recenze - AZUL: LETOHRÁDEK
Už zase nemůžete usnout? Zkoušeli jste všechno? Otevřít okno, zavřít okno, protřepat polštář? Tak to už vám zbývá poslední možnost. Zavřete oči a počítejte Azuly: "první Azul, druhý Azul, třetí Azul..." Dobrou noc.
Tím jsem nechtěl ani v nejmenším naznačit, že by vás snad hraní kterékoliv verze Azulu mohlo uspat. Spíš by vás mohla myšlenka na ty tři krásné krabice ve vaší knihovně zahřát u srdíčka. :) Ani třetí inkarnaci Azulu s názvem Letohrádek totiž neubylo nic z toho, co je pro tuto malou sérii signifikantní. Rukopis autorů je jasně poznat už na víku krabice a nechá vás zapomenout na to, že tematicky se už vlastně jedná o jakéhosi kočkopsa. To samé platí o obsahu, všechny komponenty jsou opět stylové, krásně barevné a s kameny (dílky mozaiky) je radost manipulovat. Chris Quilliams prostě umí dělat pěkné hry a napotřetí se tak Azul řadí mezi nejhezčí abstraktky na trhu. Na druhou stranu nás tady nečeká žádné velké překvapení, jestli vlastníte některý z předchozích Azulů, víte přesně, co můžete od designu a kvality komponent očekávat.
Při čtení pravidel zažívám jedno déjà vu za druhým. "Tohle jsem už viděl v původní hře, tohle zase ve Vitrážích Sintry." Vypadá to, že se autoři jednoduše pokusili vypreparovat povedené prvky z prvních dvou dílů a na nich založit hratelnost Letohrádku. Je tady ale pár herních postupů, které trochu nabourávají pohodovou herní flow a zrovna ta mi u Azulu přijde zásadní. K tomu se ale podrobněji dostaneme až níže v recenzi. Celkově jsou pravidla sepsána přehledně a i příprava hry je díky tomu otázkou dvou minut. Na stole hra vypadá skvěle, herní desky, papírová věž i látkový pytlík na dílky mozaiky hrají barvami, ale musím zopakovat, není tady nic, co už byste dříve neviděli. Dalo by se říct: "Typický Azul".
Každé z šesti kol se skládá ze dvou částí. V té první si dobíráte nové dílky mozaiky, v té druhé je umisťujete na vaši desku hráče a díky tomu získáváte vítězné body. Ještě jsme se pořádně nedostali k hratelnosti a už musím zkritizovat počítadlo bodů, které je drobné a posouváte po něm lehoučkými dřevěnými ukazateli skóre, které mají bohužel tendenci se při sebemenším drcnutí do stolu posouvat. Zpátky ale k partii. Během dobírání dílků se držíte podobných pravidel jako v klasickém Azulu, jen s tím rozdílem, že je v každém kole jedna z barev "žolíková". Jeden dílek takovéto barvy si tedy můžete vzít navíc jako bonus a při pozdějším nasazování na desku hráče vám takové dílky poslouží právě jako žolík, kterým můžete nahradit libovolnou barvu.
Strategického rozhodování je tady dost. Dílků se vám většinou podaří nasbírat slušná hromádka a je jen na vás, jak s nimi během druhé fáze naložíte. Na herní desce máte hned několik bonusů, které můžete okamžitě získat za vhodné rozložení dílků. Pak jsou tady samozřejmě další bonusy, ke kterým se dostanete v závěru partie a ty se už týkají opravdu velkého počtu vítězných bodů, které mohou zamíchat konečným pořadím. Celkově mi partie Letohrádku přišla o dost delší než u předchozích dvou Azulů. Tady záleží na počtu hráčů a samozřejmě i na jejich zkušenostech. Možností, kdy se můžete zaseknout a zapřemýšlet během dobírání i umisťování dílků, je opravdu hodně a pokud chce někdo z každého tahu vytěžit maximum, tak si prostě budete muset počkat.
I když to tak při čtení pravidel nevypadalo, Letohrádek přináší slušnou dávku novinek a zajímavých obměn, oproti svým předchůdcům. Osobně jsem si ho nejvíc užil jako dvojkovku, kdy je hra nejrychlejší a zároveň vám umožní efektivněji plánovat jednotlivé tahy. Škoda jen, že autoři nedopilovali desku počítadel a hlavně už zmiňované počítadlo bodů (včetně vcelku nepřehledného rozdělení hráčů bílou a šedou barvou). Tady se totiž váš bodový ukazatel posouvá v podstatě neustále, což je další věc, která mě při hraní vytrhávala z jinak pohodového zážitku. Jsou to tedy spíše drobnosti a celkově je na posledním Azulu vidět, že všechny herní mechanizmy a postupy někdo důkladně otestoval a vydal fungující a hlavně zábavnou hru.
Teď už můžu definitivně potvrdit, že se všechny tři Azuly povedly a určitě udělají radost každému fanouškovi abstraktních/logických her. Letohrádek mi z celé trilogie přijde jako nejnáročnější a jeho partie jsou rozhodně nejdelší, pořád je to ale krásně zpracovaná a pohodová rodinná hra.
Petr
Hodnocení designu: 4/5
Hodnocení hratelnosti: 4/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku