Podobně jako když ze skříně vytahujete svůj starý maturitní oblek, abyste ho oprášili a zkontrolovali, jestli ho neprokousali moli, i my dnes po mnoha letech přicházíme s článkem "Něco k pivu". Ten první vyšel už v lednu roku 2018 a poslední pak s číslovkou osm v listopadu 2019. To je mnohem dávněji, než jsme si mysleli, ale aktuálně se nám naskytla perfektní příležitost tenhle koncept opět vytáhnout na světlo světa. A proč? Protože tady máme sadu mikro her, které si podle nás nejlépe užijete ve vašem oblíbeném lokále. Dámy a pánové, připravte se na hospodský duel jako za starých časů.

Tentokrát jsme zavítali do naší oblíbené hospody Maston v Ostravě - Hrabůvce. Tahle Radegastovna se překvapivě zaměřuje na výčep nošovického piva Radegast, které tady udržují ve velkém tanku, jenž můžete obdivovat už během příchodu. Nebojte, ještě se na tenhle lokál podíváme podrobněji v závěru, ale teď se zaměříme na už zmiňované mikro hry. Všechny tři karetky jsou uloženy v drobných plastových pošetkách, které jsou podobné například obalům na doklady. To znamená, že takových her můžete po kapsách přenášet hned několik. My jsme konkrétně otestovali všechny tři aktuální novinky.

RYBÍ TRH CUKIDŽI

Petr:

A začneme hned zostra. Od Rybího trhu jsem měl největší očekávání, ale už teď vám prozradím, že to vlastně nakonec byla nejslabší hra z téhle trojice. Nápad je to zajímavý, ve stylu kámen nůžky papír ukazujete na prstech hodnoty 1-4 a tímto způsobem dražíte karty ryb. Když jsem si tohle přečetl v drobné brožurce s pravidly, říkal jsem si, že takový koncept je jako dělaný pro hraní u piva. 

Ještě tedy doplním, že se jedná čistě o dvojkovku a rozjezd nebyl vůbec špatný. Dáváme si první pivko, už jsme stihli probrat aktuální politickou situaci i filmové novinky a dražíme tady ryby ve velkém stylu. Ale co to sakra vidím, Jarku, ty se na to moc netváříš?!

Yarek:

Hele, netvářím se, protože začínám mít podezření, že ve skutečnosti hrajeme takový trochu kámen nůžky papír s rybím ocasem. Není to vyloženě špatný nápad. Snažíme se odhadnout, kolik ten druhý přihodí, a mezitím nám na stole kmitá ručička na váze jako splašená. Ta totiž rozhoduje, kdo má zrovna navrch. Váha je vlastně nejzajímavější nápad celé hry. 

Když totiž někdo přestřelí nabídku moc vysoko a váha se přikloní na jeho stranu, může soupeři rybu prostě blafnout přímo z pod nosa. Takže místo bezhlavého přihazování začnete taktizovat, blafovat a snažit se tvářit, že ta trojka na prstech byla vlastně dvojka. :D Sice jsem nakonec vyhrál s pomocí čtyř stejných symbolů nože, ale pachuť výhry byla taková... Kyselá. 

UKIJO

Petr:

Tak kámen nůžky papír s rybím ocasem říkáš? To docela sedí. Ideální čas se zbavit té rybiny a pustit se do něčeho trochu ušlechtilejšího, jako například Ukijo, místo mezi snem a skutečností. To zní jako splněný sen a opět musím potvrdit, že tahle hra je naprosto ideální k posezení u piva, nebo třeba ve vlaku, případně ve vlaku u piva, nebo ve vlaku u piva s Megan Fox na klíně... Teď jsem se opravdu trochu zasnil. 

Ukijo je pro mě ze všech tří mikro her nejlepší. Pravidlově opět velmi jednoduchá kooperativní logická karetka. Takové domino na velké dávce steroidů, se spoustou úkolů v různých obtížnostech. Kooperace je tady naprosto zásadní a to samé platí pro společnou radost z úspěšně zvládnuté partie.  

Yarek:

No počkej, počkej... Ty jsi z rybího trhu rovnou přeskočil do filozofického stavu mezi snem a skutečností a ještě sis posadil Megan Fox na klín? To už není hodnocení deskovky, to je regulérní zenový výlet po... Kolikátém pivu? 

Ale musím uznat, že u Ukijo jsi tentokrát docela blízko pravdě. Malá hromádka osmnácti karet a před námi virtuální prázdná 6×6 mřížka, do které skládáme vodorovně nebo svisle karty tak, aby z nich vznikly správné "symbolové vzory" přesně, jak káže úkol. Na první pohled to působí opravdu zenově. Skládáš symboly, přemýšlíš, nikam nespěcháš, a celé to trvá zhruba pět minut... Tedy teoreticky. Do malé obálky do kapsy narvali, troufnu si tvrdit, hodiny a hodiny postupně zvyšujících se výzev. A já výzvy rád. Dáme další partii? 

NAKRMTE ŽIRAFU

Petr:

Já doufám, že v Ukijo jednou pokoříme i tu nejtěžší obtížnost, střední jsme zvládli jako staří mazáci, ale na dalším levelu už se nám uspět nepodařilo. Teď tady ale máme něco opravdu speciálního, na Deskologu možná poprvé takováhle malá dětská hra a to navíc v pivním speciálu. Přiznám se bez mučení, poslední ze série mikro her se k nám dostala spíše omylem, ale my jsme tuhle výzvu přijali. 

Variace na Push-Your-Luck, ve které žirafám prodlužujete krk a sbíráte barevné fleky. Já vlastně nemám co vytknout, tedy až na to, že by tahle jednoduchá hříčka mnohem lépe fungovala ve více hráčích, což určitě brzo otestuju. Z jarkova výrazu ale nedokážu usoudit, jestli to i pro něj bylo to pravé ořechové. Je chudák nějaký zelený.

Yarek:

Princip je jednoduchý jak facka. Na stole jsou vyložené karty s žirafama, které mají na krku jednu až tři barevné skvrny. To je vlastně seznam toho, co chce sežrat. Pak se postupně vykládají barevné listy jeden po druhém a v ten správný moment chňapneš po některé z žiraf. Když se povede, že se všechny její skvrny shodují s některými listy, žirafa se nají a krk se jí o kousek prodlouží. Když ne... No, tak jsi prostě jen riskoval a odešel s prázdným žaludkem, což je, jak říkáš, klasické Push-Your-Luck říznuté s postřehovostí. Ideální pro malou skupinku dětí u dobrého čepovaného... Kofoly.
Nebyl jsem zelený, jen jsem přemýšlel, jak jsme se během jednoho pivního večera dostali od aukce na rybím trhu přes zenovou pohodu mezi květy sakur až k hladovým žirafám. :)

Radegastovna Maston

V poslední době náš asi nejnavštěvovanější podnik. Usměvavá obsluha, pěkně a kvalitně zrekonstruovaný interiér a kromě tankového Radegastu za 51,- tady mají i velmi dobré jídlo a nesmím zapomenout ani na velkou sochu Radegasta. My už navíc pravidelně obsazujeme oblíbený stůl, a i když je tady často plno, nepřijde mi, že by nás během hraní obtěžoval nějaký hluk.

Pokud tě něco zajímá, dej nám to vědět do komentářů na facebooku. A kdyby se ti článek líbil, tak nás můžeš odebírat. Díky, seš borec!