recenze - DIXIT: DISNEY EDITION

Psal se rok 2008, v česku přestaly platit padesátníky, a světlo světa spatřila hra Dixit. Posunuli jsme se o nějakých patnáct let dopředu a dodnes oblíbenou párty deskovku, která se dočkala hromady rozšíření, si letos můžete pořídit ve verzi Disney. Dává to docela smysl, protože studio Disney je samozřejmě historicky spojováno především s animovanými filmy, které nebylo problém naroubovat na hru založenou na napovídání a hádání karet s rozmanitými ilustracemi.

Myslel jsem si, že budu psát o standardním balení Dixitu okořeněném o téma Disney animáků, ale opak je pravdou. Ano, pokud vlastníte klasický Dixit, bude vám obsah dobře znám, ale krásné dřevěné figurky, herní desku i sadu 84 karet si musí každý fanoušek Disneyho okamžitě zamilovat. Vše je navíc uloženo v praktickém plastovém insertu a zbývá tady spousta místa na další sady karet, takže Dixit Disney můžete teoreticky použít jako základ pro vaši sbírku Dixitu. Tady si autoři dali záležet na každém detailu, kombinace minimalistických figurek a tematických ilustrací, k sobě perfektně sedí. Myslím, že Dixit je opravdu perfektní "dárek" ke stu let tohohle molochu, který už dávno překročil stín Myšáka Mickeyho, ale nebojte, žádné karty s Darth Vaderem, ani Avengers vás tady díky bohu nečekají.

Co se týče zpracování, jsem jako fanoušek Disney nadšený a kýžený wow efekt se po otevření krabice dostavil i u všech spoluhráčů. Ale musíme se taky podívat na to, jak je na tom nový Dixit herně. Asi nejdůležitější věc, která mě hned během prvních partií napadla, je potřeba znát všechny ty klasické i moderní animáky. Autoři hned na první stránce pravidel zmiňují možnost během napovídání odkazovat na konkrétní filmy, ale není se čeho bát, ilustrace na kartách jsou, stejně jako u klasického Dixitu, dosti abstraktní a nejsou překážkou při vymýšlení nápověd u hráčů, kteří Disney pohádky příliš neznají. Ptáte se jakých nápověd? Aha, tak s tímhle jsem moc nepočítal. Pokusím se tedy pro neznalé Dixitu průběh partie popsat alespoň ve zkratce.

Každý z hráčů u stolu má v ruce šest karet a jeden z hráčů se stává vypravěčem. Takový Vypravěč si tajně zvolí jednu ze svých karet a vymyslí slovní nápovědu, která vystihuje tuto kartu. Nemusí se moc omezovat a klidně vám může poradit pomocí celé věty, hlášky, popěvku. Ostatní hráči na základě této nápovědy zvolí jednu ze svých karet v ruce, samozřejmě takovou, která bude nápovědu nejlépe vystihovat. Lícem dolů pak na stůl vyložíte své karty, které se přiřadí k číslům.

Všichni ostatní hráči kromě vypravěče následně na svém hlasovátku (ano, opravdu se tak tahle otočná věcička jmenuje) tajně tipují, která karta byla ta vypravěčova. Aby to pro vypravěče nebylo tak jednoduché, pokud by jeho kartu uhodli všichni, nedostane v daném kole žádné body. To je ve zkratce Dixit a věřím, že většina našich čtenářů už ho stejně dobře zná. Není to rozhodně hra pro každého a pokud se mezi vás vloudí soupeř, komu tenhle herní styl nesedne, máte celou hru zkaženou. Z mých zkušeností se ale většina lidí nechá strhnout a bojuje se tady opravdu o každý jednotlivý posun figurky na bodovací stupnici. Jednoduše řečeno, když se sejde parta lidí, kteří budou nadšeně vymýšlet nápovědy, máte vystaráno o zábavu na celý večer.

Recenzovat Dixit je jako hodnotit zpěv Karla Gotta. Nemusí se vám líbit, můžete ho milovat, ale jeho fanouškům a odpůrcům to stejně bude jedno. Já osobně jsem "Dixit pozitivní" a v tomhle krásném provedení mě hra opět nadchla. Nejinak to bylo u mých kolegů z redakce, takže si hra k vysokému hodnocení za zpracování odnese i naši trofej.

Petr

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku