recenze - MIKROMAKRO: MĚSTO ZLOČINU
Znáte sérii knih Kde je Valda?? (v originále Wally) Hledání obrýleného kluka v pruhovaném svetru se stalo doslova kultovní záležitostí. Osobně jsem před pár lety objednal všechny díly jako dárek pro neteř a než jsem je úhledně zabalil, všichni Valdové byli úspěšně nalezeni. Takže když jsem si loni vyzkoušel lokalizované demo hry MikroMakro, začal jsem netrpělivě očekávat novou deskovku od Mindoku. I když, je tohle ještě deskovka? Nebo spíše únikovka? A kde mám kalhoty?
Volá mi kurýr a já celý nedočkavý a hlavně oblečený běžím před dům, abych si převzal balík. Jupí, Playstation 5! Další den se pošťák objevil znovu a konečně jsem se dočkal i krásné bílé krabice s nápisem Mikro Makro. Opravdu, tahle hra na mě na první pohled působí stylově - použité fonty a minimalistické kresby, které zdobí už samotné víko. To samé platí pro karty případů a obří mapu města, kterou naleznete uvnitř. Můj redakční kolega Yarek by to sice znuděně shrnul slovy: "Je to bílé.", ale jemu byste nesvěřili ani výběr kalendáře do autodílny.
Ok, máme tady krásnou hru, která není typická deskovka, její pravidla jsou prostší než volební program SPD, a tak se rovnou můžeme pustit do řešení prvního případu. Jak už název hry napovídá, je něco prohnilého v našem roztomilém městečku, takže hned po rozložení mapy hledáme Muže v cylindru. Mapa města je opravdu detailní, můžete pozorovat jednotlivé obyvatele, kteří se procházejí v ulicích, nebo si doma připravují oběd. V celém tom rušném mraveništi se ale tu a tam objeví nebožtík, kterému k věčnému odpočinku pomohl nějaký filuta. U každého z šestnácti případů postupně vytahujete karty se zadáním, nejdříve většinou musíte najít místo činu (nemusí to být vždy vražda), a postupně se dopracujete až k samotnému pachateli, motivu nebo jinému rozuzlení.
Hledání na detailní mapě města mě doslova pohltilo, a to není žádná prázdná fráze. Ve chvíli, kdy jste v roli vyšetřovatele a vrchní vyšetřovatel předčítá úkoly z jednotlivých karet, málokdy zvednete hlavu a neustále sledujete dění ve městě. Tenhle minimalistický svět je opravdu pohlcující, postupně objevujete všechna drobná zákoutí, potkáváte staré známé a všímáte si nových nenápadných detailů. Celou hru jsme nejdříve bláhově rozložili na konferenční stolek, velikostně se mapa sice vešla, ale neustálé ohýbání a naklánění z polohy v sedě vám dřív nebo později odrovná záda. Takže jsme přešli na hru ve stoje, která je o dost pohodlnější, ale i tak si slušně procvičíte bederní páteř. Už v návodu je totiž jasně uvedeno, že potřebujete dostatečně vysoký stůl, kolem kterého se budete moci volně pohybovat a nebo nástěnku, na kterou mapu města připevníte.
Jednotlivé případy jsou opravdu originální a autorům se povedlo na ploše 75 x 110 cm připravit rozmanitý mikro svět plný až překvapivě promyšlených příběhů. Na začátku jsem zmiňoval podobnost s Valdou, ta ale končí už u první karty každého případu. MikroMakro vás nutí uvažovat analyticky, promýšlet kontinuitu a ne jen hledat postavičky schované v davu. Je to něco nového, těžko srovnatelného s deskovými a únikovými hrami. Jsem nadšený, ale vidím tady i jeden podstatný zápor a to je množství případů, které najdete v krabici. Celou hru jsme dohráli za cca dvě a půl hodiny. Vracet se k úspěšně splněným případům nemá smysl, v pravidlech najdete už jen pár krátkých výzev a čtyři bonusové případy na webu hry. Nezbývá než doufat, že se autoři do Velkých Zlosyn vrátí a podaří se jim z města "vytáhnout" další sadu případů.
Finální hodnocení berte s rezervou, protože nemám s čím srovnávat. MikroMakro není deskovka, ani únikovka, ale originální a pohlcující zážitek. Já jen doufám, že budou brzy následovat další.
Petr
Hodnocení hratelnosti: 4/5
Hodnocení designu: 4+/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku