recenze - ĎÁBELSKÝ PROFESOR A CITADELA ČASU
To by snad nebyl Deskolog, aby nepřišel s recenzí jako poslední. Zatímco většina očí upírá zrak na nový Bloodborne, či dobrodružnou hru Na vlnách neznáma, my se s poklidem učíme Ďábelského profesora a Citadelu času. Ti, jenž je tahle hra před léty absolutně minula, mají druhou šanci se nechat trefit (rovnou do rozkroku).
Jak byste vy využili stroj času? V nedaleké budoucnosti získali almanach sportovních výsledků, nebo se vrátili časem a nakoupili Bitcoiny? Já bych rozhodně odcestoval do roku 48 př.n.l. a zachránil Alexandrijskou knihovnu před vyhořením. Bohužel, my žádný stroj času nemáme, má ho totiž ďábelský profesor! Ten ho využil pro své osobní obohacení a ukradl z minulosti i budoucnosti různé cenné artefakty a mistrovská díla. (Velmi chytré!) Jako hráči jste ale dobráci od kosti. Když nemůžete mít cennosti vy, tak nikdo. Ukradené poklady znovu ukradnete profesorovi a navrátíte je zpátky na své místo a čas.
"Počkejte chvilku, profesore. Říkáte mi, že jste postavil stroj času... z DeLoreanu?"
Pro tento nelehký úkol musíte nejprve zvolit dobrodruhy a složit tak tým. Na výběr je z pěti postav - Amča, Irča, Norbík, Osík a Edík. Kromě krásných jmen má každá postava i své vlastní akční karty. Ať si vyberete kohokoliv, nikdy nebude ve hře chybět postava ďábelského profesora, který už na vás čeká v jeho citadele. Nečekejte ovšem vřelé přivítání. Profesor stihl po celém domě nastražit pasti. Než se vloupete dovnitř okny, odjistíte všechny pasti a odnesete poklady, mrkneme se jak taková citadela a všechno okolo vlastně vypadá.
Veškeré dění se odehrává na herním plánu v místnostech profesorovy citadely. Ta je rozdělena do dvanácti místností oddělenými, překvapivě, dveřmi! Herní plán vypadá svým izometrickým pohledem a pestrobarevností hodně podobně herní desce ze Zombie Kidz (nebo je to vlastně naopak - Zombie Kidz je podobný Citadele?). Na herní plán se náhodně umisťují kartonové žetony pastí a pokladů, o které jde především. Samozřejmě nesmí chybět postavy na stojánku, abyste poznali, kde na mapě se zase zašívá ta Irča s Edíkem. Musím pochválit velké herní karty a poctivý insertík. Propracované ilustrace a grafický design na mě celkově působí velmi hezkým dojmem. Rozhodně se nemá tato rodinná hra se svým vzezřením za co stydět.
Pravidla jsou jednoduchá a hezky sepsaná, jak byste u tohoto typu her čekali. Hráči se střídají po tazích a každý má k dispozici několik základních jednoduchých akcí - pohyb mezi místnostmi, otevírání dveří, vypnutí a zapnutí pastí atd. Kromě základních akcí můžete použít jednu speciální akční kartu z balíčku postavy. Jak už jsem zmínil, ty jsou pro každou postavu specifické. Podstatou hry je povypínat všechny pasti daného druhu rozmístěné po celé citadele. Po odpojení konkrétních pastí, lze získat konkrétní poklad. Problém tkví ale v čase, který na to máte. Uprostřed herního plánu vám před očima, obrazně řečeno, tikají hodiny. Po každém tahu hráče hodíte kostkami, které určí o kolik se posune ručička, anebo kam se pohne postava ďábelského profesora. Ani jedno není dvakrát příjemné. Hodiny vám krátí čas, za který musíte stihnout poklad odebrat. Profesor vám zamyká dveře a znova zapíná již vypnuté pasti. Celé je to vlastně taková hra na honěnou s profesorem i samotným časem.
I když se jedná o rodinnou hru, s věkově mladšími hráči se může stát vítězství nedosažitelné. Poměrně vysoká obtížnost je dána nevyzpytatelnou náhodou i profesorem, který vám hatí vše, co mu přijde do cesty. Už počáteční příprava pastí vám může pekelně zavařit. Do toho během hry několikrát blbě hodíte kostkami a můžete se jít takzvaně klouzat. I přesto všechno není profesor neporazitelný. Vaše týmová spolupráce a využívání schopností postav musí fungovat na 120 %, anebo stačí jeden alfa hráč, který vám bude diktovat každičký váš tah :P
Citadela času je na pohled opravdu hezká hra s kvalitní produkcí. Uvnitř se skrývají jednoduché herní mechaniky a principy. Což není na škodu, pokud se jedná o rodinnou nebo vstupní hru. Nesmíte se nechat rozhodit zákeřným profesorem, který vám častokrát vyfoukne poklad před zraky doslova za pět minut dvanáct. Mimochodem jeho zběsilý a nepředvídatelný pohyb po citadele, zabouchávání dveří, znovu zapínání pastí a vyhazování postav ven, je nejlépe a nejzábavněji nadesignovaným prvkem ve hře.
Pro mě je Citadela jednorázovou výzvou drtivě porazit profesora. Po splnění této výzvy již nemá hra co více nabídnout. "Asi na to ještě nejsem připraven, ale moje děti to budou možná milovat."
Yarek, the párek
Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 3+/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku