recenze - MINI ROGUE

Na Deskologu se do hlubin solohraní spouštíme jen opravdu mimořádně. Naposledy asi u trojice příběhových her Dobrodružné výpravy, kde to samozřejmě dávalo velký smysl. Jinak totiž upřednostňujeme společenský aspekt deskovek. Scházet se při hraní s přáteli a rodinou. Dnes ale s radostí uděláme výjimku. Tedy, udělám ji já sám, i když mi bude po boku vždy jeden z hrdinů ze hry Mini Rogue.

Opravdu malá krabička toho neobsahuje vůbec málo. Karet je v základu sice "jen" 34 a z toho 20 karet místností, díky malému rozšíření Hlubiny zatracení si jich můžete hned dalších 39 přidat, ale to už dost předbíhám. Kromě karet v balení najdete dvě desky postav (ano, Mini Rogue lze hrát i kooperativně ve dvou), desku kobky, dřevěné žetony sloužící jako ukazatele a taky sadu menších, ale stylových kostek. Nevím, jestli jste hráli některou z digitálních karetek, jako například Slay the Spire, ale Mini Rogue, jako by podobným hrám svým zpracováním z oka vypadl. Ne už však svou hratelností, tedy kromě toho, že si tyhle hry můžete zahrát sami. Spíše jsem tím chtěl říct, že po grafické stránce je hra velmi povedená a platí to hlavně o pěkně stylizovaných ilustracích na kartách.

Příprava je jednoduchá a na jejím konci je před vámi úsek kobky (nebo věže) složený z devíti karet, kde karta vlevo nahoře představuje vstup a ta vpravo dole zase bosse. Kdybych to měl opravdu zjednodušit, po těchto kartách se pohybujete s vaším hrdinou, porážíte monstra, získáváte předměty z truhlic a připravujete se na souboj s bossem. Konec recenze, 5/5, děkuji za pozornost. Ale nebojte, rozebereme si to všechno trochu podrobněji. Každá z karet místností může představovat buďto předmět, nestvůru, past, nebo třeba poklad. Jakmile vyřešíte poslední dostupnou kartu ve spodní řadě, čeká vás postup do následující oblasti a následně i do dalšího parta hlouběji do podzemí. Některé oblasti jsou označeny ikonkou, která naznačuje, že vás na konci (kartě vpravo dole) čeká boss.

Vtip je v tom, že se pokaždé můžete vydat na odhalenou kartu dole, nebo napravo od vaší aktuální karty a dobře víte, co vás na daném místě čeká. Pokud vás tedy před tím nepotkala nepříjemnost v podobě Slepoty, to byste pak mezi jednotlivými kartami přecházeli tak říkajíc naslepo. Od prvních tahů provádíte vyhodnocování svých úspěchů pomocí dvou kostek. Například ve chvíli, kdy se rozhodnete prohledat truhly s pokladem. Ta první, bílá kostka postavy, určí vaši úspěšnost, černá kostka kobky následně ukáže hodnotu, které bude odpovídat odměna. Zní to dost náhodně? Ono to totiž náhodné je, a to velmi. Ve chvíli, kdy nasbíráte dostatek zkušeností, budete mít k dispozici další bílou kostku postavy, tím se vaše šance zvyšují. Pokud při některém z dobrodružství dojde ke Kletbě, která zasáhne vaši postavu, budete si mezi kostky muset přidat jednu fialovou, která vám pak může negativně ovlivňovat hody a zbavit se jí dokážete za pomoci Lektvaru. Tohle je vlastně docela klasický fantasy dungeon.

Boj s nepřáteli tedy prokládáte sběrem jídla, životů, lektvarů a zkušeností. To je vše. Je to málo, nebo dost? Pro mě spíše to první, protože u téhle hry jsem si nebyl jistý ani samotnými pravidly a například výklad některých schopností postav jsem dohledával na serveru boardgamegeek. Přitom je hra vlastně až banálně jednoduchá, jen by si zasloužila upravit strukturu a výklad některých pravidel. Co se týče obtížnosti, myslím, že se nejedná o nijak velkou výzvu a to jsem rozhodně netrpěl na velký nadbytek štěstí při hodu kostkami. Mini Rogue i díky tomu vidím jako pohodovou jednohubku, kterou si vytáhnu na chatě místo knížky a projedu si jedno dobrodružství, vyzkouším si nového hrdinu a namísto sestupu do kobky se vyšplhám na věž. To je taky jedna z mála věcí, co v základní krabici dokáže obstarat nějakou znovuhratelnost. Případně ještě můžete vyzkoušet kampaňovou variantu, ve které mezi kapitolami přenášíte podobně jako v gamebooku, rozhodnutí ale závisí na tom, jak se vám bude dařit. Někdy se posunete v ději, jindy si dáte spíše jakýsi reparát.

Ok, asi mám dostatečně velkou fantazii na to, abych mohl napsat, že tahle hra píše příběhy. Ty konkrétní příběhy získáte ale až s rozšířením Hlubiny zatracení, ve kterém najdete nový typ karet s překvapivým názvem tramtadadá! Karty příběhů. To není vše, čekají vás i dvě nové postavy a taky sedm nových karet místností, které si přimícháte k těm ze základní hry a některé z nich pak odkazují právě na karty příběhů. Tohle rozšíření je podle mě doslova esenciální a zásadní pro ne úplně bohatý základ. Jak jste asi poznali, nejsem zrovna odvařený a hned vysvětlím proč. Podobnému typu her dokážu odpustit velkou porci náhody a ani tady jsem s ní nakonec problém neměl, horší je to ale s množstvím obsahu. Rozšíření mělo být rozhodně součástí základní hry a klidně by neuškodila i nějaká karta navíc. Na druhou stanu, hratelnost je pěkně dynamická. Neustále otáčíte karty, házíte kostkami a přesouváte ukazatele na desce postavy a kobky. A například zpracování hry nemám co vytknout, takže se nakonec vlastně o žádný pr**er nejedná.

Pokud se rozhodnete sáhnout po tomto kostkovo-karetním dobrodružství, v první řadě si určitě nezapomeňte přibrat i rozšíření Hlubiny zatracení. Následně se obrňte trpělivostí, abyste si nakonec mohli užít chytlavou a pěkně zpracovanou hru. Pokud vám tedy nevadí velká porce náhody.

Petr

Hodnocení designu: 4+/5

Hodnocení hratelnosti: 3/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku