No vidíte, nejdřív si dáme pár let pauzu, abychom se letos vrátili k našemu oblíbenému formátu Něco k pivu, uběhne sotva pár měsíců a už tady máme další pokračování. Opět jsme si zvolili nás oblíbený podnik a vyrazili do něj hned se třemi dvojkovkami.

I přes to, že většinou volíme spíš menší hry (posledně mikrohry), dnes se nám do výběru dostal i větší kousek, který si do hospody jen těžko odnesete v kapse. Popravdě, velikost hry Vládci nás samotné překvapila, ale o tom níže. Všechny hry na druhou stranu velikostně splňují náš požadavek, aby se daly pohodlně rozložit v hospodě u piva a my si mohli vychutnat pivní duel. Třeba v Kozlovně U Ježka, kde jsme se dnes usadili. Přišli jsme už v poměrně pozdní hodinu, což asi poznáte i díky tomu, že nám na fotkách postupně ubývá světlo. Naštěstí tady mají až do 23 hodin, ale není na co čekat a než nám přinesou prvního Kozla, pojďme se pustit do hraní.

VLÁDCI

Petr:

A začneme hned tou největší hrou, kterou je kompetitivní dvojkovka Vládci. Mimochodem, všechny tři hry jsou přesně pro dva hráče a střetnete se v nich proti sobě. Vládci mě už na první pohled překvapili svým balením, luxusní krabice s vysouvacím šuplíkem, ve kterém jsou uloženy kartonové figurky postav a vládců. Doprostřed stolu rozložíte herní plán a na něj si každý z hráčů umístí svou figurku vládce. Ve svém tahu se pohybujete figurkami, verbujete další postavy a snažíte se obklíčit figurku vládce vašeho soupeře. Takže takové šachy, akorát s tím rozdílem, že každá jednotlivá postava má jedinečnou schopnost. Ok, v šachách mají figurky také různé možnosti pohybu, nerad bych se do toho zamotal, a tak raději předávám slovo Yarkovi.

Yarek:

Abych uvedl věci na pravou míru, figurky v šachu nemají žádné speciální schopnosti, ale pouze specifický způsob pohybu. Ve Vládcích však skutečně disponují jedinečnými schopnostmi, které lze aktivovat namísto běžného pohybu. Každá postava má svou unikátní schopnost, a proto je již zmíněné verbování, respektive draftování karet/postav, alfou a omegou celé hry. Sestavit si vlastní neporazitelný all-star tým šampionů je ostatně jejím hlavním cílem. Potěší také skutečnost, že hra nabízí hned dvě varianty draftu. První umožňuje vybírat ze tří dostupných postav, zatímco druhá, určená zkušenějším hráčům, otevírá výběr ze všech postav ve hře. Na rozdíl od srovnávaných šachů nám navíc žádná partie netrvala déle než patnáct minut.
Osobně mě trochu mrzela absence jakéhokoli vyřazování figurek a následného doplňování nových postav do hry. Na druhou stranu by tím pravděpodobně utrpěla právě ona lehkost a svižnost, které k Vládcům neodmyslitelně patří.

NAIŠI

Petr:

Lehkost a svižnost říkáš, Tak to jsem zvědav, co napíšeš o Naiši. Co se týče objemu pravidel, tak je to asi nejnáročnější hra z dnešní trojice, ale ta opravdová náročnost a možný bolehlav vás čeká až během hraní. Popravdě si nejsem jistý, jestli je tohle hra ideální k pivu, protože je sice fakt skvělá, ale velmi náročná na přemýšlení a pokud budete hrát tak říkajíc od srdíčka, tak shoříte jak papír. Tohle zkrátka není žádné random dobírání a vykládání karet, ale opravdu promyšlená karetka, kterou si rozhodně musíte zahrát alespoň dvakrát až třikrát v řadě a klidně si dokážu představit, že u ní strávím celý večer. Velmi mě zaujal systém, kdy máte karty v ruce i na stole pevně seřazeny zleva doprava, podobně jako například ve hře Scout. Ty ses na to ale nějak nadšeně netvářil, co? 

Yarek:

Naiši je pořádná mozkovna schovaná v malé krabičce. Někoho to okamžitě naláká, jiného může už při čtení pravidel lehce vyděsit. Možností, jak skórovat, je tu skutečně nepřeberné množství a prakticky každý tah je o hledání co nejefektivnějšího využití karet na stole i těch v ruce. Tebe nadchl systém pevně daných pozic karet v ruce a ve vyložené oblasti, mě ale až tak neokouzlil. Neustále jsem musel hlídat, abych při manipulaci omylem nepřehodil kartu na jiné místo, než kam patří. Pozice karet totiž nepředstavují jen organizační prvek, ale další plnohodnotnou vrstvu strategie navrstvenou na už tak bohatou kombinatoriku karet. A to ještě nejsme u žetonů vyslanců. Ty dokážou být velmi silné, ale je potřeba s nimi zacházet rozvážně. Překvapuje mě, že jsi nezmínil japonskou tematiku a celkové vizuální zpracování. Právě tady mi všechno sedí jako prdel na hrnec. Celý večer bych u Naiši asi nestrávil, ale rozhodně si umím představit několik partií za sebou. Hlavně ne po šestém načepovaném kousku. To bych zvládl leda klasické prší. 

SVIT LUNY: SVÁRY VLKŮ

Petr:

Tak to je dobře, že jsme si po Naiši dali něco jednoduššího. Svit luny: Sváry vlků, neboli Vlci, protože jinak téhle malé karetce neřekneme. Opět čistokrevná dvojkovka, tentokrát s opravdu minimem pravidel, nic lepšího jsme si na konec večera přichystat nemohli. Vlci pro mě byli docela překvapení. Jasně, není tady herně nic moc originálního, ve svých tazích postupně vykládáte karty do tvaru 3x4 případně 4x3 a na konci se vyhodnotí jednotlivé řady, kdy hráč s převahou získá body. Jednoduché, nenáročné, ale funkční, krásně zpracované a naprosto ideální pro naše potřeby, tedy k večeru u piva. V tomhle ohledu vlastně Svit luny vítězí, i když je to objektivně nejslabší hra z téhle trojice. 

Yarek:

Souhlasím s tebou. Svit luny byl tak trochu paradoxem dnešního večera. Očekávali jsme od něj nejméně, ale právě u třetího piva fungoval ze všech her nejlépe. Rád bych ještě rozšířil tvou zmínku o zpracování. Právě to je podle mě největší předností celé hry. Nádherné ilustrace, pozlacené symboly a celkově velmi povedené grafické provedení. Téma je sice přilepené asi tak přirozeně jako hovno na botě, ale kouká se na to opravdu dobře. Neočekával jsem žádné silné tematické zážitky ani hlubokou strategii vyžadující plánování několika tahů dopředu, a přesně to jsem také (ne)dostal. Svit luny je lehká a svižná hra pro dva, postavená především na přetahování se o body. Partie se mezi koly sice lehce proměňuje díky novým vlkům a schopnostem, ale tím vývoj víceméně končí. Nic hlubšího bych zde nehledal. Za mě jde o naprosto pohodovou karetní hru, která se bez problémů vejde i do trenek.  

KOZLOVNA U JEŽKA

Tohle je podnik, do kterého chodíme rádi hlavně v létě, respektive ve dnech, kdy je pěkné počasí a máme možnost posedět na zahrádce. Už z názvu je asi jasné, že tady hraje prim Kozel, tedy světlý ležák z pivního tanku. Pochválit ale musím i kuchyň, která je na úrovni a co je důležité pro nás, na zahrádce jsou velké a pevné stoly, kde si můžeme pohodlně rozložit hru.  

Pokud tě něco zajímá, dej nám to vědět do komentářů na facebooku. A kdyby se ti článek líbil, tak nás můžeš odebírat. Díky, seš borec!