recenze - PAPÍROVÉ DOUPĚ: ČMAROVNÉ DOBRODRUŽSTVÍ

Znáte ten vtip? Vsadí se válečník, čaroděj, klerik a zloděj kdo déle vydrží v Minotaurově labyrintu. Pravděpodobně neznáte. V dnešní recenzi se dočtete, kromě trapného vtipu i to, jak se nám líbila horká novinka Papírově doupě od vydavatelství TLAMA Games.

Hry stylu papír-a-tužka jsou tu s námi již od nepaměti. Určitě pamatujete dědu, jak si lámal hlavu nad křížovkou u výrazu "modrá pilulka na šest", anebo bábču, která doplňuje číslice v "modernějším" sudoku. Já si představuju sám sebe v důchodu (na terase zahrady s nalitou sklenkou dobrého rumu, kvalitním doutníkem v jedné ruce a ostrouhanou tužkou v druhé) spíše u Hadriánova valu. S posledním přáním dosáhnout titulu Legatus Legionis, než naposled natáhnu papuče. Novinka Papírové doupě může být dobrá herní alternativa, a proto se podíváme, jestli svoje plány na důchod nakonec nepřehodnotím.

Ve hře kontrolujete skupinu čtyř dobrodruhů, samozřejmě, jen na papíře. Žádné figurky reprezentující vaše postavy v krabici nenajdete. Místo toho na vás vykoukne tučný blok papírů s dungeony, karty příšer, kostky a tužky (ty jsou mimochodem pěkně na hov*o). Nejprve je zapotřebí krátká příprava. Vybrat tři netvory proti kterým budete bojovat, dokreslit na mapu pár překážek, vybrat si schopnosti a kartu cíle. Pak už stačí jen hodit kostkami a můžete vstoupit dolů do podzemí.

Cíl v Papírovém doupěti je jasný, probojovat se skrze labyrint a získat co nejvíce vítězných bodů slávy. Během této dobrodružné výpravy budete vylepšovat své bojovníky, vyrábět předměty, míchat lektvary, hledat diamanty, zabíjet přisluhovače a bojovat s legendárními netvory. To vše za pomocí kostek a tužky. Na začátku každého kola (těch je přesně osm) hodíte všemi šesti kostkami. Podle padlých symbolů lze poté provádět jednotlivé úkony, které jsem před chvíli zmínil. Nejzákladnější, a přitom jedna z nejdůležitějších akcí, je pohyb. Bez pohybu by váš hrdina byl jak kůl v plotě, protože by nenarazil na nestvůry a pasti, ale ani nenašel lektvary, předměty či diamanty. 

Když už mluvíme o diamantech je to jeden z mála prvků, který vytváří nějakou alespoň interakci mezi hráči. Každý si totiž tužtičkou škrtá, křížkuje a vybarvuje na svém vlastním papíře s podzemím. Pokud ale kdokoliv narazí na jeden z diamantů, ostatní hráči si ho musí vyškrtnout, jelikož už není pro nikoho dostupný. Další interakcí jsou kartičky cílů, které po splnění podmínek získáváte. A jak se říká, silnější pes mr... Ne, počkat. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere? Joo, už vím! Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí! Kartičky cílů získá jen ten nejrychlejší. Poslední malá interakce hráčů probíhá při souboji s netvory. Jinak řečeno, nějaké vzájemné působení ve hře existuje, což je při možnosti hrát až v osmi hráčích jenom dobře. 

Papírové doupě je taková "chuťovka k pivu". Chutná, ale nezasytí. Jestli nevíte, co si pod tím představit, nic si z toho nedělejte, já už vůbec ne. Teď vážně, propojení stylu papír a tužka a fantasy tématu je naprosto přirozená záležitost (z toho slova mě bolej zuby). Zatímco kloktáte léčivé lektvary a sekáte hlavy nestvůrám, tužkou si zaznamenáváte všechny změny na svůj list papíru. První dobrodružné výpravy mě rozhodně bavily. Ovšem po sedmém vstupu do stejného podzemí, kdy budete vyrábět stejné předměty a následovat víceméně stejnou strategii, mě už to celé tolik dobrodružné nepřišlo. Kostky padají samozřejmě z vůle boží a jen výjimečně nastane situace, kdy se vám nehodí ani jedna z nich. Takže je vám tak celkem buřt, co zrovna padne. 

Můj skromný plán na důchod jsem zatím nepřehodnotil. Stále ho zřetelně vidím u Hadriánova valu, který je o něco komplexnější a více sólovější. Odlehčenější a přístupnější Papírové doupě si představuji spíše v kruhu rodinném. Ideální pro casual hráče a prince Bajaju. 

A nakonec slíbený vtip.

Vsadí se válečník, čaroděj, klerik a zloděj kdo déle vydrží v Minotaurově labyrintu. První jde válečník a slyší: "Až tě svléknu, tak tě sežeru". V labyrintu vydrží pouhé dvě minuty a s úděsem vybíhá ven. Po něm jde čaroděj, který slyší: "Už mám na tebe velkou chuť". I ten se lekne a s křikem uteče. Další na řadě je klerik.  "Mňáám, už se mi na tebe sbíhají sliny, si jen můj". I ten nevydrží a vybíhá. Nakonec vstoupí zloděj, který se se strachem v očích dostane až k Minotaurovi. A víte co? Ten si v klídku loupe banán. 

Yarek, the párek

Hodnocení designu: 3+/5
Hodnocení hratelnosti: 3+/5
Hodnocení vtipu: 0/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku