recenze - STŘET MĚST
Na březích severního Německa se v 16.století rodilo napětí, které nešlo předlédnout. Vedle sebe tu vyrůstala dvě města - ambiciózní Altona a sebevědomý Hamburk. Jejich soupeření postupně přerůstalo v nelítostný boj o vliv. Nešlo jen o prestiž, ale o kontrolu nad obchodními cestami, výhodná spojenectví i schopnost vyhrát tam u soudního stolu. Každý rozhodnutí mělo své důsledky a každá chyba mohla znamenat ztrátu náskoku. Právě tuto jiskřivou rivalitu se snaží zachytit desková hra Střet měst, kterou dnes podrobíme recenzi. Už od prvních tahů je jasné, že tady nepůjde o žádné poklidné budování, ale o ostrý duel plný taktiky, psychologického přetahování a neustálého napětí.
"Čisté dvojkovky" mají u nás na Deskologu své pevné místo, takže asi nikoho nepřekvapí, že jsme se na Střet měst těšili už dlouho dopředu. Ačkoliv hra tematicky stojí na historickém soupeření mezi Hamburkem a Altonou, na žádnou asymetrii tady nenarazíme. Výběr strany je spíše symbolický, a oba hráči začínají se stejnými podmínkami. Naprosto v pořádku, o to víc vyniká samotný herní systém a férový duel, kde rozhodují schopnosti, plánování dopředu a čtení soupeře. Imaginární boj o obchodní dominanci se odehrává napříč čtyřmi oblastmi - prestiží, soudními spory, loděmi a spojenectvími, přičemž každá z nich představuje plnohodnotnou cestu k vítězství. To dává hře příjemnou variabilitu a nutí vás neustále sledovat, kam směřuje váš protivník. Základním stavebním kamenem je přitom mechanismus pohybu lahvičky inkoustu po akčních políčkách. Každý posun otevírá jiné možnosti, ale zároveň ovlivňuje příští soupeřův tah. Neustále balancujete mezi tím, co chcete vy a co nechcete aby měl soupeř. Do toho vstupuje "hendlování" se zbožím, respektive produkty, které jsou ve hře taková měna.
Kruhová nabídka akcí, po které se oba hráči pohybují pomocí společného ukazatele, je srdcem celé hry. V každém kole se částečně proměňuje, takže situace na plánu nikdy nezůstává stejná. Kam ukazatel posunete, tam spustíte danou akci. Právě tady hra ukazuje extrémní interaktivitu. Musíte neustále sledovat protivníka, jeho progress a blokovat jeho snahy. Jinak se může stát, že partie skončí dřív, než stihnete zareagovat. K vítězství přitom vede hned několik cest. Můžete získat všechny čtyři karty aliancí, vybudovat převahu tří lodí, vyhrát tři soudní spory nebo přetlačit ukazatel prestiže na svou stranu. Většina akčních políček vám nabízí zboží, které slouží jako klíč k těmto cílům. Do hry vstupují i továrny produkující cenné produkty, výhodná spojenectví nebo pravidelný příjem plynoucí z prestiže. Tedy vše herní mechanismy, které vám pomáhají urychlit cestu k vítězství.
Moje přítelkyně i herní protivník v jedné osobě, popsala vizuální styl hry poměrně nekompromisně jako "hovínkový". Tím samozřejmě myslela jediné: všechno je tak nějak... hnědé. A víte co? Vlastně má pravdu. Hnědá zde jednoznačně dominuje, ale dává to perfektní smysl. Evokuje dřevo, almary i paluby lodí a krásně tak zapadá do historického zasazení. Motivy 16. století na vás vykukují doslova na každém rohu. Plachetní lodě, zdobené almary, dopisy s pečetěmi i pro tu dobu typické peruky. Prostě všechno je přesně tam, kde má být. Zároveň je vidět, že autoři přemýšleli nad každým centimetrem herního plánu. Ten sice nepůsobí nijak rozlehle, ale prostor využívá na maximum. Každé políčko má svůj význam a nic nepřijde nazmar. Dokonce i lama karta, která by klidně mohla ležet někde bokem, má své dané místo přímo na desce. Výsledkem je vizuál, který možná není barevně nejdivočejší, ale pro milovníky historických témat působí skvěle a stylově.
Pojďme se podívat na jednotlivé cesty k vítězství, protože právě v nich Střet měst ukazuje svou strategickou hloubku.Jednou z nejpřímočarejších je budování flotily. Za zboží si pořizujete lodě z nabídky, které vám kromě posílení námořní síly často přinesou i jednorázové bonusy.Navíc hráč s největší flotilou získává na konci kola bod prestiže, takže investice do lodí má hned dvojí efekt. Pro okamžité vítězství je však potřeba získat náskok tří lodí před soupeřem. Osobně mi tato cesta přišla jako nejlépe uhlídatelná, protože dovolit protivníkovi tak výrazný náskok už je pořádný fail.
O to zákeřnější jsou spojenectví. Ve hře jsou čtyři a za relativně nízkou cenu přinášejí trvalé bonusy po celou partii, takže není divu, že mizí z nabídky mezi prvními. Jenže žádná spojenectví nejsou jistá. Pomocí žetonů dopisů lze spojenectví soupeři jednoduše "přebrat". A protože získání všech čtyř spojenectví znamená okamžité vítězství, je to přesně ten typ hrozby, který musíte sledovat doslova jako oko v hlavě. Jakmile o nějaké přijdete, měli byste okamžitě zvažovat, jak ho získat zpět.
Další cestu představují soudní spory, které mi přišly jako nejkomplexnější, ale i nejnapínavější cesta. Hráči do nich průběžně investují zdroje v podobě soudních záloh a přetahují se o přízeň rozhodnutí, které často padne až na konci kola. Každý spor je tak malou bitvou s nejistým výsledkem a k celkovému vítězství potřebujete vyhrát tři.
Poslední možností je prestiž. Doslova přetahovaná na dlouhé stupnici, kde se ukazatel neustále přelévá z jedné strany na druhou. Kromě toho, že vám může pasivně generovat cenné suroviny, nabízí i vlastní vítěznou cestu. Ta mi ale přišla ze všech cest nejméně pravděpodobná.
Po několika partiích musím říct, že Střet měst je přesně ten typ deskové hry pro dva, který dokáže z malé krabice vytěžit překvapivě velký herní zážitek. Není to titul, který by přicházel s revolučními mechanismy. Síla hry spočívá jinde. Malý společný herní plán vytváří prostor, v němž musíte neustále přemýšlet nejen nad tím, co pomůže vám, ale hlavně co tím otevřete soupeři. Každé rozhodnutí má váhu a hra vás neustále drží v pozoru. Velkým plusem je také velmi povedené produkční zpracování.
Na druhou stranu je fér zmínit i možné slabiny. Některé cesty k vítězství mohou vzbuzovat pocit, že jsou o něco silnější nebo naléhavější než jiné. Zejména spojenectví často vytvářejí okamžitý tlak, který může partii výrazně směrovat. Co naopak považuji za její největší přednost, je způsob, jakým se podmínky vítězství s každým kolem přibližují téměř exponenciálním tempem. Zpočátku se zdá, že je času dost, ale najednou zjistíte, že oba hráči balancují na hraně okamžité výhry. V tu chvíli se partie mění v přetahovanou, kde už je to doslova jen otázka tahu. A právě v těchto chvílích Střet měst ukazuje svou největší sílu: Duel, v němž do poslední chvíle není jasné, kdo z koho.
Yarek, Hamburský párek
Hodnocení designu: 4/5
Hodnocení hratelnosti: 4/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.