recenze - BIOS: GENESIS

Když se ve vzpomínkách vrátíte zpět do školních lavic, určitě si vybavíte jednoho z nejznámějších jednobuněčných eukaryotních heterotrofní organismů (delší přívlastek jsem na první dobrou nenašla:) - trepku. A právě tématu vývoje mikroorganismů, následně i makroorganismů, se věnuje hra Bios: Genesis. Takže jste-li študovaní mikrobiologové a latinské názvy bakterií odříkáte jako vyjmenovaná slova anebo pokud ve vás ono zaměření vyvolalo alespoň lehké vzrušení, má vám tento herní počin co nabídnout.

Na to, jak je Bios náročný na naučení, obsahuje poměrně málo komponent. V krabici najdete desky refugií, karty událostí, utvářecích procesů, mutací, parazitů a makroorganismů a pár hrstí barevných kostiček, polokoulí a disků. Na první pohled nepříliš složitá hra, ale zdání klame. A oklamalo i mě.

Insert ve hře je takový... Žádný. Karty i komponenty jsou umístěny do prázdné čtvercové krabice. Ale to není na škodu vzhledem k počtu potřebného hracího materiálu. Karty působí jako reklamní poutače z gynekologie. Těšte se na spoustu textu, sem tam obrázek a nějaký ten grid na rozmístění chromozomů a orgánů.

Otvírám přibalenou encyklopedii biochemie a dle tloušťky rovnou na konec. Ha, 48 stran. To bude chtít čaj s rumem, a bez čaje prosím. Takže, po 2 měsících studia a na počátku alkoholismu se scházím s chlapci a děvčetem a začínáme hru. Vybrat si můžete z více módů - sólo, kooperace, kompetitivní hra. My (já) jsme zvolili kooperaci. Kluci se pro jistotu jedním škopkem taky posilnili a jdeme na to.

Celá hra se odehrává během tří období - hadaika, archaika, proterozoika. Na začátku si rozložíte karty čtyř utvářecích procesů, jimiž jsou vesmírný, oceánský, pobřežní a pevninský utvářecí proces. K nim budete postupně vykládat příslušná refugia, což si můžete představit jako prostředí, ve kterém vám bude vznikat vytoužený život. Pokud vám teda bude štěstí přát. To, jaký utvářecí proces bude právě aktivní, zjistíte z karty události. Ony ty karty jsou obecně nositelkami neštěstí a zmaru. Vaše organismy může potkat například radiace, vysoká koncentrace kyslíku, UV záření, sucho, rakovina, a to vážně nechcete.

Aktivních procesů může být v jednu chvíli i více. Na refugia pak hráči pokládají své bionty a případně i katalyzátory, aby podpořili vznik života v tom daném prostředí. Za refugia, která na sobě mají umístěné bionty, se pak hází kostkami autokatalytický hod a teď už asi chápete, proč je štěstí tak důležitý aspekt. Pokud vám kostky přejí a přeměníte dostatek uspořádané many, otočíte si refugium na druhou stranu a voilà, začnete se starat a strachovat o živou bakterii. Na bakterie se následně mohou navázat paraziti, a to věru není žádná sranda, protože takový parazit enem bere. Jakmile oživíte mikroorganismy, hážete kostkami darwinovský hod za ně a rovněž i za přicuclé parazity. Svým mikroorganismům pořizujete různé mutace, za které platíte barevnými katalyzátory získanými během hry.

Jakmile ten váš nezmar přežije všechna příkoří a bude mít dostatek chromozomů pro vznik makroorganismu, můžete si vítězoslavně pohladit třeba nově zrozeného trilobita. A on ten trilobitek přímo čeká na nějaké pestré akvárko. A když se budou kostky hodně snažit, můžete mu do něj přihodit i mořskou řasu. Vrcholem celé hry pak bude, pokud si z makroorganismu mořského vychováte suchozemského.

Nebudu vás už trápit pravidly hry a pustím se do vlastního pohledu na hru. S upřímností nejdál dojdeš, prej, takže... Nebavilo mě to a nebavilo to ani spoluhráče. U Peťky jsme sice viděli slabý záchvěv radosti, ale Yarek už to nechce vidět a Petr se u druhého hraní díval na fotbal...

Náhoda ze hry přímo čpí. Špatný hod při refugiu? Život nevznikne. Špatný hod při bakterii, dostane pár atrofií a třeba i chcípne. Prostě hážete kostkami a čekáte, kdy vám to mikroakvárko nakonec vymře. Po chvíli to prostě začne být stereotypní házení. A to nás neba.

Ale recenze není tak černobílá, jak by se zdálo. Ona ta hra je opravdu famózní. Vymyslet něco tak komplexního a složitého chce fakt excelentní šišku. Bios však cílí na skupinu náročných hráčů, kteří se dokáží vžít do tohoto konkrétního tématu, příběhu vzniku života na zemi, a na ty, kteří si užijí převahu náhody a smíří se s tím, že: "Těch pár šestek přinese smrt a nezrobíš nic."

Abych to shrnula, pro nás to není, nemáme do tohoto tématu dostatečné nadšení a kostky nás příliš nepotěšily. Pro kooperativní hru bych doporučila, aby se každý z hráčů seznámil aspoň se základy pravidel, protože pokud je dobře umí jen jeden ze skupiny, ostatní jen koukají a nechají se vést dominantním hráčem. A to už pak hraničí se sólo hrou.

Jste-li fanoušci biogeneze, nevadí vám náhoda kostek, případně hrajete-li rádi i sami, je Bios: Genesis určen přímo pro vás.

Homo Sapiens Denčiens

Hodnocení designu: 3/5

Hodnocení hratelnosti: 3/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku