recenze - OSMERO

Menších karetních her není nikdy dost a tím hlavním, co od podobných titulů očekávám, je originalita. Někdy stačí jednoduchý nápad, pěkný design karet a o zábavu je postaráno. Nedávno jsem se tady rozplýval nad hrou Papírové moře a dříve třeba Zboduj město, takže je vidět, že mají ve vydavatelství Mindok na tenhle typ her dobrý vkus.

Osmero rozhodně nepatří mezi hry, které by mě na první pohled zaujaly díky líbivé krabičce. Ilustrace na víku mi totiž přišla dost strohá, to se ale rychle změnilo po letmém prohlídnutí sady karet lokací a svatyní, které jsou uloženy v jednoduchém papírovém insertu. Povedené ilustrace mi byly hned povědomé, však má také Maxime Morin na svědomí grafiku do her jako Codex Naturalis, nebo Zahradní říše. Tenhle styl je zkrátka jen těžko zaměnitelný a snoubí v sobě různé přírodní motivy s prapodivnými postavami. Stejné ilustrace jsou pak použity i na promo figurkách, takže k sobě vše pěkně ladí a v tomhle ohledu nemám hře co vytknout.

Figurky k samotnému hraní nakonec ani nepotřebujete, opravdu si vystačíte jen s dvěma sadami karet. Ty větší čtvercové představují lokace, které si budete vykládat před sebe do řady a ty menší pak znázorňují svatyně a také je během partie budete umisťovat do vašeho herního prostoru. Pravidla jsou opravdu jednoduchá, a kdybyste byli líní přečíst si těch pár stránek, můžete kouknout na krátký videonávod od Mindoku. Jednoduchá je i příprava partie, což má i skvělý vliv na okamžitou znovuhratelnost, protože tuhle hru si rozhodně nebudete chtít zahrát jednou za večer. To už ale trochu předbíhám.

Ať už hrajete ve dvou, nebo až v šesti hráčích, vaše tahy probíhají částečně společně. Každý z hráčů si vybere jednu ze tří karet lokací, které má na ruce a položí ji lícem dolů před sebe. Jakmile si každý tímto způsobem zvolí kartu, můžete je v jednu chvíli otočit. Tato karta bude základem vaší krajiny a na konci partie jich budete mít v řadě osm, odtud název osmero. Na kartách se nachází číselné označení, neboli Čas průzkumu s hodnotou 1-68. Hráč s nejnižším číslem si bude jako první dobírat kartu z nabídky uprostřed stolu, ale mnohem zajímavější je udržování posloupnosti ve vaší řadě. Pokud má nová karta vyšší číslo, než ta předcházející, můžete si vzít jednu kartu z balíčku svatyní.

Kromě těchto čísel karty obsahují symboly (takzvané Divy) a dále úkoly a podmínky pro jejich splnění, ty jsou důležité, protože vám na konci přinesou vítězné body. Některé karty vyžadují určitou sadu symbolů, jiné zase konkrétní barvy karet. Barvy a symboly vám zároveň přinášejí i menší karty svatyň a ty zase naopak mohou obsahovat další úkoly. Často si tedy budete muset vybrat mezi vyložením karty s nízkým číslem, nebo naopak pokračovat v narůstající řadě a získat svatyně. A tady bychom mohli recenzi ukončit, udělit tři bodíky za hratelnost a jít zase vyzkoušet něco jiného. Chyba lávky.

Ten hlavní twist přichází právě po zahrání osmé karty, kdy se dostáváme k bodování. Jako první se vyhodnocují poslední karty v řadě (krajině) a to osmá, následně sedmá, šestá… A všechny symboly na kartách krajiny zahraných před nimi, nemají žádný význam. Vždy se hodnotí jen karta aktuální a ty následující v řadě, permanentní jsou pak pouze karty svatyň. Bum, prásk! Tak tohle udělal můj mozek po první partii, kdy jsem zjistil, že moje finální skóre bude opravdu hodně nízké. A ty nejčastější dotazy zněly: "Jak to mám sakra hrát?", nebo "Mám snad věšteckou kouli?" Ale nebojte, dá se to a je to velmi zábavné, na což jsme brzy přišli.

Partie může trvat klidně patnáct až dvacet minut a příliš se neprodlužuje ani ve větším počtu hráčů. Ve chvíli, kdy všichni u stolu pochopí, o co tady vlastně jde, přestanou se dívat dozadu a namísto toho začnou "přemýšlet druhým směrem", nastane opravdu chytlavý hon za každou dobře obodovanou kartou. Karta s dvacetibodovým ziskem dokáže razantně zamíchat pořadím, takže ji soupeřům nechcete nechat i kdyby se vám třeba úplně nehodila do vaší krajiny. Na druhou stranu, pokud takovou kartu zahrajete jako poslední, nejspíše nebudete mít dost symbolů pro splnění všech podmínek. Takže nechat, nebo vzít?

Osmero rozhodně berte. Jednoduchý nápad dělá z téhle karetky chytlavý a především originální kousek, který by aktuálně neměl chybět ve sbírce žádného deskohráče. Pokud vám tedy nevadí potrápit své mozkové závity a klidně se i trochu rozčílit nad soupeřem, který vám uzmul tu jednu kartu. Tu jednu zatracenou kartu, která vás měla dovést k vítězství.

Petr

Hodnocení designu: 4+/5

Hodnocení hratelnosti: 4+/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.