recenze - ECHOES: DRÁKULŮV ODKAZ

Pokud jste našimi pravidelnými čtenáři, tak už sérii audioher s názvem Echoes z našeho webu dobře znáte. V recenzích jsme se postupně podívali na několik her s různými stupni obtížnosti a velmi rozdílným zasazením. V Drákulově odkazu se přesuneme do malé vesnice, kde jinde, než v Transylvánii.

Opět se jedná o klasickou malou krabičku, ve které toho na první pohled až tolik nenajdete. Nechybí klasických šest destiček s označením kapitoly a osmnáct karet s předměty. Ilustrace na kartách i destičkách jsou pěkné a některé kresby samozřejmě tu a tam obsahují důležitý detail. Kromě obsahu krabičky ale k hraní budete potřebovat chytrý telefon, do kterého si stáhnete aplikaci. Tady opět nebudu šetřit chválou, protože aplikace je zkrátka pěkně vyladěná, funkční a především lokalizovaná.

A lokalizovaný je samozřejmě i nový příběh s názvem Drákulův odkaz, a to opět včetně dabingu. Všechny repliky jsou navíc profesionálně zahrané a namluvené a během hraní jsem neměl pocit, že bych poslouchal nějaké ochotníky, ale jasně jsem poznal, že se jedná o profesionální herce. Role vypravěče se pak ujal sám držitel Českého lva Václav Neužil. U audio hry je takováto preciznost stěžejní, protože je potřeba, abyste slyšeli nejen každý krok a otevření dveří, ale z dialogů navíc dokázali poznat například to, kdo není tak úplně upřímný a něco před posluchači skrývá. Vydavatelství Ravensburger si za lokalizaci rozhodně zaslouží velkou pochvalu.

Na krabici je uvedeno, že obtížnost Drákuly by měla být 3/5, což je, řekněme, nějaký průměr, ale pocitově a v porovnání s ostatními hrami, bych ji zařadil spíše mezi ty složitější a náročnější na vyřešení. Už jsem zmínil výše, že je příběh zasazen přímo do Transylvánie, kde v malé vesnici zmizelo několik lidí a vy se máte pokusit chronologicky sestavit celý průběh a díky tomu zjistit, jestli za tím vším opravdu stojí samotný Drákula. Dcera zmizelého historika vás žádá o pomoc a jako stopa vám bude sloužit třeba jedna ze zakrvácených bot.

Samozřejmě vám nesmím nic vyspoilovat, protože byste přišli o překvapení, ale je tady vidět, že za příběhem stojí zkušený scénárista, společně se schopným herním designerem. V našem případě se totiž povedlo dosáhnout přesně toho, co autoři zamýšleli. Pointu jsme objevili v tu správnou chvíli, po poměrně náročném skládání celé příběhové mozaiky a stejně ještě trvalo, než nám vše perfektně docvaklo a my složili celé příběhové schéma. Dokonce jsme se dopustili asi dvou chyb, ale za ty cca dvě hodiny se dostavila opravdu jen minimální frustrace. Přitom si dokážu představit, jak jednoduše by se mohla celá hra rozpadnout, ale to se nám zatím nestalo u žádné z audio her Echoes. Opakované hraní už samozřejmě nedává žádný smysl, protože znáte celý příběh, jeho pointu a tím pádem i pořadí karet, takže vám nezbývá, něž malou krabičkou někoho obdarovat.

Už jsem to psal v předchozích recenzích, ale tyhle audio hry dokáží u stolu vyčarovat velmi pěknou atmosféru a mě osobně zabaví mnohem lépe, než většinou stolních únikových her s podobným rozsahem. Platí to i pro dnes recenzovaný Drákulův odkaz. Tenhle žánr má zkrátka něco do sebe, ale na druhou stranu se vůbec nedivím, proč se do něj nepouští více vydavatelů. Vývoj (funkční) aplikace a nákladná lokalizace dabingu se prostě musí vydavateli vyplatit. Já doufám, že se Echoes na tuzemském trhu daří a dočkáme se i zatím nelokalizovaného Oráklu a Titaniku.

Petr

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.