recenze - THE SIEGE OF RUNEDAR

Reiner Knizia, největší úderník mezi deskoherními designery. Kdybyste svou sbírku měli omezit jen na jeho produkci, máte nejspíše až do konce života co hrát. Otázka je, jestli se budete dobře bavit. The Siege of Runedar vypadá už na první pohled jako originální počin, vždyť tahle hra je opravdová pevnost!? Nebo lépe řečeno je to pevnost, ve které je hra?! Víte co, pojďme se na to raději podívat postupně.

Po otevření pěkně ilustrované krabice nadstandardních, ba přímo "antikalaxových" rozměrů, asi každého zarazí, že místo klasického insertu je celý vnitřek krabice stylizovaný jako pevnost. Tvoří ji plastové hradby a zdi, které před první partií vyplníte kartonovými díly, abyste jim dodali fešný fantasy vzhled. V balení najdete i oboustrannou lepící pásku, to proto, aby výzdoba pevnosti zůstala permanentně na svém místě, protože tyhle hradby budou představovat vaši herní desku. Zajímavý designový prvek, celá plastová konstrukce navíc slouží jako insert, do kterého si uložíte všechny karty, kostky a žetony. Celkově hra působí opravdu moderním dojmem. Grafika je cartoonová, ale neřekl bych dětská a jestli mám něco vypíchnout (mám?:)), budou to krásné blyštivé valouny zlata, které na začátku partie uložíte do středové komnaty.

Pravidla nejsou složitá, ale na druhou stranu jich není zrovna málo. Po prvním přečtení mi hra připadala poměrně neintuitivní, mezi jednotlivými postupy jsem neviděl spojitost. Na to, že se ve hře zhostím role trpasličího ochránce pevnosti, připadá mi počínání trpaslíků docela nelogické, takže doufám, že si během partie všechno tematicky sedne. Během přípravy si nechte dostatečný prostor i v nejbližším okolí pevnosti, z těchto míst totiž budou přicházet nepřátelé. Do ruky dostanete sadu základních karet a při pohledu na vyloženou nabídku karet vylepšení vám asi hned dojde, že se jedná o deckbuilding. K vylepšeným kartám se budete dostávat v průběhu partie a bude vás to samozřejmě stát potřebné suroviny. Karty, kterými disponujete, můžete ukázat svému spoluhráči a dokonce s ním prodiskutovat celý tah, Siege of Runedar je totiž čistě kooperativní hra.

Při vykládání karet nejdříve přijdou na řadu nepříjemnosti, musíte totiž vyložit karty orků, což s největší pravděpodobností přivábí nějakého smrdutého zeleného nepřítele před vaše hradby.

Nebudou to ale jen orkové, bránit se budete muset i velkým zlobrům, obléhací věži a katapultu. Malí a otravní skřeti se v mnoha případech spokojí s pár surovinami a o vaše bohatství v podobě zlatých valounů nejeví zájem. Ano, zlato ve středové komnatě je tady to nejcennější a vy ho musíte uchránit před nájezdy orků. Pomocí zahraných karet se tedy můžete pohybovat, zabíjet nepřátele, získávat jednu ze tří surovin a hlavně kopat. Vaším úkolem je totiž příprava tunelu pro velký útěk se zbytkem zlata. Tady už mi to celé tematicky začalo dávat smysl. Škoda, že je hratelnost tak repetitivní a všechno se zbytečně vleče. Posuďte sami. Ve svém tahu postupně vyložíte jen pět karet, věřte ale, že se u toho pěkně rozhýbete. Otočit kartu obležení, nasadit orky, přesunout orky, otočit další kartu obležení, nasadit orky, přesunout orky, odstranit orky s uloupenými valouny zlata, první pohyb trpaslíkem, hod kostkami, odstranit orky, získat dřevo a přesunout ho na kartu vylepšení, další přesun trpaslíka, odstranit vykopané sutiny, odstranit úsek tunelu, nasadit žetony skřetů, nasadit figurky skřetů, zamíchat karty.... A to ještě není zdaleka to největší kombo. :) Na začátku budete mít velkou chuť si celou hru osahat, ale po pár tazích vás to neustálé přemisťování všeho možného nejspíše otráví. Jasně, tímhle trpí spousta deskovek a můžete namítat, že je to prostě součást hratelnosti, ale po zahrání Siege of Runedar jsem měl velkou chuť na nějaký klasický deckbuilding, kde prostě jen vykládám karty. Na druhou stranu nemůžu říct, že by hra nefungovala.

Líbí se mi, že nabídku karet vylepšení doplňujete dle vaší úvahy. Můžete se rozhodnout pro balíček levných, ale slabých předmětů a nebo naopak mocných zbraní a nástrojů, za které si podstatně připlatíte. Lepší karty znamenají silnější útoky a rychlejší kopání, takže se jim určitě nebudete vyhýbat.

V závislosti na tom, který hráč disponuje jakými kartami, musíte upravovat svou strategii a hlavně kooperovat. V téhle hře to platí na 100%, protože pokud se každý trpaslík vydá vlastním směrem, nemáte nejmenší šanci na úspěch, ani při zvolené nejnižší obtížnosti. Musím se ale ještě vrátit k té repetitivnosti, v každém tahu prostě děláte to samé, jen s lepšími zbraněmi. Kostkový soubojový systém je ořezaný doslova na dřeň a to platí i o samotném deckbuildingu. Dalo by se říct "typický Knizia". Mechaniky, které jsme už tisíc krát viděli v jiných hrách jsou tady poskládané do krásné nové krabice, respektive pevnosti. Siege of Runedar se podle mě nejvíce hodí pro rodinné hraní s dětmi, tam se mi taky osvědčil a myslím, že ho takto autor zamýšlel. Na kartách nejsou žádné texty, pravidla pochopil i šestiletý synovec a ten se u hry taky nejvíce bavil. V takovém případě dává smysl, že jsou tady základní prvky euro her i ameritrashe a hra tak novým hráčům ukazuje, co mohou moderní deskovky nabídnout. Pokud to ale Knizia takto nezamýšlel, vyrobil prostě jen průměrnou hru.

Dlouho jsem uvažoval, jak k hodnocení téhle deskovky přistoupím. Opravdu zajímavé zpracování, jednoduchá pravidla a díky absenci textů a kooperativnímu hraní i přístupnost malým hráčům. Na druhou stranu tady není snad jediný originální herní prvek, jen spousta recyklovaných, ale osvědčených postupů. Za mě tedy nakonec mírný nadprůměr.

Petr

Hodnocení designu: 4+/5

Hodnocení hratelnosti: 3/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku