Letos jsme se po dlouhé pauze vrátili k naší sérii, která nese název Něco k pivu. Tyhle články máme rádi a je to něco trochu jiného, než klasické recenze. Nemusíme se tolik soustředit na rozbor jednotlivých her, ale spíš vám popsat to, jak se nám menší dvojkovky osvědčily během hraní u piva.

Dnes jsme vyrazili do další oblíbené hospůdky a tou je Tankovna U Haldy, kterou najdete v Ostravě - Hrabůvce, kousek od zastávky Hrabůvka, kostel. Zastávku určitě využijete, pokud se stejně jako my vydáte na pivo. A jak píše uživatel Pavel Kempný na Google recenzích: "Pohoda zastávka MHD. Krátké vzdálenosti pro přestup mezi autobusy a tramvajemi jedoucí více směry. Oblíbená zastávka pro přestup směrem do průmyslové zóny Hrabová. Podchody s bezbariérovým přístupem. Blízký obchod Lidl i pekař Ilik, případně i restaurace." Jak vidíte, recenzovat se dají nejen deskové hry, ale i tramvajové zastávky.

DEJ SEM TOTEM!

Petr:

My už se ale přesouváme na zahrádku a já už nebudu dále zdržovat, objednali jsme si dva Ostravary a už se pouštíme do první hry, která si doufám povede minimálně stejně dobře jako zdejší zastávka v recenzi pana Kempného. Dej sem Totem! Malá karetka přesně pro dva hráče, která ve mně vzbudila opravdu velké očekávání, které se jí ale nakonec nepodařilo naplnit. Příprava je naprosto jednoduchá, každý z hráčů si dobere šest karet z balíku a nechá si před sebou prostor pro vyložení až deseti karet. A co že je to za karty? Těmi hlavními jsou karty Totemů, stačí totiž nasbírat tři a jste vítězem, tedy za splnění další podmínky, že před sebou nemáte vyloženou žádnou kartu Kostíka. Ve svém tahu si pak můžete dobrat kartu z balíčku, a nebo z týmu, tedy vašich vyložených karet, ale to jen v případě, že jich máte vyložených méně než soupeř. Následně přidáte jednu kartu do vašeho týmu, aktivujete její akci a tímto způsobem se snažíte posbírat už zmiňovanou trojici karet Totemů. Jednoduchá hra, naprosto ideální k pivu. Není špatná, ale přeci jen mi tady něco nesedlo. Je to především téma, doplněné o grafiku, která mi připadá jako by ji vygenerovala umělá inteligence. Yarek měl během hraní spíš neutrální výraz. Co se ti sakra honilo hlavou?

Yarek:

Otázka, jestli grafiku vytvořila umělá inteligence, grafik ve Photoshopu nebo cvičená opice s tabletem, mě nechává naprosto v klidu. Jsou to jen nástroje, důležitý je výsledek. A ten mi vlastně vůbec nevadil. Téma zvířecí říše, ve které se snažíte ukořistit tři posvátné totemy, je sice jednoduché, ale svůj účel plní. Stejně tak funguje i samotná mechanika vykládání karet, využívání jejich efektů k zneškodňování soupeřových karet. Přes to všechno ta hlavní zábava spočívá v kartách Kostíků. Ty fungují trochu jako legendární karta NENE z Výbušných koťátek. Zastaví soupeřovu akci, ten ji může zase přebít vlastním Kostíkem a najednou se z jedné zahrané karty stane menší přestřelka. Jenže pozor, všeho moc škodí. Jakmile totiž před sebou nashromáždíte čtyři Kostíky, je konec. Okamžitá prohra. Takže si musíte hlídat, aby vám nakonec ta vaše škodolibost nezlomila vaz.
Bohužel, v této partii jsem neměl dostatek Kostíků, abych zabránil Peťovi v jeho totemové spanilé jízdě. Tak co tam máš dál?  

DUEL O MĚSTO CARDIA

Petr:

Máme tady Cardii, která leží na stole, už ses na ni pětkrát díval a představ si, budeme ji hrát. A tady už, myslím, ke spokojenosti nás obou. Opět malá karetka pro dva hráče, tentokrát už ale na první pohled s většími ambicemi. Kromě karet v krabičce najdete i tři sady žetonů, pomocí kterých budete upravovat své karty a nebo označovat svá vítězství v jednotlivých střetech. Příprava je opět velmi jednoduchá, a to samé platí pro hratelnost, protože ve svém tahu každý z hráčů jen a pouze zahraje jednu kartu. Karta s vyšší hodnotou vyhrává střet a ta s nižším číslem naopak provede svůj efekt. Karty jsou očíslovány 1-16, ale pozor, každé z čísel je v krabičce hned ve dvou variantách, takže co se týče variability a znovuhratelnosti, nemáte se dlouho čeho obávat. Já jsem už od prvních tahů nadšený, jak moc se autorům podařilo vykouzlit z tak jednoduchého principu. Jak se jednotlivé efekty prolínají, doplňují. A hlavně, ten Mustang má dneska fakt říz a já předávám slovo Yarkovi, protože bych se brzy zamotal do těch superlativů. 

Yarek:

Cardia je přesně ten typ hry, který vysvětlíte dřív, než vám donesou objednané pivo. Jenže nenechte se tím ukolébat. Pod tou jednoduchou slupkou se skrývá překvapivě chytrá dvojkovka plná "mind games", čili odhadování soupeře, blafování a správného načasování. Prakticky v každém tahu se snažíte číst soupeře, přemýšlíte, co asi zahraje, a zároveň se tváříte, že vy máte plán naprosto pod kontrolou. Většinou ho samozřejmě nemáte. Největší kouzlo Cardie ale spočívá v tom, že některé efekty umí zpětně ovlivnit už vyložené karty. Takže to, co ještě před minutou vypadalo jako jasně získaný bod, se může lusknutím prstu proměnit ve výhodu pro soupeře. Hra vás proto nutí být neustále ve střehu a až do poslední karty vlastně nevíte, kdo tahá za delší konec. Ano, úvodní rozdaná ruka dokáže občas zamíchat kartami víc, než by se mi líbilo, ale ve většině partií jsme se přetahovali o poslední vítězný bod až do úplného konce. A přesně tak to mám u podobných her rád. Easy to learn, hard to master. Za mě jednoznačně výborný filler pro dva.

KOSTNICE SEDLEC: ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ

Petr:

Tak u Cardie jsme se pěkně shodli, ale ještě tady máme jednoho pána na holení, respektive jen jeho kostru. Hra Kostnice Sedlec už u nás jednou vyšla a to v mikro balení, které obsahovalo jen základ osmnácti karet, teď tady ale máme rozšířenou edici, ve které jich najdete dalších třicet sedm. Tedy něco, co si paradoxně určitě budou chtít pořídit spokojení majitelé původní verze. Já jsem měl po přečtení pravidel jasno, tohle bude pecka. Jednoduchá na vysvětlení, takže ideální pro naše dnešní potřeby. Víte, když připravujeme tenhle článek, hrajeme a popíjíme, je důležité, aby ta poslední hra byla nejjednodušší. :) A tady jsme se trefili, myslím, velmi dobře. Ve svém tahu si buď doberete kartu ze hřbitova, a nebo jednu kartu z ruky vyložíte na stůl do pomyslné pyramidy. Na konci pak získáte body podle umístění karet v pyramidě, jejich vzájemného propojení atd.. Za mě tedy můžu vytknout jen to závěrečné počítání bodů a vlastně až příliš jednoduchou grafiku na kartách. Jinak jsem ale velmi spokojený a Kostnici si letos beru na chatu, kde si ji pořádně zahrajeme. Ale myslím, že tady někdo moje nadšení nesdílí.

Yarek:

Tvoje tušení je tentokrát naprosto správné. Zatímco ty už balíš Kostnici na chatu, já bych na ni nejraději úplně zapomněl. Ze všech dnešních "mikro" her byla právě Kostnice pro mě tou jednoznačně nejslabší. Jednoduchý vizuál ve mně neprobudil absolutně nic, skládání karet do pyramidy a honba za co nejlepším bodovým ziskem, to jsem viděl už tisíckrát. Pořád jsem čekal, kdy přijde nějaký AHA moment. Nepřišel. Jak zmiňuješ, u konečného sčítání bodů si připadám spíš jako účetní po uzávěrce než jako člověk, který si přišel zahrát nenáročnou karetní hru u piva. Po celou dobu partie jsem necítil vlastně vůbec nic. Žádné napětí, žádné škodolibé momenty... Prostě jsem tahal kartu za kartou a čekal, až to skončí. Už to na mě nevytahuj a raději zahrajme ještě jednu partii Cardie.

TANKOVNA U HALDY

Naše oblíbená hospoda, do které chodíme především v létě a to hlavně pro její zastřešenou zahrádku, díky které vás během hraní nezaskočí ani déšť. Na čepu mají Ostravar, a to Dvanáctku, Mustanga, Černou Barboru a dokonce i nějaký ten speciálek, pokud by vám to bylo málo. Z jídelního lístku většinou volíme pizzu a pokaždé jsme byli spokojeni.

Pokud tě něco zajímá, dej nám to vědět do komentářů na facebooku. A kdyby se ti článek líbil, tak nás můžeš odebírat. Díky, seš borec!