recenze - KOMU ZVONÍ TRAMVAJ

Tramvaj neboli šalina je vozidlo na kolejích s primárním účelem převážet cestující z bodu A do bodu B. Navíc, jednou za čas omylem přejede pejska, babičku nebo druhého Hitlera. Jaká nehoda by vás mrzela nejméně? Dnešní hra vám dá možná odpověď.

Na těchto rozhodnutích je založena dnešní recenzovaná hra Komu zvoní tramvaj. Jednoduchá párty hra obsahuje pět set karet s všemožnými postavičkami v různých situacích. Jeden hráč se ujme role řidiče tramvaje a každý ze dvou týmu se ujme jedné z kolejí. Cílem týmů je kartami "přesvědčit" tramvajáka, aby přejel tým soupeřů. Karty se rozdělují na vinné a nevinné postavy (či jiné bytosti) a doplňkové karty. Každý člen týmu vybere jednu kartu daného typu a přidá na kolej. Po rozdání všech karet se tramvaják rozhodne podle svého uvážení a libosti, jestli zahne doleva nebo doprava.

Jednoduché téma této párty hry je založeno na známém morálním "tramvajovém" dilematu. Poprvé se objevilo už v roce 1967 a představuje teoretickou situaci. Jako třetí osoba pozorující přijíždějící tramvaj máte možnost pohnout výhybkou. Zatímco na jedné koleji stojí jedna osoba, na druhé je jich už pět. Vaše rozhodnutí ještě komplikuje situace, kdy ona jedna osoba je vaše blízka osoba. Žádné rozhodnutí není TO správné, ale jen rozhodnutí podle morální etiky každého člověka. Další modifikace situací umožňují nepřeberné možnosti a rozhodnutí. Toto dilema bylo v nedávné době znova otevřeno v diskusi o autonomních vozidlech a jejich rozhodnutí v případě kolize s živým člověkem.

V roce 2005 vyšel komiks s velmi jednoduchou kresbou a ikonickými holohlavými postavičkami. Nese pozitivní název Kyanid a štěstí, a jeho výrazným rysem je humor. Humor zahnaný až do absurdit a perverznosti, kde hranice korektnosti nejsou vytyčeny. Od té doby se jeho stripy staly díky internetu populárními po celém světě. Vyšlo několik svazků knih a dostalo se i na párty hru s neméně absurdní tématikou. Volba ilustrací v tomto případě sedla jak prdel na hrnec. 

Hodnotit hru, u které se dá polemizovat, jestli vůbec hrou je, je obtížné. Pokusím se tedy alespoň slovy, když už si netroufnu číselně. Všeobecně se dá říci, že je zábavnost párty her odvozena od dané skupiny spoluhráčů. Tady to platí dvojnásob. Pokud své spoluhráče ani pořádně neznáte, moc srandy vám nezbyde. A i když je znáte dobře, zábavnost vyprchá stejně rychle jako pára nad hrncem. V horším případě už po první hře.
Kdo si chce aspoň trochu užít hru, měl by splňovat následující faktory. Líbí se mu komiks Kyanid a štěstí, a má skvělou herní skupinu v lichém počtu, kde jeden druhého zná jako své boty. V opačném případě je Komu zvoní tramvaj stejná jednohubka jako ta česneková na vašem stole.

Při jednom "tramvajovém" experimentu většina účastníků neudělala nic a za pomyslnou tramvajovou páku nezatáhli. Tím teoreticky došlo k větším ztrátám na životech, ale účastníci se tak zřekli přímé zodpovědnosti za smrt, byť jen jednoho člověka. Na Deskologu bychom se zachovali stejně, jelikož se pevně držíme přísloví "Kdo nic nedělá, nic nezkazí!" 

Yarek the párek

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.