabic, různých ilustrací, atd. Můžu říct, že při práci na nástěnných malbach si více procvičím fyzičku častým lezením na žebříky nebo schováváním se před deštěm.

Hra Cóatl dostala od nás trofej za grafický design. Jak s tvou prací byl spokojený vydavatel hry? :)

Skvělé, děkuju vám mockrát! Jestli doufám, že byl vydavatel spokojený s mou prací? Haha. Minimálně se jim to tak líbilo, že mě požádali o ilustrování Match 5 :)

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů v profesním i osobním životě.

Já také děkuju. 

-Ellie

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku