recenze - VYSOKÉ NAPĚTÍ

Celý loňský rok se nesl ve znamení staronových deskovek, které se nově dostávají a nebo vracejí na český trh. Vysoké napětí patří do té druhé kategorie a protože u nás byla hra delší dobu nedostupná, Albi se rozhodlo pro její dotisk. Bez zbytečného humbuku se tak na pulty obchodů dostává Vysoké napětí v Recharged verzi. Těmi pulty v tomto případě myslím jen prodejny Albi, protože hra spadá do edice Albi exclusive, dnes už transformované a přejmenované na Albi+.

Při pohledu na krabici na mě dýchla deskoherní historie, původně totiž hra vyšla před dlouhými osmnácti lety a ilustrace na víku se za tu dobu nezměnila. Nejsem si úplně jistý, jestli by si tahle hra nezasloužila nějaký rozsáhlejší redesign, protože dnešní hráči jsou už prostě zvyklí na trochu modernější ilustrace. Podobné výtky budu mít samozřejmě i k některým částem obsahu. Platí to například pro sadu papírových bankovek. Papírky, které jako by vypadly z Monopolů a navíc jsou potištěné jen z jedné strany, nevypadají moc vábně. Oboustranný herní plán je oproti tomu opulentní. Ano, překvapil mě svou velikostí, jen na jeho grafickém zpracování je opět znát zub času. Když si k tomu připočtu ilustrace na kartách elektráren a dřevěné žetony domků, máme tady nefalšovaný deskoherní oldschool, což ale samozřejmě nemusí být na škodu.

Co se sešitu s pravidly týče, hra se mi podle něj neučila úplně pohodově a vše mi v něm přišlo zbytečně chaotické. Potvrdilo se to hlavně ve chvíli, kdy jsme Vysoké napětí poprvé rozložili na stůl a začali hrát, protože tahle deskovka není pravidlově vůbec složitá. Na druhou stranu dokáže slušně potrápit mozkové závity. Každý hráč do startu získá 50 Elektro, což je zdejší měna a zároveň si vezme 22 domků ve své barvě. To je vše, žádná hráčská deska není potřeba. Připravíte zásobu karet s elektrárnami, zásobu surovin a můžete začít. V každém herním kole nejdříve dražíte nové elektrárny z nabídky, následně nakoupíte suroviny pro jejich provoz, pomocí domků rozšíříte vaši elektrickou síť a nakonec města na který stojí vaše síť zásobovat elektřinou. A to je vše, takhle primitivní to je, teď můžete klidně zajít do Albi speciálky, koupit Vysoké napětí a v klidu si ho zahrát. A nebo ještě chvíli počkejte.

Standardně si během zásobování měst elektřinou nasyslíte hromadu peněz, které pak v dalším kole utrácíte za nákup elektráren, surovin a rozšiřování vaší sítě do dalších měst. Popřípadě se pokusíte něco málo ušetřit. Tohle mě na Vysokém napětí baví nejvíce, efektivní nakládání s penězi. Samotná držba elektráren funguje poměrně běžným způsobem a spočívá v tom, že hráči u stolu postupně přihazují, nebo odstupují. "Vítěz" si pak za pracně vydělané peníze kupuje novou elektrárnu a zařazuje ji mezi své tři elektrárny. Což je i maximální možný počet a v případě, že kupujete čtvrtou elektrárnu, budete pomocí ní muset nahradit některou ze stávajících. Dražší elektrárny jsou ale zároveň efektivnější, takže se jedná o klasickou modernizaci. Zelené elektrárny samozřejmě nepotřebují dodávkám energie žádné suroviny, ale můžete se klidně vydat cestou jádra. V tom je specifická druhá strana herní mapy, zobrazující část Evropy, ta vám například nedovolí stavbu jaderných elektráren v Rakousku nebo Polsku. Pro tuto stranu herní desky ale v krabici chybí přehledové karty doplňování surovin, což už by mělo být ze strany Albi napraveno. Zpátky ale k hratelnosti.

Počítejte s tím, že vás během partie bude čekat spoustu počítání. Dost krkolomná věta, uznávám, ale s počítáním zkrátka musíte počítat. :) Většinou tedy herní kolo začne velkým sčítáním možných výdajů za dražbu elektrárny, suroviny a nové sítě. V případě, že dražba nepůjde podle vašich představ, můžete počítat znovu... Tady už začínáme narážet na to, že je Vysoké napětí opravdu hrou ze staré školy. Podobně už si totiž nedovolí fungovat ani velmi komplexní eurohry, které dnes vycházejí. Jednou z herních strategií je i blokování tras, respektive zabírání měst, do kterých je pak možné další domek soupeře postavit až v následující etapě. Při partii ve třech hráčích, pokud si špatně zvolíte umístění úvodního domku, vás tak můžou vaši dva soupeři dost dobře zablokovat a v podstatě vám zamezit v dalším rozvoji, což je dost frustrující, ale mám pro vás špatnou zprávu: můžete si za to sami. 

Mimochodem vysoké napětí si můžete zahrát až s pěti soupeři, což je dosti nadstandartní počet hráčů, ale osobně jsem si nejvíce užil partii ve třech, kdy sice nevyužijete celou mapu, ale zrovna v případě Vysokého napětí mi to nevadilo. S každým hráčem se herní doba prodlužuje a čeká vás i poměrně dlouhé čekání na tah. Jak vidíte, nejsem z Vysokého napětí úplně odvařený. Věřím, že ve své době to musel být velký hit, ale hlavní důvody proč si ho dnes pořídit jsou spíše nostalgické, nebo sběratelské. A nebo prostě podobný typ her vyhledáváte a aktuální designerská scéna vám ho nechce nabídnout, v tom případě je to vlastně skvělý kup. Ani mě osobně hra nijak neurazila, ale během recenzování jsem si ji zahrál až až, takže se k ní určitě vrátím s nějakým menším časovým odstupem.

Kus deskoherní historie, na který by se nemělo zapomínat. V aktuální nabídce titulů to nebude mít Vysoké napětí vůbec jednoduché a ani já vám nedám jednoznačné doporučení. Proč? Tak to si přečtěte celou recenzi a nejen poslední odstavec. ;)

Petr

Hodnocení designu: 3/5

Hodnocení hratelnosti: 3+/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku