recenze - CYBERPUNK 2077: GANGY NIGHT CITY a RODINY A PSANCI

Cyberpunk není svět pro citlivky. Je to svět korporací, gangů, kybernetických implantátů, špinavých kšeftů a lidí, kteří se snaží urvat si svůj kousek slávy, peněz nebo alespoň přežít do dalšího rána. A právě tenhle svět se nyní snaží vměstnat na náš herní stůl. Vítejte ve městě, kde je hranice mezi člověkem a strojem jen otázkou ceny. Welcome to Night City.

Asi není potřeba dlouze představovat videohru Cyberpunk 2077 z dílny legendárního studia CD Projekt. V dnešní době už ale bývá téměř povinností každé větší herní značky, že dříve či později opustí obrazovky a vydá se také na naše stoly v podobě deskové hry. A právě videohry a deskovky k sobě mají možná nejblíže. Cyberpunk nebyl vyjímkou. Otázka tedy nebyla jestli, ale spíš kdy. Odpověď přišla už v roce 2023, takže dnes rozhodně nemluvíme o žádné žhavé novince. To ale neznamená, že bychom ji nemohli pořádně proklepnout. A tak si dnes Deskolog posvítí svým neonovým světlem na kybernetické implantáty téhle deskové adaptace.

Bavíme se o ryze kompetitivní hře až pro čtyři hráče, která spadá do žánru area control. Na jejím vývoji se mimo jiné podílel Erik Lang, takže zkušenosti s bojem o území rozhodně nechybí. Ostatně jeho portfolio zdobí tituly jako Blood Rage nebo Rising Sun. O co že se v Night City bojuje? O vliv, moc a samozřejmě nadvládu nad podsvětím. Do ulic města vyrážejí nechvalně proslulé gangy, jejichž soupeření ale nekončí jen v ulicích. Část jejich boje se odehrává také v kyberprostoru, respektive na Síti. Samotná mapa Night City je rozdělena do šesti barevně odlišených čtvrtí, přičemž každá z nich je domovským územím jednoho z gangů. Ty mají k dispozici několik typů základních jednotek jako například sólisty, techniky nebo síťaře, přičemž každý plní na bojišti trochu jinou roli. K tomu má každý gang ještě vlastní unikátní schopnosti, takže do hry vnášejí příjemnou dávku asymetrie.

Bojový systém je zde poměrně zjednodušený a na první pohled možná ne úplně intuitivní. Počet ani konkrétní typ jednotek totiž při samotném vyhodnocování souboje nehrají prakticky žádnou roli. O výsledku rozhodují především bojové karty. Hráči zapojení do konfliktu si tajně vyberou jednu kartu z ruky, následně je všichni současně odhalí a vyšší síla karty určí vítěze. Tak jednoduché. Poražený pak musí z boje odstranit jednu ze svých jednotek. Právě bojové karty jsou proto alfou a omegou celého soubojového systému a jejich postupné nahrazování silnějšími či účinnějšími kartami je zásadní. V Night City se bojuje o převahu, případně alespoň přítomnost v jednotlivých čtvrtích. Kontrola těchto oblastí totiž přináší potřebné zdroje jako eurodolary, kontraband a především reputaci, která zde plní roli vítězných bodů.

Kdo z vás hrál videohru, ten si asi jen těžko dokáže představit svět Cyberpunku bez Pustiny a Edgerunnerů, tedy Okrajářů. Naštěstí ani desková adaptace nezůstává v tomto směru pozadu a rozšíření Rodiny a Psanci, které jsme měli možnost vyzkoušet rovnou společně se základní hrou, přináší obojí. Pustina představuje další oblast rozkládající se podél okraje hlavní mapy. Díky propojení s hned několika městskými čtvrtěmi vytváří nové možnosti pohybu a především zajímavé taktické pozice. Do hry navíc přibývají dva nové gangy Přízraky a Aldecaldové, jejichž domovem je právě Pustina. Neřekl bych ale, že jde o rozšíření, bez kterého by se základní hra neobešla. Spíše jen rozšiřuje a přidává další variabilitu pomocí nových gangů, pokud se vám schopnosti těch základních gangů už ohráli.

Vizuální zpracování je asi oblastí, kde jsem čekal od Cyberpunku podstatně víc. Ne že by hra vypadala špatně, neurazí a všechno je funkční. Jenže v tomto případě vidím nevyužitý potenciál. Figurky gangů jsou zpracované poměrně standardně a celkově hra působí spíš jako bezpečně vyjetá po kolejích klasických figurkových her. Nic zásadně nepokazí, ale zároveň se výtvarně příliš nesnaží zariskovat nebo přijít s něčím, co by si člověk okamžitě spojil právě s Cyberpunkem. V tomto ohledu mi jako mnohem povedenější příklad stále přijde už zmiňovaný Rising Sun, který dokázal své japonské téma přetavit do výrazné a vizuálně nezaměnitelné podoby. Další drobný zádrhel přichází přímo na herním plánu. Jednotlivé typy jednotek se totiž rozlišují především tvarem podstavce, který ne vždy je úplně intuitivní. Častokrát jsem si ověřoval která figurka je vlastně jaká. Cyberpunk tedy rozhodně není vizuální propadák, ale u hry zasazené do tak výrazného světa jsem očekával mnohem odvážnější práci s atmosférou.

Ve výsledku je Cyberpunk překvapivě přístupnou hrou. Z velké části za to může zjednodušený soubojový systém, který sice nemusí na první pohled působit kdovíjak sofistikovaně, ale díky němu hra rychle odsýpá a neutápí se v pravidlech. Zároveň si ale zachovává typický rukopis Erika Langa, kde ani prohraný konflikt nemusí být úplně k ničemu a správně načasovaná prohra vám může paradoxně přinést víc než vítězství za každou cenu.

Výraznou vrstvu do hry přidávají také Okrajáři, tedy známé postavy z videohry jako Jackie, Judy, Viktor nebo samozřejmě Johnny Silverhand. Jejich najmutím můžete posílit svou pozici na mapě a jejich speciální schopnosti dokážou v pravý okamžik převrátit vývoj celé partie. Do toho přichází Síťařina, která umožňuje škodit soupeřům a získávat další výhody, ovšem ne vždy bez následků. Pro větší variabilitu pak autoři přibalili ještě volitelné karty příběhů, které během partie mění podmínky a nutí hráče reagovat na nové situace.

A právě v tom podle mě Cyberpunk funguje nejlépe. Není to žádný monstrózní strategický implantát. Je to svižná, dobře přístupná area control hra, která nabízí dostatek prostoru pro taktizování, zároveň ale nezdržuje a dokáže udržet tempo partie. Pokud tedy hledáte vstupní bránu do světa area control, která vás nepřetíží tunou pravidel, ale přesto nabídne slušnou porci zábavy, Cyberpunk: Gangy Night City je to pravé ořechové.

Yarek, implantovaný párek

Hodnocení designu: 3/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.