recenze - BĚSNĚNÍ DRÁKULY

"Běda! Kdybych od samého začátku byl věděl to, co vím teď - kdybych alespoň byl něco takového tušil -, byl by jeden cenný život zůstal zachován těm, kdo ji milovali. Ale stalo se a my musíme postupovati tak, aby nezahynuly další ubohé duše, které ještě můžeme zachrániti."

Odstavec v úvodu, plný odhodlání, kdysi napsal jistý pan Abraham Stoker, který už je přes sto let po smrti (buď mu země lehká). Jenže co má společného výňatek ze staré knihy s dnešní společenskou hrou? No přece kopu zábavy! Stejně jako kniha, tak i desková hra vychází ze stejného námětu o běžném chlapovi, co spí v rakvi a ráno se nevidí v zrcadle. Já se budu samozřejmě věnovat deskové variantě, ale přečíst si navíc pár odstavců z knihy snad nikoho nezabije, no ne? 

Hra Běsnění Drákuly (respektive v originále "The Fury of Dracula") vyšla rok po mém narození, a to už je sakra dávno. Díky facebookové skupině Deskovky pro tři bratry vím, že dnešní děti dokážou v pěti letech zahrát Scythe pozpátku. Já jsem ale ve svých pěti letech hrál pozpátku leda pexeso. Možnost zahrát si původní Běsnění Drákuly jsem tedy nedostal. Naštěstí, po 28 letech, vyšla třetí/čtvrtá edice a konečně budu schopný si tuhle klasiku zkusit. Pokud přesto ne, pošlu bratrům do skupiny .) 

"Nosferatu neumírá jako včela, která bodne jen jednou. Je silnější, a protože je silnější, může páchati více zla. Ten upír, který je mezi námi, má sám sílu dvaceti mužů; je lstivější než kterýkoli smrtelník, protože jeho lstivost rostla po staletí. "

Právě třetí/čtvrtá edice, jako jediná, vyšla v češtině díky nosferatům z Blackfire (ale možná se mýlím). Každopádně jsem se na ni těšil jak upír na teplou krev. Krabice a její obsah ve mě vyvolala ještě větší hlad. Velká mapa staré Evropy, kde Češi ještě žili v krásném Předlitavsku, hezky tématicky ilustrované karty, spousty žetonů, figurky jednotlivých postav i velmi povedený a hezký návod ve mě evokuje hru Arkham Horror. Možná to bude stejným vydavatelem, podobným žánrem, časovým obdobím, ve kterém se děj odehrává, nebo to bude tím rumem v mé sklenici, každopádně všechny komponenty a celkový vzhled se mi děsně líbí. 

I Drákula ví, že hezký krk není všechno, důležitější je, co v něm proudí. Co proudí ve hře Běsnění Drákuly, je stará dobrá hra na honěnou (myslím tu, kde se používá mozek). Většina z vás určitě zná klasiku Fantom staré Prahy, kde honíte fantoma po Praze, a v momentě, kdy mu chcete konečně říct, že jen ztratil peněženku, zmizí. A tak jezdíte sem a tam tramvají, metrem, drožkou nebo taxíkem. Běsnění je o tom samém, akorát v bledě modrém, nebo spíše jen v bledém. Místo Prahy tu máme Evropu, místo fantoma Drákulu, dopravovat se můžete po železnici nebo po cestě a namísto ztracené peněženky řešíte smrtelné nebezpečí nejen pro Evropu, ale i celý svět. 

"Je ukrutný, a víc než ukrutný; je ďábelsky bezcitný a nemá srdce. S určitými omezeními se může podle libosti kdykoli, kdekoli a v kterékoli podobě objevovat. V dosahu své moci ovládá živly: bouři, mlhu, hrom; také poroučí menším živočichům - krysám, sovám, netopýrům, můrám, liškám a vlkům."

Po stopách krvežíznivého upíra se vydávají čtyři nebojácné postavy: lord Godalming, doktůrek John, vysátá Mína a starej dobrej Van Helsing. Takže všechny známé tváře z knižní předlohy. Z party hic nesmí nikdo vystoupit, a pokud nemáte k dispozici pět hráčů, musí někdo hrát za více postav současně. Všichni začínají v předem daných startovních městech, zatímco Drákula si může zvolit město dle chuti. Samozřejmě tajně. Honěná může začít.

Pravidla mají podobu dvou sešitů. Prokousat se jimi není nejlehčí úkol, ale naštěstí je během samotného hraní vše mnohem jednodušší. Nejběžnějšími akcemi smrtelníků jsou: pohyb mezi městy, nákup jízdenek a zásobování (dobrání karet). To vám bude bohatě stačit do začátku, než narazíte na první stopu Drákulova pohybu. Stopy, kudy Drákula prošel, se totiž táhnou jak dlouhý smrad. Pokud přijdete do města, ve kterém byl zubatec aspoň v posledních šesti kolech, musí ho odhalit na své "cestě".

"A jak tedy zahájíme svůj boj za jeho zničení? Jak nalezneme jeho úkryt, a až ho nalezneme, jak toho upíra zničíme? Není to hračka, přátelé; úkol, který na sebe bereme, je těžký a může míti důsledky, při nichž se bude chvěti i ten nejstatečnější. "

Cesta jsou místa, kudy Drákula prošel a na kterých může zanechat pasti pro dotěrné smrtelníky. Na druhou stranu tím dává o sobě vědět, že je někde poblíž. Smyčka se utahuje. Jo, ještě jsem nezmínil cíle hry. Pro "partu hic" je cílem vrazit dřevěný kůl do Drákulovy zadnice. Ten zase hraje o čas, aby rozšířil svůj vliv po celé Evropě. Jiný způsob, stejný cíl - vyhrát.

Která ze stran to má těžší / jednodušší, záleží na šikovnosti hráčů. Například, když Drákula o fous unikne mezi dvěma postavami přes Mnichov, zatímco doktor Seward si na druhé straně Evropy prohlíží španělské pláže, se hra může prodloužit o další hodinku.

"Jestliže totiž v tomto boji prohrajeme, zvítězí nutně on- a jak potom skončíme my? Život neznamená nic, na něm mi nezáleží! Jenže prohra není pouze otázkou života či smrti! Pak by nám totiž hrozilo, že se staneme takovým, jakým je on; že se navěky změníme v ohavné stvůry noci jako on. "

Utíkat nejde do nekonečna a jednou musí dojít i k nevyhnutelném boji. Ten se uskuteční pomocí karet šikovně, jednoduše a rychle. V původních edicích se používají kostky, které autoři zcela nahradili a z boje se stala fakt zábavná část hry. Při potyčce 1vs1 má Drákula většinou navrch, ovšem při přesile lovců už je na pováženou, zda nevzít do zaječích, respektive do netopýřích. To znamená roztáhnout křídla a zbaběle zdrhnout.

Při mém posledním útěku za Drákulu, směr domov, po mně šli všichni lovci jak psiska po šunce nejvyšší jakosti. Jednoho jsem sice chytil do pasti, bohužel hned poté jsem zakopl o kámen, a tím byl můj plán na ovládnutí Evropy definitivně v háji. To jim nedaruju, Drákula se vrátí! Huhehehuheee... 

"My však stojíme tváří v tvář své povinnosti;smíme vůbec v takovém případě couvnouti? Já osobně tvrdím, že nikoli; jenže jsem starý a život plný slunečního svitu, krás, ptačího zpěvu, hudby i lásky již leží daleko za mnou. Vy jste mladí. "

Třetí/čtvrtá edice je opravdu vyšlechtěná a skoro nemám, co bych jí vytkl. Skvěle vypadá, téma perfektně sedí, jen figurky mohly být kvalitnější a detailnější. Někomu může vadit časová náročnost (3-4 hodiny) nebo mu připadat neustálé pobíhání po mapě málo zábavné, ale to už patří ke stylu hry na honěnou. A já mám tenhle styl moc rád :) Běsnění Drákuly mě bavilo stejně dobře jako kdysi Fantom staré Prahy a možná ještě o něco více.
Příště si vezmu do ruky kolík, pojím česnekačku a zkusím to tentokrát za lovce.

Yarek, česnekový párek

Hodnocení designu: 4/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

"Co si o tom myslíte?" 

Smrtelníci se můžou přidat k lovu Drákuly na našem facebooku.