recenze - ANKH: BOHOVÉ EGYPTA

U svatého Osirise, tak jsme se konečně dočkali. Mnoho let poté, co jsme poprvé vyplenili Yggdrasil a o něco méně od naší premiérové seppuky, se podíváme, jakou neplechu bychom mohli provádět ve starověkém Egyptě. Já hlasuju pro rituální napíchnutí na pyramidu a následnou mumifikaci.

Tohle je tedy pořádně naducaná krabice. Do kalaxu se vejde opravdu na těsno a například do batohu, ve kterém běžně převážím Zobicide, nebo Panství hrůzy, ji nenacpu ani náhodou. Víko zdobí doslova epická kresba Adriana Smithe, který je podepsaný právě i pod některými ilustracemi ze starších pecek Blood Rage a Rising Sun. V krabici pak klasicky najdete česká pravidla a možná trochu netradičně i knihu scénářů, ale vás určitě zajímá, co se skrývá hlouběji. První, co vám asi padne do oka, je čtvercová herní mapa, která má hexové díly znázorněny tak decentně, aby vynikla stylová kresba egyptské krajiny. Ale vy hledáte něco jiného. :) Je tady! Klasický "pizza box", ve kterém najdete rovnou 80 plastových figurek (v tomto případě figur). Sady figur Bohů a Válečníků pro jednotlivé hráče jsou vyvedeny v barvách, což vás ušetří od nasazování spousty rozlišovacích podstavců. U velkých Strážců a Bohů pak můžete obdivovat krásnou stylizaci a velké množství detailů. Pochválit musím i ilustrace na kartách, ikonografii a grafickou ucelenost všech komponent. Paráda!

Sešit pravidel je přehledně strukturovaný a na to, jak velkolepě Ankh působí, je vlastně poměrně jednoduchý a přístupný. K pochopení všech postupů mi stačilo jedno přečtení a kromě praktických lama karet najdete přehledný souhrn herního kola na zadní straně pravidel. Trochu zmatečné mi zprvu přišlo spojení dvou bohů, ke kterému dochází v druhé polovině partie a spočívá v tom, že se dva nejslabší hráči (s nejnižším počtem bodů zbožnosti) spojí, aby měli větší šanci dohnat soupeře na špici. Ale i tak, pravdivě je Ankh pohodová hra, která se dobře vysvětluje novým soupeřům, což jsem si taky opakovaně vyzkoušel.

Každý hráč se ujme jednoho ze slovutných egyptských bohů. Kromě vlastní desky boha získáte i sadu bojových karet, figuru Boha, kterou umístíte na herní mapu dle zadání ve scénáři a sadu žetonů Ankh, kterých si většinu prozatím necháte v zásobě. Ano, čtete dobře, scénáře. Přípravu herní mapy provádíte podle sady přiložených scénářů. Herní plán je standardně rozdělen na tři oblasti (západ, východ, delta Nilu), což se mění v průběhu partie, ale upravovat to může právě už vybraný scénář. Příprava hry tedy taky není složitá, škoda jen, že většina kartonových žetonů skončí v sáčcích, které se mi jen tak tak podařilo vměstnat do všech možných volných prostor v krabici.

Takže, máte připravenou mapu, desky hráčů a pomalu se můžeme pustit do prvního tahu začínajícího hráče.

Ve svém tahu můžete provést dvě ze čtyř dostupných akcí. Buďto rozpohybujete vaše figurky, nasadíte nové, získáte žetony stoupenců (v podstatě místní měna), nebo si vyberete některou z nových schopností Ankh na vaší desce boha. Vybranou akci navíc označíte posunutím příslušného ukazatele na centrální desce a pokud se takový ukazatel akcí dostane až na poslední pole, spustíte událost. Asi nejzákladnější událostí je ovládnutí monumentu, díky kterému můžete ovládnout jeden z... Počkej si... Monumentů v blízkosti vaší figurky. Událost velbloudí karavana vám zase dovolí vzít figurky velbloudů a rozdělit některou z oblastí na dvě menší. Tohle je opravdu zajímavý strategický prvek, kterým můžete ve vhodnou chvíli odstřihnout vaše soupeře a získat vlastní prostor, kterému budete dominovat.

Hlavní událostí je pak konflikt, během kterého budete v rámci partie celkem pětkrát postupně vyhodnocovat všechna území na mapě. Body zbožnosti během konfliktu získáváte za dominanci na území, ovládání většího množství monumentů stejného typu a taky za vítězství v souboji. To by k pravidlům a herním mechanizmům stačilo, pojďme se raději podívat, v čem tkví zábavnost téhle opulentní deskovky. Během svého tahu musíte dobře zvážit, které akce zahrajete a to i z důvodu, že některými akcemi můžete okamžitě spustit událost a nebo takové spuštění události umožnit soupeři, který se dostane na řadu po vás. Sílu jednotlivých akcí a událostí můžete modifikovat pomocí svých schopností Ankh, ale pozor, žetony Ankh se nedají přesouvat, takže vám takto zvolené vylepšení zůstane až do konce partie. Samotným pohybem figurek po mapě žádné akce ani souboje nespouštíte, prostě jen zlepšujete vaše pozice a to samé platí pro nasazování nových válečníků a strážců.

Pokud k souboji dojde, nečekejte žádné hody kostkami, sílu svých jednotek v daném území ale můžete vylepšit pomocí bojové karty. A s prázdnou nemusíte odejít ani v případě porážky. Strategického rozhodování je tady hromada a ve chvíli, kdy jsou na mapě figury čtyř hráčů v šesti oblastech, budou vám oči tikat jako na tenisovém utkání Djokoviće s Nadalem. Znovuhratelnost je už tak dost dobrá, protože můžete zkoušet novou taktiku a různé kombinace schopností Ankh. Pro opakované hraní jsou ale zásadní scénáře, které neupravují jen úvodní rozestavění komponent na mapě, ale zároveň přidávají nová pravidla a fungují jako jakási sada "modulů". Tohle mě prostě baví, s opravdu malým množstvím pravidel můžete hrát velkou hru se spoustou strategického rozhodování. Podobně jako třeba v Blood Rage a Rising Sun.

Když už jsem to nakousl, nebudeme chodit kolem horké kaše, pokud k těmto deskovkám přistupujeme jako k trilogii, Ankh je pro mě jejím nejslabším článkem. Co to znamená? V podstatě nic, Ankh je skvělá hra, jen jsou její předchůdci ještě "skvělejší". Navíc jsou tyto tři pecky natolik odlišné, že si je ve sbírce můžu bez výčitek nechat všechny. Jestli něčím Ankh naopak vyčnívá, je to skvělá hratelnost ve dvou a ve třech. Ve dvou si ale nevyzkoušíte balanční prvek v podobě spojení dvou hráčů v druhé polovině hry. Tohle je docela zajímavé a myslím, že i kontroverzní designové rozhodnutí, stejně jako možnost v poslední fázi partie ze hry úplně vypadnout. Ale funguje to a společná cesta do finiše nabízí prostor pro kooperaci, ale i nové vypjaté situace. Ve čtyřech hra neztrácí na zábavnosti, ale mapa je už dost přeplácaná a herní partie až moc dlouhá. Ankh je podle mě prostě ideální ve třech, stejně jako Nevinné hrátky od Albi. 

Eric M. Lang zakončil svou "boží" trilogii v samotné kolébce civilizace. Na soupeření egyptských božstev se pěkně dívá a zároveň máte spoustu možností, jak všechny ty detailní figurky rozhýbat a dosáhnout vítězství, nebo věčného zatracení. Amen

Petr

Hodnocení designu: 5/5

Hodnocení hratelnosti: 4+/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku