recenze - ZA HRANOU

Je rok 2087 a vy jste členem speciálních jednotek. Kecám, vy ne. Vy budete v tomhle roce již pod drnem. Ale jsou jimi příběhové postavy, za které si můžete vyzkoušet, jaké to je se nabourat do mozků zločinců. Díky pokročilé technologii se pokusíte rozprášit zločineckou organizaci zvanou Syndikát v nové cyberpunkové deskové hře Za hranou.

Kdysi utopické město New Dawn City je nyní městem hříchů. Organizace zvaná Syndikát využívá svých kyberneticky vylepšených padouchů k menším i větším zločinům. Jenže do města přišel nový šerif, vy! Teda aspoň obrazně řečeno. Vžijete se do role přísně tajných agentů, jenž mají eso v rukávu - technologii zvanou "Hák". Pomocí Háku se lze nabourat do mysli zločinců, a dokonce ji částečně ovládnout. Jejich původní výhodu obrátíte ve svůj prospěch. Musíte zmařit plán na ovládnutí města dříve, než bude pozdě. Let's do it!

Cyberpunková stylizace deskovky září všemi směry. Od jednotlivých ilustrací, přes high-tech vypadající konzole hráčů, až po neonové barvy. Za titulní obrázek by se nemusel stydět ani plakát hollywoodského film. V krabici najdete spoustu kartonového materiálu, žetonů i dřevěných komponent. Velké karty zločinu jen vylepšují celkový dojem. Figurky padouchů nejsou plastové, což vůbec nevadí, naopak. Šedých slitků jsem mírně přesycen. Dominantou celé hry je každopádně město New Dawn City, které je složeno z osmi různých zón. Ty se při přípravě hry náhodně rozloží, takže je každá partie jiná ves.

Pojďme si otevřeně říct o základních faktech. Páchat organizované zločiny lze až v pěti hráčích. Můžete se vydat i na sólovou dráhu. Nám sedlo nejlépe hraní ve třech (v pěti lidech už porušujete vládní nařízení). Přes všechny tři kapitoly jsme se dostali za dvě hodiny. První vysvětlování pravidel je o něco tužší na přežvýkání. Obsahuje spousty informací o samotných akcích, ale i o kartách zločinů, příběhových liniích, řešení případů, a hlavně o konečném bodování. Není toho úplně málo. Nejdůležitější je pochopit, jak splnit podmínky zločinu, získat stopy a kam je poté umístit.

Teď trochu konkrétněji. Každý hráč má možnost plnit karty malých a velkých zločinů. To je také hlavní náplní hry. Zločiny se odehrávají na plánu města a je potřeba splnit určité podmínky. Těch je sice hned několik typů, ale neustále se opakují a různě kombinují. Například buď na místě V a drž předmět O. Nebo buď s postavou L, ale bez předmětu E. Jednoduché na zadání, horší na provedení. Každý hráč se snaží splnit svoje vlastní podmínky, a tím nevědomky hází "vidle" těm ostatním. Pak může nastat situace, že vám někdo vyfoukne předmět před očima a pečlivá příprava je na poslední chvíli spláchnuta do hajzlu. Ve větším počtu hráčů se pravděpodobnost takové situace logicky násobí.

Po úspěšném spáchání zločinu získáte odměny. Zde stojíte na rozcestí, jelikož si můžete vybrat mezi špatným, a ještě horším zločinem. Něco, jako když v obchodě ukradnete paštiku, a nebo ukradnete paštiku, a ještě se vyserete mezi regály. Geralt z Rivie by nesouhlasil. "Zlo je zlo. Menší, větší, střední na tom nesejde."

Vraťme se zpátky do hry. Za horší zločin máte lepší odměny, ale také riskujete, že se dostanete takzvaně "za hranu". Všechny vaše činy ovlivňují vaši zkaženost, která se na konci hry vyhodnotí. K tomu se ještě vrátím. Nejdůležitější odměny jsou žetony stop, díky níž se příběh, respektive celá hra posouvá dál. Žetony stop pomáhají řešit případy, získáváte za ně vítězné body, a také rozhodnou o zmařeni či nezmaření velkého plánu Syndikátu.

Jelikož nehrajete za padouchy, ale defacto za detektivy, co ovlivňují činy padouchů, je zkaženost podstatný příběhový faktor. Jeden z hráčů se na konci hry dostane za pomyslnou hranici (ten s největší zkažeností). V takovém případě se jeho role překlopí na zločineckou stranu. To ovšem ještě neznamená automaticky prohru. Hra má pro vítěze čtyři různé konce. Buď jste nebo nejste za hranou, a buď je nebo není zmařen plán. Vítězem se stejně stává klasicky hráč s nejvyšším počtem VB. Různé konce jen dokreslují příběh jako celek. Líbí se mi, že úroveň zkaženosti je mezi hráči tajná. Kdo z nich skončí za hranou, je velkou neznámou i pro samotné hráče!  

Plánování zločinů v plném počtu hráčů je bohužel docela o náhodě. Ten, který jste měli téměř dokončený, se během jednoho kola zbortil jak domeček z karet. A zločin, který vypadal beznadějný, se sám vyřešil bez hnutí prstu. Také jsem měl často pocit bezduchého plnění stálé se opakujících podmínek. Na druhou stranu jsem si skvěle užil tematické, příběhové a taky grafické zpracování. Prvek zkaženosti a zrádce vstřikuje do hry dávku překvapení a zábavy.

Za hranou je pro mě jako nový film v kině. Zajdu si na něj, shlédnu ho do konce, na dvě hoďky se zabavím, a pak možná za rok se na něj podívám znova.

P.S. Kecám, do kina nemůžu.. nemám očkování :P

Yarek, the parek

Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 3+/5

Zahákujte se na našem facebooku. My vás potom potaháme!