recenze - CESTOVATELÉ JIŽNÍHO TIGRIDU
Dobyvatele, nájezdníci, vikomti a loupežníci, teď můžete přilepšit si! Jsou tady Cestovatelé Jižního Tigridu a s nimi úplně nové deskoherní výzvy. Omlouvám se za trochu rozmáchlý úvod, ale hry z produkce Garphill Games si dlouhodobě drží herní i designovou kvalitu a to jak díky Shemu Phillipsovi, tak mému velmi oblíbenému ilustrátorovi Mihajlovi Dimitrievskimu. Dnes se tedy podíváme na už zmiňované Cestovatele Jižního Tigridu, kteří se nedávno dočkali české lokalizace.
Pokud jsem u her ze Západního království chválil opravdu kompaktní balení, tady musím naopak vyzdvihnout parádní insert, který vám po otevření krabice padne do oka. Ano, hra tentokrát vychází ve větší krabici s insertem, ve kterém si všechny žetony, figurky a karty přehledně roztřídíte. Ale to jsem asi začal tak trochu od konce. To hlavní, co vás určitě zajímá, je pořádná hromada karet, ty se tentokrát dělí na pět různých typů, plus speciální balíček pro sólo hru a opět na sobě nesou povedené Dimitrievskiho ilustrace. Co se týče figurek a žetonů, tady nečekejte nic výjimečného, ale určitě vás zaujmou oboustranné desky hráčů, které na sobě mají zvláštní výřezy. To je dáno konceptem téhle hry, kdy budete po stranách desek přikládat získané karty a tvořit tak jakési panorama. Co se týče zpracování a grafiky, Cestovatelé nepřinášejí nic moc výrazného a nového a spíše se vezou na vlně úspěšných předchůdců.
Už během čtení pravidel mi bylo jasné, že se v tomhle případě jedná o poměrně komplexní eurohru a jakmile jsme Cestovatele rozložili na stůl, jen se mi to potvrdilo. To neuvěřitelné množství ikon vás doslova zahltí a například takové vysvětlování pravidel novým soupeřům pro mě díky tomu nebylo vůbec snadné. Nepomáhá tomu ani poměrně abstraktní téma cestovatelů, kteří rozvíjejí svou karavanu a vedou si zápisky, které po svém návratu mohou uložit do kronik v Domu vědění. Teď jsem navíc částečně citoval z pravidel, protože téma cestovatelů se mi pod kůži opravdu nezarylo, ale i přes to jsem si tuhle hru skvěle užil. Proč?
Ve svém tahu provádíte jednu akci, buďto pomocí šestistěnné kostky aktivujete některou z ikon v karavaně, popřípadě použijete figurku pomocníka, což představuje poměrně standartní worker placement a nebo, pokud jste na konci svých sil, můžete odpočívat a získat zpět své použité kostky. V některých případech se jedná opravdu o jakýsi "mikro tah" ve kterém máte za pár sekund hotovo a můžete předat pomyslné veslo soupeři. Ve většině herních situací, hlavně v pozdější fázi hry, se ale při výběru akce dost zapotíte. Ikony ve vaší karavaně, které přísluší jednotlivým číslům na kostkách se dají doplnit pomocí destiček vylepšení a postupně tak díky tomu získáte více možností, jak s jednotlivými náhodně hozenými kostkami nakládat. K tomu ale potřebujete karty území a vody, které obsahují nové nebo upravené akce. Abyste z dané akce získali opravdu maximum, budete ji muset doplnit o vhodnou kartu měšťana, kterou zasunete dospod. Nad každou z karet území a vody může být navíc přiložena karta nebes a ta ještě doplněna o další kartu inspirace. Díky tomu všemu vám pak kolem vaší herní desky vzniká už zmíněné panorama.
Zní to poměrně složitě, že? A věřte, že Cestovatelé nejsou hra pro nováčky. Paladinové, které jsem vždy považoval za opravdu slušný hlavolam, mi proti nim přijdou jako poměrně přístupná deskovka. Kouzlo Cestovatelů se podle mě skrývá právě v jejich komplexitě a velmi minimalistickému provedení. Kromě výše zmiňovaných herních postupů, je tady zásadní pohyb po variabilním herním plánu, který představuje takzvané Zápisky. Jednoduše řečeno, se pohybujete zleva doprava a jakmile se první ukazatel dostane na poslední pole, nastává konec partie. A teď trochu složitěji řečeno, na této ploše se nachází odhadem asi stovka ikon, které se samozřejmě často opakují, ale hru si opravdu užijete až ve chvíli, kdy si je všechny osvojíte. Tohle je pro Cestovatele naprosto příznačné.
Je to zároveň něco, co jsem během prvních dvou partií proklínal a nedovolilo mi to užít si hraní naplno. Postupně se z toho ale stal prvek, který mě k téhle hře táhne. A tohle není žádná nadsázka. U mě totiž Cestovatelé nejlépe zafungovali jako dvojkovka, se soupeřem, který už celou hru dobře znal a tak jsme si ji mohli zahrát opakovaně a hlavně pravidelně. Na to, kolik je ve hře obsahu, je totiž příprava partie poměrně rychlá a to i díky praktickému insertu. Ve dvou hráčích pak navíc všechno příjemně odsýpá. Nic vás nežene kupředu, tedy kromě vašeho soupeře, se kterým se snažíte držet krok a po očku sledovat jakou zvolil strategii. Při finálním sčítání vítězných bodů se totiž projeví každý chybný záměr a špatně zvolená kombinace karet kolem vaší herní desky.
Nakonec tedy mohu dát své doporučení, protože mě s každou další hrou od studia Garphill Games dokáže překvapit to, jak jsou jednotlivé tituly herně rozmanité a co nového dokážou na stůl přinést. Z dosavad lokalizovaných her by Cestovatelé Jižního Tigridu určitě nebyli mou první a nejspíše ani druhou volbou, ale v té konkurenci se není čemu divit.
Petr
Hodnocení designu: 3+/5
Hodnocení hratelnosti: 4/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku