recenze - CANVAS
Deskové hry jsou už dlouhou dobu jistou formou umění, hlavně v posledních letech se vývojáři zaměřili na jejich prezentaci a nebojí se oslovovat kreativní ilustrátory. Právě vizuální stránce se v našich článcích snažíme věnovat dostatečný prostor a ty nejzajímavější kousky pak ověnčit trofejí. Autoři hry Canvas jdou ale ještě dále a rozhodli se deskovku pojmout jako umělecké dílo.
Jak jinak si mám vysvětlit, že krabice téhle hry nabízí možnost umístění na stěnu? Jako klasický obraz. Prostě sundáte limitovaného Pastu Onera, nebo zátiší s květinami po babičce a místo nich si pověsíte Canvas. Vlastně mi to nepřijde jako úplně špatný nápad, spousta lidí už deskovkám věnuje vlastní pokoj, tak proč si ho takto nezkrášlit. My se ale od bytového designu pomalu přesuneme do nitra téhle stylové a nepřehlédnutelné krabičky. Hned po vysunutí víka musím uznat, že tohle není žádný zajíc v pytli, všechno vypadá opravdu krásně a kvalitně. Herní "deska" je vyrobena z textilu, takže před partií na stůl stylově roztáhnete plátno. Bodovací karty jsou ještě klasické papírové, ale průhledné plastové destičky, představující umělecké karty, dávají napovědět, o co v téhle hře půjde.
Pravidla jsou vlastně úplně triviální. Na začátku dostanete čtyři žetony inspirace, za které pak ve svém tahu "nakupujete" umělecké karty. Z takovýchto karet můžete následně složit dílo, tím že je v libovolném pořadí seřadíte za sebe a zasunete do přiložené obálky. Voilà, vaše osobní umělecké dílo je na světě a můžete začít sbírat stužky. K bodování slouží čtyři vyložené bodovací karty, kdy každá přináší jiné podmínky pro zisk žetonů stužek, za které na konci hry získáte vítězné body. Hra končí ve chvíli, kdy mají všichni hráči hotova tři umělecká díla. Tady bych se pozastavil a hned si odbyl jednu výtku. Osobně mi vadí, když hráči během partie končí v různou dobu a čekají na své spoluhráče, než dohrají. Dokážu to odpustit hrám jako je Bang!, u kterých takový prvek dává tematicky smysl, ale v případě Canvasu mi to přišlo jako designová nedoladěnost.
Jinak je ale skládání uměleckých děl zábavné, i když vlastně nesledujete kompozici vašich obrazů, ale spíš optimalizujete uspořádání ikonek v dolní části uměleckých karet. Výsledný obraz a jeho název je pak spíš takové velké překvapení. Velmi originální překvapení. Obrazy kombinací dvou slov získávají názvy jako Božská přitažlivost, nebo Drahocenná pravda, což zároveň koresponduje s výsledným výjevem. Tady si dali autoři opravdu záležet a jednotlivé segmenty z průhledných uměleckých karet na sebe pěkně navazují. Karty jsou navíc obaleny jemnou ochrannou folií, kterou můžete bez obav sundat.
Canvas je pro mě tedy spíš povedená designová záležitost, než promyšlená strategická hra. Při výběru karty z nabídky samozřejmě budete muset rozhýbat mozkové závity a následné skládání jednotlivých ikon je zábavné, ale nějakou větší hloubku jsem ve hře nenašel. Za klad ale považuji, že hra dobře funguje a odsýpá ve čtyřech i ve dvou hráčích a vlastně mě jako duel bavila nejvíce. A když jsme u těch pěkně ilustrovaných her, tady se neshodnu se svým redakčním kolegou Yarkem. Mě totiž více zaujal třeba nedávno vydaný Světlonoš, který je také spíše vstupní deskovkou a také vybočuje především svým vizuálem. Na druhou stranu, Canvas do jisté míry vyplňuje díru na českém trhu, podobných uměleckých her tady moc není a když už, tak spíše party hry, které se zaměřují na dedukci, nebo asociace. Aktuálně jsem Canvasu trochu přehraný, teď ho asi opravdu pověsím na zeď a uvidíme, jak dlouho tam vydrží.
Tady jednoduše zvítězila forma nad obsahem. Krásně zpracovaná, jednoduchá deskovka, která zaujme především umělecké duše a začínající hráče.
Petr
Hodnocení designu: 4+/5
Hodnocení hratelnosti: 3/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku