recenze - GWINT: LEGENDÁRNÍ KARETNÍ HRA
Už je tomu celých deset let, kdy se na trhu objevilo třetí pokračování videoherní série Zaklínač. S podle mě poněkud vtipně dvojsmyslným podtitulem Divoký hon, se z něj stalo jedno z nejpopulárnějších RPG všech dob. Mimo spousty jiných aktivit, jste ve třetím Zaklínačovi mohli zasednout ke stolu a proti některé z postav si zahrát karetní hru s názvem Gwent (česky Gwint). Kromě toho jsme sbírali vzácné karty a jak mi vyprávěla kamarádka a redakční kolegyně Peťka, úspěchy v Gwentu byly potřebné i k zisku platinové trofeje.
Možností, jak se dostat k fyzické verzi téhle karetky už bylo několik, ať už oficiálních tak i fanouškovských. Aktuálně jsme se ale dočkali obsáhlé krabicové verze, která pod víkem skrývá skoro 450 karet ve standardních "medžikovských" rozměrech. Karty se pak do praktického plastového insertu vejdou i obalené, což je v případě takovéto hry, do které si navíc můžete přikoupit foilované karty, docela zásadní. Dokoupit si samozřejmě budete muset i obaly a nebo herní podložky. Tohle je asi největší Achilova pata celého balení, podložku tady sice najdete, rovnou společnou pro oba hráče, ale zapomeňte na karton, tohle je jen hrubší leský papír, který podle mě mnohem lépe poslouží jako plakát, ten totiž najdete na druhé straně. Suma sumárum, za cenu doporučených 999 korun dostanete pořádnou hromadu karet, takže si hra cenovku v klidu obhájí, ale nejspíš to nebude vaše poslední investice spojená s Gwintem (dále budu používat český název).
Nedávno jsem hře Olivy vyčítal, že mi v pravidlech chybí 2-3 větičky, které by leccos objasnily. Pravidla Gwintu, která najdete v krabici, bych asi někoho nechal rovnou napsat znovu a dát jim především lepší strukturu. Neříkám, že se podle jich hra nedá naučit, sám jsem to tak udělal, ale čekalo mě ještě něco málo dohledávání. Naštěstí je Gwint, co se týče množství pravidel, jednoduchá hra a hned vám vysvětlím, jak moc jednoduchá. Před začátkem partie si každý z hráčů zvolí jeden z pěti balíků (frakcí) a z nich si následně vytvoří svůj mnohem menší balík, během prvních partií mimochodem můžete použít doporučenou sadu (kombinace karet velitele, jednotek/hrdinů a speciálních karet) a z tohoto balíku následně dobere pouze deset karet, které mu nebudou muset stačit pouze na první kolo, ale na celou partii. Ta může trvat 2-3 kola.
Na herní podložce jsou pak pro každého hráče vyznačeny tři řady - přední linie, zadní voj a řada obléhání. Do každé řady můžete vyložit jen karty daného typu a samotné vykládání karet je vlastně jedna z mála činností které během hraní děláte. Karta velitele už pevně leží na svém místě, ale v ruce máte karty jednotek (některé z nich mohou být hrdinové) a speciální karty, mezi které patří karty počasí a nebo různé karty se speciálními efekty. Ve svém tahu tak vyložíte kartu z ruky, případně můžete namísto toho použít aktivní schopnost velitele a nebo pasovat, tedy vynechat svůj tah.
Celý vtip je v tom, že karty jednotek a hrdinů mají v levém horním rohu hodnotu síly, která se pak dá různými způsoby modifikovat, ale hlavní je, že součet těchto hodnot rozhoduje o vítězi kola. Vy tedy musíte vždy dobře zvolit mezi možností zahrát další kartu a třeba tak navýšit vaši celkovou hodnotu síly (bodů), nebo se pojistit pasováním a ponecháním si zbytku karet v ruce do dalšího kola.
Pokud jste si někdy v Zaklínačovi trojce zahráli Gwint, nejspíš pravidla znáte a já měl většinou štěstí na spoluhráče, kteří právě digitální verzi z původní videohry dobře ovládali. Díky tomu jsme občas byli schopni řešit i sporné situace, které vznikaly na herním plánu, nebo podložkách. Zkrátka, je tady pár věcí, které mně osobně moc neseděly. Například, každá schopnost je symbolizována ikonkou, kterou si především během prvních partií budete muset dohledat na obecné přehledové kartě a nebo kartě vaší frakce. Ve spodní části karty je ale dost místa, kde by šel efekt pro zjednodušení popsat, většinou se totiž jedná o opravdu krátký text. Tak proč to tam není? Ha, a představte si, v některých případech to tam je.
Já osobně jsem měl s Gwintem z videoherního Zaklínače také nějaké zkušenosti, i když jen malé. Ale už tenkrát v digitální verzi mi přišlo, že tohle celé je spíše malá hříčka, která může jen těžko konkurovat zaběhlým karetním hrám. Na tom se podle mě nic nezměnilo, jen se s fyzickou verzí, která přináší takovou nálož obsahu, trochu změnil můj pohled. Protože i přes mé předchozí výtky, musím uznat, že tohle je karetka kterou chci hrát. Chci si ji vzít s kámošem večer do naší oblíbené hospody, kde se budeme dohadovat o tom, jak špatné karty jsme si na začátku partie vytáhli do ruky, lamentovat nad nespravedlností, ale na druhou stranu i překvapovat soupeře velmi zajímavými kombinacemi, které se občas mohou povést.
S deseti kartami v ruce totiž můžete udělat až překvapivě velké množství rozhodnutí a ano, nastávají i situace, kdy, a teď se budu trochu opakovat, s deseti kartami v ruce nemůžete udělat až překvapivě velké množství rozhodnutí. U takového typu karetky s podobnou "nespravedlností" ale musíte počítat. Pokud totiž u her v první řadě řeším zábavnost, tak tady mě Gwint, kromě úplně prvních partií, nezklamal. Ono také dost záleží na spoluhráčích, protože dlouholetého hráče Magicku touhle "chytrou hříčkou" asi jen tak neoslovíte, leda že by byl velký fanoušek Zaklínače. A jsme u toho, i když to je asi každému jasné, tahle hra je přímo určena fanouškům Geraltových příběhů, videoherních, knižních, ale klidně i těch netflixovských.
Petr
Hodnocení designu: 4/5
Hodnocení hratelnosti: 3+/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.