recenze - SPOLEČENSTVÍ DOBRODRUHŮ

Ale no tak, zase mi něco uteklo? Ne, vážně o deskovce Archeos Society, která u nás letos vyšla pod názvem Společenství dobrodruhů, jsem dopředu prakticky nevěděl. Mou pozornost upoutalo především logo studia Space Cowboys, na několik kousků z jejich portfolia totiž nedám dopustit.

Space Cowboys mám zároveň spojené s kvalitním zpracováním deskovek, takže po otevření krabice očekávám nějaké příjemné překvapení. V tomto případě se ale jedná spíše o standard. Na druhou stranu, insert je sice z kartonu, ale prakticky odděluje karty. Ano, hlavní část náplně tvoří téměř sto šedesát karet, ale nesmím zapomenout ani na sadu šesti desek, představujících plány archeologických nalezišť a jednu větší desku, sloužící jako ukazatel skóre, která je ale z nějakého neznámého důvodu podstatně tenčí. Dalo by se říct "lesklý papír". Celkové grafické zpracování a především ilustrace na kartách jsou ale velmi profesionálně vyvedeny, včetně jasné ikonografie a odlišení jednotlivých typů karet. Na konec jsem si nechal sadu pěkně vyrobených dřevěných figurek vozidel. A pokud jsem to dobře rozeznal, najdete tady například balón, loď, džíp, nebo vzducholoď.

Variabilita, to je slovo, které dokáže nejlépe definovat Společenství dobrodruhů. Vy si totiž ještě před začátkem partie budete volit, s jakými sadami karet se do putování pustíte. Takových sad, nebo lépe řečeno postav, tady najdete hned dvanáct. Samozřejmě nechybí ani doporučený setup pro první hry, ale právě výběr karet pro danou partii je zásadní. To samé platí o deskách archeologických nalezišť, u kterých máte na výběr ze dvou různých stran. Jednoduše jedna z nich obsahuje bonusy a druhá ne. Nejsem kdovíjak velký fanoušek až takovéhoto kombinování a raději mám jednoznačně definovanou hru, ve které mi autoři nedávají podobné volby, ale sami zvolí tu nejlepší variantu během vývoje. Samozřejmě ale nemůžu autory odsuzovat dopředu a je mi jasné, že pro tohle rozhodnutí měli důvod. Tahle hra je na něm totiž postavená.

Jakmile si tedy zvolíte postavy, vyberete stranu desek nalezišť, zbývá vám jen volba sady dřevěných figurek, které jsem chválil už dříve. Ve svém tahu pak máte vlastně jen dvě možnosti. Dobrat si kartu, nebo vyložit sadu karet (takzvané hraní expedice). Karty můžete dobírat z veřejné nabídky, nebo náhodně z dobíracího balíku, vykládat pak můžete sady založené na stejné barvě, nebo postavě. Čím větší sada, tím více bodů, ale sady slouží i k posouvání vašich vozidel na deskách nalezišť a k tomu, především v prvních tazích, mnoho vyložených karet v sadě nepotřebujete. Takže více malých sad, které samy o sobě nepřinášejí tolik bodů, ale umožní vám alespoň posun? Ano, to je zásadní herní rozhodnutí.

No a pak už tady máme zmiňované schopnosti postav a archeologických nalezišť. Pouhé vykládání karet by samozřejmě poměrně rychle omrzelo, autoři tedy každé z postav přiřadili nějakou funkci. Ničeho se nebojte, akce jsou na kartách vyobrazeny podle naprosto jednoznačných ikon, za což už jsem autory pochválil výše. Přehledné jsou i barvy karet, které odpovídají deskám nalezišť, ty sice nejsou odlišeny nijak výraznými odstíny, ale jsou doplněny o jednoduchou texturu, která je na pohled jednoznačně odděluje, takže se ve hře vyzná i částečný barvoslepec, jako jsem já. Navíc to pomáhá plynulé hratelnosti a já si jen těžko vybavuji hru, do které bych takto rychle vplul a už během prvních tahů si ji tak užíval. Pamatuju si ale, že jsem byl na konci první partie v rozpacích. Vyhrál jsem, OK, ale nebylo tady přeci jen až moc náhody?

Nebudeme chodit kolem horké kaše, někteří jste už možná z mého popisu poznali, že se jedná o stejný herní princip, jako už dříve přinesla deskovka Ethnos. Společenství dobrodruhů je také pravidlově velmi jednoduchá a přímočará hra. Vymýšlet nějakou složitou strategii nemá smysl, prostě musíte co nejlépe pracovat s kartami v ruce a v nabídce, nebo v případě nouze zkusit štěstí a dobrat si náhodně z balíku. Doporučená sada postav pro první partie je dobře nakombinována a až se téhle kombinace nabažíte, doporučuji postupně zkoušet nové, pěkně jednu po druhé. Znovuhratelnost je i díky tomu opravdu obrovská a představa, že hru vytáhnu například po roce a opět mám před sebou tolik možností, to je pro mě jasný argument, proč si takovou deskovku nechat ve sbírce. Ale tím hlavním důvodem je zábava, kterou jsem si užil během každé partie.

Space Cowboys tyhle jednoduché a chytlavé deskovky prostě umí. Společenství dobrodruhů není hra, ze které byste si sedli na zadek a museli volat vašim nejbližším, jaký Svatý grál jste objevili. To ale ani nebyl cíl autorů, kteří místo toho přinesli odladěnou a zábavnou karetku, kterou si vždycky rád zahraju v hospodě u piva. Ve dvou, ve čtyřech, nebo klidně v šesti hráčích.

Petr

Hodnocení designu: 3/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku