recenze - BLOODBORNE: DESKOVÁ HRA
Něco shnilého je ve městě Yharnam. Tuhle Shakespearovskou repliku jsem si vypůjčil už před dvěma lety v recenzi na Bloodborne karetní hru. Věřte nebo ne, od té doby jsem krabici karetního Bloodbornu nevytáhl. To už něco vypovídá o mém vztahu ke hře (a nebo jen nedostatku času). Jestli se podobného osudu dočká i novější desková varianta, ukáže čas. Ovšem první dojmy si můžete přečíst již nyní.
Že Bloodborne vychází ze stejnojmenné videohry, je snad nad slunce jasné. Stejný temný svět, stejné smrduté město, stejná nebezpečná monstra a stejní nebojácní lovci jsou více či méně přeneseni z digitální podoby do té plastovo-kartonové. Nebo se o to autoři aspoň snažili. Když už jsme u těch "stejností", herního designu se opět ujal Eric M. Lang (s podporou kolegy Michaela Shinalla). Důvěra vydavatele CMON v pana Langa po první karetní hře zůstala pevná jako skála. Uvidíme, jestli oprávněně.
I přes to, že zpracování první karetní hry na nás udělalo slušný dojem a v recenzi si odneslo plné hodnocení za design, tak zpracování a velikost deskové hry je o level těžší kalibr. Obří krabice hrdě vyobrazuje Lovce s jeho ikonickými zbraněmi. Uvnitř najdeme další oddělenou krabici zhruba se čtyřiceti plastovými figurkami. Mezi ně patří čtyři různí lovci pro čtyři hráče, základní monstra a figurky bossů. Znalci videohry zcela jistě poznají staré dobré nepřátele jako například Metlu bestie :), Lovcova přisluhovače nebo Kostelního obra. Kvalita a detaily figurek jsou na TOPové úrovni. Přesně, jak bych to od takovéto licencované a poměrně drahé hry očekával.
Pod krabicí s figurkami se nachází
parádní plastový insert pro zbytek herních komponentů. Hlavně tedy pro sadu karet a žetonů.
Základem jsou čtyři balíky kampaní. Balík si otevřete podle toho, kterou kampaň zvolíte ke hraní. Pro každého nepřítele existuje karta s popisem
útoků a počtem životů. Ty opět volíte podle zvolené kampaně, která určí, proti
jakým příšerám budete bojovat. Nakonec z karet ještě zmíním menší kartičky vlastností. Což jsou takové "akční" karty hráče, se kterými hrajete z ruky a provádíte jednotlivé tahy své postavy.
Karty a žetony patřící hráčům i nepřátelům se umisťují na
takzvané panely vyrobené z tvrdšího papíru. Odolnost zvoleného
materiálů nebude asi nijak valná, ovšem herní praktičnost to splňuje dostatečně.
Z komponentů jsem záměrně ještě nezmínil mapové díly. Ty už jsou naštěstí vyrobeny z klasického tvrdého kartonu. Mapové díly reprezentují jednotlivé části města Yharnam. Každá kapitola kampaně volí jiné mapové díly, na kterých se bude odehrávat děj a veškeré souboje. Ovšem, jak to bývá ve hrách stylu dungeon crawler (což Bloodborne rozhodně je), destičky mapových dílů se před hrou promíchají. Hráči v roli lovců poté prozkoumávají a objevují díly postupně a genericky. Díky tomu by neměla být žádná partie úplně stejná.
Většinu herních komponentů jsme si popsali a nyní je řada na samotnou hratelnost. Jak už jsem zmínil, hra je rozdělena na kampaně a ty poté na kapitoly (partie). V kapitolách máte za úkol plnit jednotlivé mise. Ty samozřejmě neznáte dopředu a objevujete je během procházení ulicemi Yharnamu. Né, že by byl Bloodborne nějakou pohodovou procházkou.
Pokud splníte hlavní misi, můžete si pogratulovat a přistoupit k další kapitole. Tak růžové to ale nebude, řekl bych spíše krvavé!
Obtížnost hry je vskutku hardcore, jak se na soulsborne sluší a patří. Vaši lovci jsou sice schopni jednou dobře mířenou ranou zabít nepřítele, ale to samé platí i naopak. Nestvůry vás jedním či dvěma údery pošlou rovnou do světa snů. Což popravdě není až taková katastrofa. Lovcův sen, respektive smrt, je důležitou součástí hry, kde si odpočinete, dobijete své zdraví, nabijete zbraně, popřípadě vylepšíte karty vlastností.
Rozdíl dobrovolného a nedobrovolného odebrání se do Lovcova snu je, že při zabití ztratíte odměny za zabitá monstra. Při dobrovolném odchodu vás to zase bude stát drahocenný čas. Každé kolo a každý vstup do snu posune ukazatel lovu blíže vašemu konci. Čas je další a možná ten největší nepřítel ve hře.
Akcí na výběr máte jen poskromnu, z toho je většina naprosto jednoduchých, jako pohyb po mapě, interakce s předměty, nebo zmíněný vstup do lovcova snu. Nejkomplexnější akcí je útok, a ani ten není nijak složitý, pokud se ho dobře naučíte. Útok probíhá v několika fázích počínaje lovcem a poté nepřítelem. Lovec si vybere, jakou zbraní a jakým úderem zaútočí. Rozdíl je v rychlosti a síle úderu (a pak ještě v několika efektech). Poté je na řadě příšera, která použije jeden z několika úderů, kterými disponuje. No a ve výsledku dáte jednoduše jeden druhému po hubě. Pokud máte rychlejší úder než protivník a jednou ranou ho skolíte, můžete se veselit.
Jednotlivé akce a herní mechaniky jsou v jádru jednoduché, a po přečtení pravidel nabijete pozitivního dojmu, že se ve skutečnosti nejedná o nijak komplexní překombinovanou hru. Bohužel, už během prvních střetnutí, soubojů a plnění misí zjistíte, že je zde opravdu něco shnilého. Až příliš často dochází k nejasným situacím, na které nejsou pravidla řádně připravena. V hlavě mi proběhla vzpomínka na karetní hru Bloodborne, která trpěla stejným neduhem a očividně se autoři hry nepoučili. Odskakování od hry, hledání v pravidlech, v horším případě na cizojazyčných fórech není opravdu zábava. Pravděpodobně na vše neodpoví ani pravidla verze 2.0, FAQ, či dodatečná errata. V důsledku neustále debatujete a vymýšlíte si vlastní "house rules", což samozřejmě kazí finální dojem. Takhle ne páni autoři, já se vážně zlobím.
Bloodborne desková hra má své neduhy i své krásy. Grafický design v gotickém stylu spjatý s videoherní předlohou a kvalitou figurek je prostě bombastický. Taktéž herní mechaniky se snaží co nejvíce přiblížit samotné videohře. Prvek souboje a zbraní je zábavný, snadno pochopitelný a originální. Zkoušel jsem hru ve skupině čtyř, tří i ve dvou a v ani jednom případě jsem se nenudil. K pravidlům se už raději nebudu vyjadřovat. Obtížnost je vyšší, někdy až frustrující. Hlavně neúprosný čas a znovuobjevující se nestvůry. Při porážce se má podle pravidel hrát od znova celá kampaň, to ale nechcete. :)
Za mě je Bloodborne desková hra jeden z nejlepších dungeon crawlerů co jsem zatím hrál. Nejspíše mě někteří sežerou i s chlupy, ale už teď jsem ji vytáhl na stůl častěji než třeba starý dobrý Mage Knight. Takže se možná nedočká stejného osudu, jako její karetní předchůdce. :)
Yarek, the párek
Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 4/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku